ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4509.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4509/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně V. M., zastoupené advokátem, proti žalované A. ž. p. a.s., o zaplacení pojistného plnění, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 22 C 120/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 2. prosince 2004, č.j. 20 Co 440/2004-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 2. prosince 2004, č.j. 20 Co 440/2004-115, v rozsahu, jímž byl potvrzen (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 29. června 2004, č.j. 22 C 120/2002-91, ve výroku o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 322 496,- Kč s příslušenstvím představující doplatek pojistného plnění, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky, tj. jak v pořadí prvním rozsudkem ze dne 20. června 2002, č.j. 22 C 120/2000-52, tak i v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. června 2004, č.j. 22 C 120/2002-91, v rozsahu částky 322 496,- Kč s příslušenstvím stejně – žalobu zamítl), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Otázka posouzení přiměřenosti snížení pojistného plnění, do níž dovolatelka soustředila své námitky, nemá zásadní právní význam. Přiměřenost snížení pojistného plnění závisí na konkrétních okolnostech posuzovaného případu a proto ani žádný právní předpis nevymezuje, jak má pojistitel v otázce přiměřenosti při snížení pojistného plnění postupovat a není ani dobře možné judikovat, jakými obecnými postupy se má pojistitel v otázce přiměřenosti při snižování pojistného plnění řídit. Z tohoto důvodu dovolatelkou předestřená otázka nemá potřebný judikatorní přesah, a proto nemůže zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit.
Postupoval-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) při posuzování přiměřenosti snížení pojistného plnění tak, že vyšel ze zvažování poměru mezi výší základního (placeného) ročního pojistného a výší navýšeného pojistného (které by pojistník platil při uvedení správných a úplných údajů o svém zdravotním stavu) dle jednotlivých tarifů a tento poměr promítl do sjednané výše pojistného plnění, dovolací soud nepřisvědčil tvrzení dovolatelky, že postupoval v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením §798 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2004, které odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval, neboť měřítko zvolené odvolacím soudem pro posouzení přiměřenosti snížení pojistného plnění není nesprávné, ani nepřiměřené.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované (do 1. ledna 2006 zapsané v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v P. – oddíl B, vložka 2831 pod obchodní firmou C. S. L. & P. P. A.S. a od 1. ledna 2006 do 15. března 2007 zapsané pod obchodní firmou W. p. a.s.) v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. února 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu