ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.462.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 462/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně G. spol. s r.o., zastoupené JUDr. M. Z., advokátem, proti žalované A. C. R., a.s. (dříve P., a.s.), o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 112/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2005 č. j. 3 Cmo 347/2004-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2004 č. j. 1 Cm 112/2000-58 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované u aktivních uživatelů svého programového vybavení F. do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí provést úpravy tohoto programového vybavení spočívající v nahrazení zkratky U. ve všech smyslově vnímatelných komponentách tohoto programového vybavení včetně všech výstupů, sestav, souborů, tabulek a databází jiným označením s tím, že aktivním uživatelem programového vybavení se rozumí uživatel odebírající upgrade programového vybavení F. žalované, a o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 4 000 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. května 2005 č. j. 3 Cmo 347/2004-102 rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu požadavku žalobkyně na uložení povinnosti žalované u aktivních uživatelů programového vybavení F. do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí provést úpravy tohoto programového vybavení tam uvedeným způsobem zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 4 000 000 Kč rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně včasné dovolání.
Dovolání žalobkyně není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozsudek odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem a nejsou dány ani ostatní důvody přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. upravené v §237 odst. 3 o. s. ř. Pokud žalobkyně nezačala užívat označení „U.“ dřív než žalovaná, nelze dovodit, že byly naplněny znaky generální klauzule nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), neboť nelze konstatovat, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže.
Skutečnost, že by žalobkyně toto označení začala užívat dříve než žalovaná soudy zjištěna nebyla, podle skutkového zjištění odvolacího soudu „oba účastníci zmíněné označení užívali přinejmenším souběžně“. Skutková zjištění odvolacího soudu přitom není dovolací soud oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat, neboť je jimi vázán. Skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny.
Protože nejde ani o právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vadu řízení, kterou žalobkyně v dovolání namítla, by mohl dovolací soud posuzovat pouze v případě přípustného dovolání. Namítaná vada řízení nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, neboť není spojena s řešením procesněprávní otázky.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1, když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu