ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3266.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3266/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. A. P., se sídlem , správce konkursní podstaty úpadkyně S.T.G. s. s r.o., se sídlem, proti žalovanému J. Š., bytem , zastoupenému JUDr. I. T., advokátkou, o zaplacení 1.910.782,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 C 107/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 15 Co 594/2006-347, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2006, č.j. 15 Co 594/2006-347, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek (v pořadí třetí) Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově ze dne 29. března 2006, č.j. 19 C 107/97-323, v té části jeho vyhovujícího výroku ve věci samé, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 1.910.782,- Kč s 14,5 % úrokem z prodlení od 15. dubna 1995 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl v rozsahu částky 1.910.782,- Kč s 14,5 % úrokem z prodlení p. a. od 15. dubna 1995 do zaplacení všemi třemi rozsudky – ze dne 11. června 1999, č.j. 19 C 107/97-53, dále ze dne 27. března 2003, č.j. 19 C 107/97-171, a konečně ze dne 29. března 2006, č.j. 19 C 107/97-323, stejně – žalobě vyhověl), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Otázka tvrzeného zápočtu pohledávek, na níž dovolatel stavěl svou obranu v rámci uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nemá v předmětné věci zásadní právní význam, neboť závěr odvolacího soudu o neplatnosti úkonu žalovaného ze dne 23. října 1997 směřujícího k započtení jeho pohledávek proti žalobní pohledávce žalobce je v souladu s hmotným právem (srov. §37 odst. 1 občanského zákoníku – dále též jen „obč. zák.“) i konstantní soudní judikaturou, podle níž úkon započtení (§580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z něj bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost (viz právní závěr v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2003, sp. zn. 9 Cmo 109/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004, pod číslem 20).
I když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí může spočívat též v řešení procesní otázky, vymezené dovolatelem prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., i v tomto případě platí, že musí jít o otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení bylo pro rozhodnutí ve věci určující. Tak tomu však v posuzované věci nebylo, neboť v rámci námitky, kterou dovolatel trval na pochybení soudu prvního stupně při jeho předvolání k jednání, žádnou takovou otázku nevymezuje a ve smyslu §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. lze přihlížet k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen v případě přípustného dovolání, což případ podaného dovolání není.
Za situace, kdy dovolací soud z pohledu uplatněných námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu