ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.5326.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 5326/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce M. J. u P., , zast. JUDr. Mgr. M. J. M., advokátkou, proti žalované C. z.P., a. s. v likvidaci, , zast. JUDr. M. W., advokátkou, o zaplacení částky 808.041,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 105/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 9. května 2007, č. j. 39 Co 317/2006-146, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2007, č. j. 39 Co 317/2006-146, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. prosince 2005, č. j. 16 C 105/2004-117, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 808.041,- Kč s 18 % úrokem z prodlení z této částky od 31. 12. 1997 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 50.736,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.
Městský soud jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. května 2007, č. j. 39 Co 317/2006-146, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 808.041,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 31. 12. 2007 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 141.685,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 20. 11. 1997 domáhal po žalované zaplacení částky 808.041,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s právním předchůdcem žalované (P. c. P., s. p.) uzavřel dne 2. 3. 1992 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení zavážky a technické části rekultivace vytěženého prostoru, za což se právní předchůdce žalované zavázal do 31. 12. 1993 zaplatit částku 1.108.041,- Kč, ovšem po provedení uvedených prací bylo zaplaceno toliko 300.000,- Kč. Dále uvedl, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a že jeho právní závěr ohledně právního nástupnictví žalované je správný. Odvolací soud se ovšem neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Základem pro vznik závazkového vztahu mezi subjekty byla dle odvolacího soudu hospodářská smlouva ze dne 16. 4. 1984, u níž byla sjednána platnost do 31. 12. 1993. Tytéž subjekty poté uzavřely dne 2. 3. 1992 další smlouvu, která dle odvolacího soudu fakticky recipovala závazkový vztah ze smlouvy původní a nově stanovila toliko termín plnění dodavatelem, výši ceny a termín splatnosti. Odvolací soud je přesvědčen, že smlouva o dílo, uzavřená dne 2. 3. 1992, je smlouvou měnící smlouvu původní a že projev vůle účastníků smlouvy směřoval k tomu, že závazkový vztah mezi stranami byl sjednán výlučně ve znění smlouvy ze dne 2. 3. 1992, která nahradila znění smlouvy ze dne 16. 4. 1984. Závazkový vztah mezi účastníky pak odvolací soud posuzoval podle zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 144/1975 Sb., tj. ve znění účinném k 16. 4. 1984 (dále jen „hosp. zák.“), přičemž dovodil, že smlouva o provedení oprav a jiných prací a výkonů ve smyslu ust. §356 odst. 1 a 2 hosp. zák. ze dne 16. 4. 1984 je platná. Odvolací soud se dále zabýval námitkou promlčení, kterou posuzoval dle hospodářského zákoníku ve znění platném v době uzavření hospodářské smlouvy ze dne 16. 4. 1984, a shledal, že za situace, kdy byl odběratel povinen zaplatit částku 1.108.041,- Kč do 31. 12. 1993, počala běžet tříletá promlčecí lhůta (§130a hosp. zák.) dnem 2. 1. 1994 a marně uplynula dne 2. 1. 1997, a proto došlo k promlčení práva, neboť námitka promlčení byla dle §131 hosp. zák. řádně uplatněna. Vzhledem k promlčení nároku se odvolací soud nezabýval platností dodatku hospodářské smlouvy ze dne 2. 3. 1992, účinného od 1. 4. 1992.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 7. 9. 2007 napadl žalobce výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku o věci samé s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a své námitky podřadil pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je přesvědčen, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména brojil proti názoru odvolacího soudu, že se závazkový vztah mezi účastníky sporu řídí zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném k 16. 4. 1984, a zastává názor, že se tento závazkový vztah řídí zák. č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem a že v době podání žaloby jeho nárok promlčen nebyl. Dovolatel dále uvedl, že právní předchůdci účastníků řízení uzavřeli dne 16. 4. 1984 „Hospodářskou smlouvu o jiných pracích a výkonech podle §356 a §357 hospodářského zákoníku“, dne 2. 3. 1992 byla uzavřena smlouva označená jako Hospodářská smlouva o dílo podle §536 a násl. Obchodního zákoníku“ a ke smlouvě ze dne 2. 3. 1992 uzavřely smluvní strany dne 8. 4. 1992 dodatek označený jako „Dodatek č. 1/92 ke smlouvě o dílo z 24. 2. 1992 a 2. 3. 1992 o provedení zavážky a rekultivace části vytěženého hliniště R.“ a tímto dodatkem byla výslovně zrušena platnost původní smlouvy ze dne 16. 4. 1984. Dovolatel zastává názor, že účastníci projevili vůli původní smlouvu nahradit nově uzavřenou smlouvou ze dne 2. 3. 1992, jíž podřídili režimu obchodního zákoníku a že „účastníci dokončili jejich vůli nahradit původní smlouvu novou smlouvou dodatkem ze dne 8. 4. 1992, kde zánik smlouvy z 16. 4. 1984 obmýšlejí a určují“. Žalobce nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že s podobností textu pozdější smlouvy ze dne 2. 3. 1992 k smlouvě předchozí ze dne 16. 4. 1984 lze spojovat účinky, v jejichž důsledku by bylo odhlédnuto od vůle smluvních stran vymezit svá práva a povinnosti nově, a to podřadit je režimu obchodního zákoníku. Převzetí některých ustanovení smlouvy nemá žádný vliv na účinky nahrazení původní smlouvy novou. Dovolatel dále namítl, že odvolací soud nesprávně aplikoval přechodné ustanovení §763 odst. 1 obchodního zákoníku. S ohledem na uvedené žalobce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 16. 11. 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná a uvedla, že dovoláním napadené rozhodnutí je správné. Dále uvedla, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 2. 3. 1992 nezakládala nový právní vztah, jelikož předmět smlouvy byl zcela totožný se smlouvou původní, a proto se právní vztah, vzniklý v roce 1984, řídil hospodářským zákoníkem. Žalovaná se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že k uzavření dodatku původní smlouvy došlo ještě v době účinnosti původní smlouvy z roku 1984, a proto jde o kontinuitu původního závazku. Právní vztah je dle žalované nutno posuzovat s ohledem na přechodná ustanovení obchodního zákoníku (§763 odst. 1 a 2 obchod. zák.) podle hospodářského zákoníku, dle kterého je nárok žalobce promlčen (§131a hosp. zák.). Závěrem žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Z dovolání je zřejmé, že dovolání směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (odst. I. rozsudku odvolacího soudu).
V posuzované věci je dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
V projednávané věci se žalobce žalobou ze dne 20. 11. 1997 domáhal po žalované zaplacení částky 808.041,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s právním předchůdcem žalované uzavřel dne 2. 3. 1992 smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění bylo provedení zavážky a technické části rekultivace vytěženého prostoru, za což se právní předchůdce žalované zavázal do 31. 12. 1993 zaplatit částku 1.108.041,- Kč; po provedení uvedených prací bylo zaplaceno toliko 300.000,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu je postaven na názoru, že „hospodářská smlouva o dílo dle §536 a násl. obchodního zákoníku“, uzavřená mezi účastníky dne 2. 3. 1992, toliko změnila původní „hospodářskou smlouvu o jiných pracích a výkonech ze dne podle §§356 a 357 hospodářského zákoníku“ ze dne 16. 4. 1984, tzn. že projev vůle účastníků smluv a dodatku č. 1/92 ze dne 8. 4. 1992 směřoval k tomu, že tento závazkový vztah „bude nadále výlučně ve znění smlouvy ze dne 2. 3. 1992, jež v plném rozsahu nahradila znění smlouvy ze dne 16. 4. 1984, a proto posuzoval závazkový vztah dle zák. č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění zák. č. 144/1975 Sb., tj. ve znění účinném k 16. 4. 1984, dle kterého je nárok žalobce promlčen.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že se závazkový vztah řídí hospodářským zákoníkem, a je přesvědčen, že dodatkem č. 1/92 byla zrušena platnost původní hospodářské smlouvy ze dne 16. 4. 1984 a že účastníci projevili vůli původní smlouvu nahradit nově uzavřenou smlouvou ze dne 2. 3. 1992, jejíž režim podřídili obchodnímu zákoníku, a proto nelze posuzovat promlčení jeho nároku dle hospodářského zákoníku, nýbrž dle zákoníku obchodního.
