ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.3850.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 3850/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce R. K., , zastoupeného Mgr. M. B., advokátkou proti žalované L. – m., spol. s r. o. v likvidaci, , o zaplacení 295.260,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 173/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. května 2007, č. j. 2 Cmo 120/2007-185, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. května 2007, č. j. 2 Cmo 120/2007-185, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. května 2006, č. j. 35 Cm 173/2000-150, (v pořadí druhým) rozhodl, že tehdejší žalovaná L., spol. s r. o., je povinna zaplatit žalobci 295.260,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14% ročně z částky 200.620,- Kč od 1. března 1999 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 89.600,- Kč od 1. března 1999 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5.040,- Kč od 1. března 1999 do zaplacení (výrok I.). Ve výrocích II. až IV. rozhodl soud o náhradách svědečného a nákladů řízení.
Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce uzavřel se sdružením obchodních společností T.-M., s. r. o., a L., s. r. o., platnou smlouvu podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“, když smlouva svým obsahem není smlouvou o dílo podle §536 an. obch. zák., jejím předmětem byly pouze práce (svářečské, potrubářské a montážní), které měl žalobce vykonat svými pracovníky na stavbě sušárny v J. za cenu 140,- Kč za jednu odpracovanou hodinu. Soud dále konstatoval, že v předmětné smlouvě „o dílo“ č. 98/060/VÚ ze dne 1. října 1998 není jmenována žádná osoba jako vedoucí stavby, která podle smlouvy měla potvrzovat faktury žalobce jako zhotovitele, ze smlouvy však lze dovodit, že za objednatele jsou oprávněni jednat pánové V., M., V. a Popek. Práce od žalobce převzal p. J. P. a jeho jednání zavazuje kteréhokoli z účastníků sdružení [viz. §835 odst. 2 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“]. Soud proto uzavřel, že práce provedené v měsících listopadu a prosinci 1998 podle předložených pracovních výkazů a předané p. J. P. byly vyfakturovány právem a žalobě tudíž vyhověl co do 295.260,- Kč, a to spolu s úroky z prodlení podle §369 a §502 obch. zák., v rozhodném znění.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci, rozsudkem v záhlaví označeným, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalované a Č. r. náklady řízení (výrok I.) Ve výroku II. rozhodl odvolací soud o povinnosti žalobce nahradit žalované náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a shodl se se závěry soudu prvního stupně o vzniku, obsahu a předmětu smlouvy, uzavřené účastníky podle §269 odst. 2 obch. zák., tj. jako smlouvy inominátní, s tím, že za objednatele (sdružení) byli oprávnění jednat výše uvedené čtyři fyzické osoby.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat, ani přes poučení, poskytnuté odvolacím soudem, že práce, jejichž zaplacení se domáhá, provedl pro žalovanou, resp. pro sdružení společností T.-M., s. r. o. a L. s. r. o.. V denních záznamech žalobce o provedení prací je v rubrice odběratel v jednom případě uveden „T.-M.“ a ve zbývajících případech „L.“ Údaj o provedení prací pro sdružení tu uveden není. Přitom na fakturách žalobce označil jako odběratele vždy „konsorcium firem T.-M. s. r. o. a L.spol. s. r. o.“. Ani ze svědeckých výpovědí všech slyšených svědků nelze učinit jednoznačný závěr, že předmětné práce byly provedeny pro uvedené sdružení, naopak z těchto výpovědí vyplývá, že na stavbě probíhala řada prací prováděných různými dodavateli, přičemž pro přebírání prací nebyla stanovena jednoznačná pravidla. Jednoznačné důkazy o tom, kdo tvrzené práce převzal, žalobce – podle názoru odvolacího soudu –nepodal.
Odvolací soud dále neposoudil listinu označenou “vzájemné odsouhlasení závazků a pohledávek“ ze dne 22. září 1999 jako uznání sporného dluhu, když žalobce touto listinou pouze žádal T.-M. s. r. o. v souvislosti s probíhající inventarizací závazků a pohledávek podle zákona o účetnictví o odsouhlasení „nevyrovnaných položek“ a na listině jsou uvedeny faktury, jejichž úhrada je předmětem tohoto sporu, s uvedením částek a dob splatnosti a pod tímto nápisem je razítko „T.-M. B. s. r. o“ s označením sídla a nečitelným podpisem. Projev uznání na listině chybí.
Se zřetelem k uvedenému a zejména k tomu, že žalobce přes poučení odvolacím soudem podle §118a odst. 3 o. s. ř. neunesl důkazní břemeno, že práce, jejichž zaplacení se domáhá, pro sdružení obou předmětných společností provedl, odvolací soud podle §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání do obou jeho výroků z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.)
Dovolatel odkazuje na uzavřenou smlouvu „o dílo“ z 1. října 1998 č. 98/060/VÚ, s tím, že jeho pracovníci provedli na předmětné stavbě montážní práce, přidělené oprávněnou osobou žalované strany p. J. P., který také potvrdil denní záznamy o odpracovaných hodinách za listopad a prosinec 1998. Na základě těchto potvrzených výkazů žalobce vystavil faktury č. ze dne 1. prosince 1998 v částce 210.651,- Kč, č. 118/98 z 21. prosince 1998 v částce 94.080,- Kč a č. z 22. prosince 1998 v částce 5.292,- Kč na které nebylo nic zaplaceno. Jednatel společnosti T.-M.spol. s r. o. pan V. potvrdil „Vzájemné odsouhlasení závazků a pohledávek“ ze dne 22. února 1999 v celkové výši 370.948,- Kč. Práce na stavbě zadávali resp. přikazovali montérům žalobce pánové P. a H., kteří byli stavbyvedoucími, jak dosvědčila v řízení svědkyně K. K. (protokol o jednání před Krajským soudem v Brně z 14. února 1993), která upřesnila (protokol o jednání z 25. května 2006), že jí pan M. sdělil, že má jednat s p. P. a p. H.. Podobně vypověděl svědek p. J. H. (protokol o jednání z 6. června 2003.) Dovolatel se dále odvolává na výpovědi svědků J. K. a P. V. o tom, že na stavbě působil jako vedoucí p. K. a dalšími odpovědnými osobami za obě společnosti sdružení (konsorcia) byli p. P., p. H. a p. M..
Dovolatel poukazuje na to, že práce prováděl svými pracovníky pro konsorcium (sdružení) a proto každý účastník sdružení byl podle §835 odst. 2 a §511 odst. 1 obč. zák. zavázán solidárně, tj. společně a nerozdílně a věřitel je oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich, jak to činí žalobce v tomto řízení vůči žalované.
Dovolatel zdůrazňuje, že osobou oprávněnou dle smlouvy zadávat práce jeho montérům byl J. P., zaměstnanec T.-M. spol. s r. o., a i kdyby překročil své oprávnění, bylo konsorcium z jeho jednání zavázáno podle §15 obch. zák., resp. §16 obch. zák. a žalobce jednal v dobré víře, že p. P. byl oprávněn zadávat práci jeho pracovníkům a potvrzovat výkazy prací.
Dovolatel dovozuje, že jeho plnění ze smlouvy mělo povahu nedělitelného plnění (§512 obč. zák.) a byl proto oprávněn plnit k rukám kteréhokoli ze zavázaných společností sdružení, přičemž plněním kteréhokoli z nich poskytoval plnění jak společnosti T.-M. spol. s r. o., tak žalované společnosti. Odvolací soud tudíž nemohl zamítnout žalobu proto, že ve výkazech byl někdy uveden T.-M. a někdy L..
Pokud se jedná o listinu „Vzájemné odsouhlasení závazků a pohledávek“ z 22. února 1999, i kdyby nešlo o uznání závazku ve smyslu §323 obch. zák., jde o listinu prokazující existenci žalovaného nároku, potvrzeného jednatelem společnosti T.-M., a není to jen „odsouhlasení účetního stavu ve firmě žalobce ke konci roku 1998“, jak tvrdí odvolací soud.
Podle názoru dovolatele z výše uvedených důvodů je zřejmé, že v řízení prokázal, že na základě smlouvy a pokynů osoby kompetentní k přidělování práce provedl práce ve výkazech odsouhlasené k tomu oprávněnou osobou a že mu tedy vznikl nárok na úhradu vyfakturované ceny. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto považuje za nesprávné a navrhuje, aby dovolací soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel současně požaduje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání má rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Podle jejího názoru není dán tvrzený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., když dovolatel zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu ve světle provedených důkazů. Žalovaná se domnívá, že není dán ani druhý tvrzený dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř., protože dovolatel jen nesouhlasí s hodnocením jednotlivých důkazů. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a žalobci uložil nahradit žalované náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání splňuje zákonem stanovené podmínky a vykazuje stanovené náležitosti (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) konstatoval, že dovolání je přípustné, jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.).
Dovolání je rovněž důvodné.
Závěr o tom, že práce, jejichž zaplacení se žalobce domáhá, je skutkovým zjištěním, je nepochybný a k učinění takového skutkového zjištění byla provedena v řízení soudem prvního stupně i odvolacím soudem řada důkazů listinných i výpovědí svědků. Rozhodnými jsou zejména denní záznamy (výkazy) provedených prací, podepsané p. P. a dalšími pracovníky obou sdružených společností T.-M., s. r. o. a L. s. r. o. Přitom není rozhodné, zda na denních záznamech je či není uvedeno „sdružení“ (či „konsorcium“), jak se mylně domnívá odvolací soud.
Sdružení nemá způsobilost k právům a povinnostem neboli právní subjektivitu (ustanovení §829 odst. 2 obč. zák.), přičemž za sdružení může jednat kterýkoli z účastníků a ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázaní solidárně – společně a nerozdílně (§835 odst. 2, obč. zák. §10 odst. 2 obchodního zákoníku.)
Při přebírání či odsouhlasení žalobcem provedených prací mohl tudíž vystupovat kterýkoli pověřený pracovník toho či onoho subjektu – účastníka sdružení. Jestliže proto podepsal denní záznamy o provedených pracích p. P., pracovník s. r. o. T.-M., který je výslovně uveden ve smlouvě jako osoba oprávněná, jedná se o důkaz zcela jednoznačný, od nějž by mohl odvolací soud abstrahovat, pokud by tento důkaz byl co do podstaty zpochybněn resp. vyvrácen, a tak tomu v posuzovaném případě nebylo. To platí obdobně o výpovědích dalších svědků, uvedených v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.
V daném případě odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanoveními §132 o. s. ř., podle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Odvolací soud se do té míry odchýlil od skutkových zjištění, ze kterých vycházel soud prvního stupně, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, zejména v tom směru, že žalobcem provedené práce nebyly prokázány.
Nelze se ztotožnit ani s hodnocením odvolacího soudu, pokud jde o listinu „Vzájemné odsouhlasení závazků a pohledávek“ ze dne 22. února 1999.
Dovolateli nutno dát za pravdu, že není rozhodné, že tato listina není uznáním závazku podle §323 obch. zák., přesto však má důkazní hodnotu, k níž nelze nepřihlédnout. Je nesporně důkazem o tom, že odsouhlasené závazky či pohledávky prokazují existenci žalobcem vymáhaného nároku. Při tomto posouzení se odvolací soud dopustil vady při dokazování a zjišťování skutkového stavu, která mohla mít (a také měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a o. s. ř.), ke kteréžto tzv. jiné vadě musí dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 věta druhá in fine o. s. ř.)
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první cit. ustanovení o. s. ř.)
V novém rozhodnutí o věci bude též rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. František F a l d y n a , CSc.,
předseda senátu