ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3629.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3629/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. H., , zastoupeného JUDr. Ing. P. N., Ph.D., advokátem, proti žalované R., a.s., , zastoupené JUDr. M. J., advokátem, o zaplacení 607 262 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 60/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2008, č.j. 2 Cmo 217/2007-263, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. února 2008, č.j. 2 Cmo 217/2007-263, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2005, č.j. 12 Cm 60/2002-216, ve vyhovujícím výroku I. a v závislém výroku III. o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. února 2008, č.j. 2 Cmo 217/2007-263, dovoláním napadeným výrokem I. změnil výrok I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2005, č.j. 12 Cm 60/2002-216 tak, že žalobu na zaplacení 607 262 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze závěru soudu prvního stupně, že žalovaná dodala žalobci vadný počítačový program, který žalobce použil při výpočtu cenové nabídky a následně ke stanovení ceny díla se svým odběratelem, která byla v důsledku vadného programu stanovena nižší částkou, přičemž rozdíl v ceně, která byla a mohla být účtována žalobcem odběrateli činil 607 262 Kč, jak vyplynulo ze znaleckého posudku. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikla v uvedené výši škoda odpovídající vynaložení nákladů na realizaci díla, které již nebyly pokryty smluvním partnerem žalobce, a tato škoda byla způsobena dodáním vadného zboží žalovanou, která porušila svou povinnost ze závazkového vztahu a je povinna ji s ohledem na ustanovení §373, 378, 379 a 380 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uhradit, odvolací soud uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a potažmo i břemeno důkazní, že mu vznikla tvrzená skutečná škoda, proto není naplněn jeden za základních předpokladů pro přiznání náhrady škody. Pokud škodu vyčíslil znalec, jedná se podle odvolacího soudu jen o fiktivní výpočet škody, což nemůže prokazovat skutečnou škodu, kterou měl žalobce prokázat tvrzením a označením důkazů o tom, jaké náklady navíc skutečně vynaložil na zhotovení díla oproti předpokládaným nákladům, a to doložením množství použitého materiálu, jeho ceny, včetně dokladů o tom svědčících. Žalobce v řízení tvrdil jen vznik hypotetické škody, avšak nikoliv škody skutečné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí, se závěrem odvolacího soudu, že neunesl důkazní břemeno tvrzení vzniku škody. Je přesvědčen, že splnil svoji povinnost tvrzení tím, že vylíčil rozhodné skutečnosti a vyčíslil svůj nárok na náhradu škody v penězích, byla-li škoda vyčíslena znaleckým posudkem a označil-li i doklady o zakoupení cihel za cenu 658 646,72 Kč. Pokud odvolací soud v napadeném rozsudku uvádí, že žalobce požaduje skutečnou škodu a nikoliv ušlý zisk, dovolatel se domnívá, že řízení zatížil vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právní hodnocení a správná kvalifikace uplatněného nároku náleží soudu, žalobce je povinen tvrdit jen skutkové okolnosti a není jeho povinností rozlišovat mezi skutečnou škodou a ušlým ziskem. Skutečnost, že žalobce popsal vznik škody tak, že na splnění díla (vybudování příček) vynaložil mnohem vyšší náklady, než bylo ujednáno ve smlouvě s jeho odběratelem, neznamená samo o sobě, že žalobce požaduje skutečnou škodu. Pokud soud po žalobci požadoval specifikaci toho, jaká škoda mu vznikla, postupoval podle dovolatele v rozporu s §79 občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.“). Hodnotil-li odvolací soud žalobcem předložený důkaz v podobě znaleckého posudku odlišně, dovolatel se domnívá, že odvolací soud měl žalobce opakovaně poučit, že znaleckým posudkem není prokázán vznik škody a dokazování odpovídajícím způsobem doplnit, resp. rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Dovolatelem uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Na daný případ dopadá ustanovení §379 obch. zák., podle něhož nestanoví-li zákon jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk.
Je třeba připomenout judikaturu vztahující se k dané věci, podle níž škoda je majetková újma vyjádřitelná v penězích, která se projevuje buď jako skutečná škoda nebo jako ušlý zisk. Obě tyto formy škody jsou v zásadě rovnocenné a existence jedné z nich není podle platného práva podmínkou vzniku a uplatnění druhé formy. Z platného práva nelze tedy dovodit, že by podmínku vzniku odpovědnosti za škodu ve formě ušlého zisku byl též vznik skutečné škody. Stanovení výše ušlého zisku pak není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 1996, sp. zn. II Odon 15/96, publikovaný v Právních rozhledech č. 4/1996, str. 169).
Při posuzování škody, zda se jedná a skutečnou škodu či ušlý zisk, je možno odkázat i na jejich definice v komentáři k §379 obch. zák.
Skutečná škoda podle tohoto komentáře představuje především zmenšení majetku spočívající v poškození nebo zničení věci nebo její ztrátě, dále snížení nebo ztráta majetkového práva, nutnost vynaložit náklady, které by při pravidelném běhu věcí nebylo potřebí vynaložit a konečně, že poškozený nemohl využít majetkových práv, které představují určitou majetkovou hodnotu.
Ušlý zisk je charakterizován jako majetková újma spočívající v tom, že poškozený nedosáhl zisku, resp. obecně majetkového prospěchu, kterého by dosáhl při pravidelném běhu věcí, tedy kdyby nebylo došlo k porušení závazku.
Výši ušlého zisku nelze doložit konkrétními doklady, jako v případě skutečné škody, ale nejde o nedoložitelný předpoklad, musí být prokázána pravděpodobnost považovaná podle běžného uvažování za jistotu, jde tedy o věcně podložený předpoklad (srov. Obchodní zákoník, komentář, I. Štenglová, S. Plíva, M. Tomsa a kol., C.H.BECK, 7. vydání, r. 2002, str. 953).
Dovolací soud při přezkoumání napadeného rozsudku při respektování výše uvedeného a s přihlédnutím ke skutkovému zjištění obou soudů, že žalovaná dodala žalobci vadný program na stanovení ceny díla a v souvislosti s touto vadou žalobce podhodnotil sjednanou cenu díla ve smlouvě o dílo uzavřenou se svým smluvním partnerem a proto musel vynaložit na zhotovení předmětu díla (zbudování příček) více finančních prostředků, než mu bylo podle smlouvy smluvním partnerem zaplaceno, dospěl k závěru, že oba soudy nesprávně věc posoudily, pokud dovodily, že nárok žalobce lze považovat jen za nárok na uplatnění náhrady skutečné škody. Žalobcem uvedené skutkové okolnosti bylo namístě posoudit i z hlediska uplatnění nároku na ušlý zisk, jak správně dovolatel namítá, což je majetková újma spočívající v tom, že poškozená strana (žalobce) nedosáhla zvětšení majetku, kterého by dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost. V daném případě v důsledku dodaného vadného programu, který podhodnotil cenu díla o žalovanou částku, si žalobce nesjednal odpovídající cenu díla, vycházel-li z nesprávných údajů vadného výpočtového programu dodaného žalovanou. Nedosažení majetku žalobce, který by jinak za zhotovené dílo získal, kdyby cena díla nebyla vypočítána nižší podle vadného programu dodaného žalovanou, měla být soudy posuzována z hlediska nároku na ušlý zisk. Z tohoto pohledu však soudy věc neposoudily. Námitka dovolatele, že jeho povinností není věc právně posoudit, je důvodná, a pokud skutkové okolnosti tvrzené žalobcem umožňovaly věc posoudit jako ušlý zisk, dopustil se odvolací soud nesprávného právního posouzení, jestliže na základě závěru, že žalobce neprokázal skutečnou škodu, uplatněný nárok žalobce na zaplacení 607 262 Kč zamítl, aniž by se zabýval možností přiznání náhrady ušlého zisku. I když soud prvního stupně žalobě vyhověl, dopustil se nesprávného právního posouzení stejně jako odvolací soud v tom směru, že posuzoval věc jen z hlediska vzniku skutečné škody, nikoliv však hlediska ušlého zisku.
Nejvyšší soud tedy uzavřel, že dovolací důvod uplatněný ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci z titulu náhrady skutečné škody, byl dovolatelem namítán důvodně, a bylo již bezpředmětné se zabývat dalším uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., je-li napadené rozhodnutí nesprávné.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 o. s. ř. zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Soud prvního stupně bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. listopadu 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu