ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3613.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3613/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. J. J., advokátem proti žalované S. B., spol. s r.o., zastoupené Mgr. Ing. M. S., advokátem o zaplacení 315 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19/29 Cm 156/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2007, č.j. 1 Cmo 102/2006-268, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. M. S., advokáta.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. dubna 2007, č.j. 1 Cmo 102/2006-268, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. května 2006, č.j. 19/29 Cm 156/99-236, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 315 000 Kč příslušenstvím; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky dne 27. 9. 1995 uzavřená smlouva o dílo je ve smyslu §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) platná, když vyšel ze shodného prohlášení účastníků, odvolací soud učinil po zopakování dokazování závěr, že smlouva je pro neurčitost neplatná, neboť předmět díla nebyl vymezen dostatečně určitě a konkrétně. Neurčitost odvolací soud spatřoval v tom, že předmět díla „Optické kabelové rozvody pro počítačovou síť vysokých škol v B.“ měl být proveden v rozsahu přílohy č. 1 smlouvy, ale ta obsahovala jen orientační plánek, kde byly jen schematicky označeny objekty, které měly být výstavbou dotčeny, nebylo z něj však zřejmé, jaké konkrétní kabely, v jaké délce, v jaké kvalitě mají být provedeny. Předmět díla nevyplýval ani z nabídky žalobce, jako zhotovitele. Odvolací soud vyšel i se shodného prohlášení účastníků, že rozsah skutečně provedeného díla podle projektové dokumentace byl zcela jiný, než byl označen v plánku. Odvolací soud uzavřel, že pokud se žalobce domáhá doplacení ceny díla z neplatného právního úkonu, nelze mu požadované plnění přiznat. Jelikož žalobce ani po poučení podle §118a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ani neprokázal, za jaké konkrétní práce požaduje zaplatit 315 000 Kč a vyplynulo-li ze znaleckého posudku znalce Ing. H., že žalobce provedl pro žalovanou dílo pouze v rozsahu 3 630 597 Kč, ač žalovaná zaplatila žalobci částku 5 922 000 Kč, odvolací soud žalobu na zaplacení 315 000 Kč s příslušenstvím zamítl, neboť z uvedeného bylo zřejmé, že žalovaná se nemohla za dané situace na úkor žalobce obohatit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu a je proti němu dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky je neplatná. Má za to, že smlouva vznikla již tehdy, když se s žalovanou shodli na jejím obsahu a postupně ji podle potřeb doplňovali, není-li k platnosti potřeba písemná forma. Poukazuje i na zjištění soudu prvního stupně, že účastníci shodně potvrdili, že smlouva mezi nimi vznikla platným způsobem. Navíc žádný z účastníků se neplatnosti smlouvy nedovolával. Nepřipustil-li soud navržený důkaz o rozsahu provedeného díla prostřednictvím protokolů o měření, dovolatel se domnívá, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Je přesvědčen, že metoda zjištění rozsahu prací jím navrženou metodou měření reflektoměrem je přesnější než metoda měření odpočtem z map, jak ji vypracoval soudní znalec, z jehož závěrů odvolací soud při posouzení věci vyšel. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla odmítnutí dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Domnívá se, že bylo právem odvolacího soudu posoudit platnost smlouvy, i když soud prvního stupně konstatoval, že účastníci shodně potvrdili, že smlouva mezi nimi vznikla platným způsobem. Poukazuje rovněž na skutečnost, že žalobce byl vyzván soudem k doplnění svých skutkových tvrzení poté, co byl upozorněn odvolacím soudem na možnost jiného právního posouzení věci v části týkající se platnosti smlouvy o dílo, a pokud tak neučinil, nelze dospět k závěru, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.
Pokud dovolatel napadá skutkový závěr odvolacího soudu o rozsahu provedeného díla, jenž vyšel ze znaleckého posudku znalce Ing. H., je nutno konstatovat, že dovolatel tím zpochybňuje skutkové zjištění a hodnocení důkazů. Je však třeba dovodit, že dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nutno zároveň připomenout, že skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a námitka směřující do eventuálního nesprávného skutkového zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Vycházel-li by případně skutkový závěr soudu z neúplného dokazování, jak dovolatel namítá v souvislosti s neprovedením jím navrženého důkazu ohledně zjištění rozsahu prací metodou měření reflektoměrem a poukazuje-li v tomto směru zároveň na nesprávný procesní postup soudu, pak by řízení mohlo být postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může ale dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se však v dané věci nejedná.
Napadá-li dovolatel nesprávné právní posouzení platnosti smlouvy o dílo ze dne 27. 9. 1995 námitkou, že účastníci se v průběhu řízení neplatnosti uvedené smlouvy nedovolávali a přesto soud dovodil, že tato smlouva je neplatná, je dovolatelova námitka neoprávněná.
V ustanovení §267 odst. 1 obch. zák. je stanoveno, že jestliže je neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník.
V daném případě se ale nejedná o relativní neplatnost ve smyslu cit. ustanovení, jelikož neplatnost právního úkonu není stanovena pouze na ochranu některého účastníka smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že posuzovaná smlouva o dílo je absolutně neplatná v důsledku neurčitosti předmětu smlouvy není v rozporu s hmotným právem, neboť podle skutkových zjištění odvolacího soudu, která nelze, jak výše uvedeno, v dovolacím řízení přezkoumávat, v době uzavírání smlouvy o dílo projektová dokumentace neexistovala a orientační plánek a poptávka byly z hlediska vymezení předmětu díla nedostatečné z důvodů uvedených odvolacím soudem. Pokud dovolatel tvrdí, že k dohodě o předmětu plnění došlo ústní formou, pak je třeba konstatovat, že takové skutkové zjištění soudy neučinily.
Napadené rozhodnutí nemá tedy v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odstavec 3 o. s. ř., jestliže odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle §237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, proto - aniž by mohl věc dále posuzovat – jej podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 10 300 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. února 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu