ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.4839.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4839/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců A) R. B., B) L. Č., C) nezl. N. B., D) nezl. I. B., proti žalované Z. o. o. s. Ch. při F. N., zast. advokátem, o zaplacení částky 270.430,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 62/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně o procesním nástupnictví ze dne 25. ledna 2005, č. j. 13 Co 683/2001-96, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 22. června 2001, č.j. 20 C 62/2001-62, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 176.430,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Co do částky 94.000,- Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok II.), ve výrocích III. a IV. rozhodl soud o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Během odvolacího řízení žalobce zemřel, přičemž Krajský soud v Brně jako odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví v záhlaví označeným usnesením. Odvolací soud v tomto usnesení rozhodl podle §107 odst. 1 a 2 ve spojení s §211 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), že procesními nástupci žalobce, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jsou jeho zákonní dědicové, jejichž jména a adresy vyplývají z usnesení Okresního soudu v Trenčíně ze dne 11.8.2004, č.j. 23 D 677/04-195, jímž bylo zastaveno dědické řízení pro nedostatek majetku.
Proti usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Dovolatelka uvádí, že odvolací soud rozhodl nesprávně o procesním nástupnictví, jelikož usnesením Okresního soudu v Trenčíně, č.j. 23 D 677/04-195, bylo zastaveno dědické řízení pro nedostatek majetku, a jelikož peněžité plnění, které je předmětem sporu, nebylo zahrnuto do majetku zemřelého, neexistují procesní nástupci.
Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( §241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.
Dovolání však není důvodné.
Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (§107 odst. 1 o. s. ř. ). Podle §107 odst. 2 o. s .ř. jestliže ztratí způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. „Povahou věci“ se zde pak rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení (srov. komentář Občanský soudní řád, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.Beck, 7. vydání, I. díl, str. 482). Povaha věci pak brání pokračování v řízení zejména tam, kde jde o práva a povinnosti vázané podle hmotného práva na osobu účastníka řízení, kde je určitá skutková podstata podmíněna existencí určitého účastníka řízení, dále tam, kde smrtí účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo, anebo tam, kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal (mohl převzít) právo nebo povinnost, o něž v řízení jde např. při zastavení dědického řízení §175h odst. 1 a 2 o. s. ř., ledaže by zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty (srov. tamtéž). Ve shora uvedených případech soud ve smyslu §107 odst. 5 o. s. ř. řízení zastaví, a bylo-li již ve věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší. Jestliže v daném případě usnesením Okresního soudu v Trenčíně, č.j. 23 D 677/04-195, bylo zastaveno dědické řízení pro nedostatek majetku, není vyloučeno, aby soud v jiném řízení, ve kterém vystupoval zůstavitel jako účastník, nemohl rozhodnout o procesním nástupnictví podle §107 odst. 2 o. s. ř. Jelikož je předmětem řízení žalovaná částka 270.430,- Kč s příslušenstvím, je zřejmé, že se v daném případě jedná o pohledávku vyšší než nepatrné hodnoty. V usnesení o procesním nástupnictví pak soud nerozhoduje o tom, který z dědiců nabyl jakou část majetku zůstavitele, pouze předběžně vyřeší otázku s kým má být v dotčeném řízení pokračováno jako s účastníkem řízení.
V rozsudku ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/C.H.BECK, pod č. RNs C 3058, sešit CD_1/2005, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení §175h o. s. ř. soud v jiném řízení vychází, jen nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce. V daném rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení §175h o. s. ř., není tím pro účely jiného řízení ještě závazně stanoveno, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. V případě, že pravomocné usnesení, kterým bylo řízení o dědictví skončeno, není pro účastníka jiného řízení závazné, nic soudu nebrání, aby pro účely tohoto jiného řízení objasnil, jaký majetek, popřípadě v jaké ceně zůstavitel zanechal a komu svědčí (ze zákona nebo na základě závěti, popřípadě z obou těchto důvodů) dědické právo po zůstaviteli, a aby z tohoto zjištění učinil odpovídající závěry, mimo jiné o tom, zda má být řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno nebo zda v něm může být pokračováno a - po objasnění dědického práva (kdo je dědicem) - s kým.
Vzhledem ke shora uvedenému je tedy právní posouzení věci odvolacím soudem z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné a dovolací soud dovolání podle §243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. dubna 2008
JUDr.František Faldyna, CSc.
předseda senátu