Dle ust. §763 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se tímto zákonem řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy. Smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu, smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot se však řídí tímto zákonem ode dne jeho účinnosti, i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem.
Dle ust. §763 odst. 2 obchodního zákoníku se podle dosavadních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se podle předchozího odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona.
Dle §775 obchodního zákoníku nabývá tento zákon účinnosti dnem 1. ledna 1992.
Dle ust. §570 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále též „občan. zák“), dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový.
Dle ust. §570 odst. 2 občan zák. nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován promlčený závazek.
Ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, jež nebyly dovoláním zpochybněny, vyplývá, že mezi žalobcem jako dodavatelem a právním předchůdcem žalované jako odběratelem byla uzavřena „hospodářská smlouva o jiných pracích a výkonech podle §§356 a 357 hospodářského zákoníku“, podepsaná dodavatelem dne 2. 4. 1984 a odběratelem dne 16. 4. 1984, jejímž předmětem bylo provedení zavážky a technické rekultivace části vytěženého hliniště u cihelny odběratele v J. u P.- R., , a to v rozsahu uvedeném v této smlouvě. Dodavatel se zavázal provést zavážku, včetně technické rekultivace, na svůj náklad a nebezpečí do deseti let s tím, že po ukončení rekultivace budou pozemky převedeny do užívání JZD J.. Odběratel se zavázal zaplatit náklady s tím, že tyto nepřekročí maximální částku 330.000,- Kčs za jeden ha. Dle čl. 12 nabývala smlouva právní závaznosti pro obě strany dnem podpisu smlouvy oprávněnými zástupci obou organizací a měla platnost do 31. prosince 1993. V čl. 13 smlouvy si obě smluvní strany vyhradily možnost tuto smlouvu doplnit, změnit nebo její platnost prodloužit, a to vždy jen písemnou formou, přičemž změna, navržená jednou stranou, nabude platnosti jen tehdy, potvrdila-li svůj souhlas písemně druhá strana nejpozději do třiceti dnů od jejího doručení. Dle čl. 14 platily pro smluvní vztah založený touto smlouvou předpisy hospodářského zákoníku (zákon č. 109/64 Sb., úplné znění zák. č. 45/83 Sb.), nebylo-li v této smlouvě uvedeno jinak.
Ve smlouvě nazvané „hospodářská smlouva o dílo dle §536 a násl. obchodního zákoníku“, podepsané právním předchůdcem žalované jako odběratelem dne 2. 3. 1992 a žalobcem jako dodavatelem dne 24. 2. 1992, si strany sjednaly provedení zavážky a technické části rekultivace části vytěženého hliniště u cihelny odběratele v J. u P.- R., a to v rozsahu a způsobem, který byl podrobněji popsán dále v této smlouvě. Dle čl. 7 se odběratel zavázal uhradit náklady na provedení technické a biologické části rekultivace, jež činily úhrnně částku 1.108.041,- Kč, splatnou nejpozději k 31. 12. 1993. Dle čl. 12 nabyla tato smlouva právní účinnosti dnem podpisu smlouvy oprávněnými zástupci obou smluvních stran a byla platná do doby kompletního dokončení předmětu této smlouvy a do doby vypořádání všech finančních závazků. V čl. 13 si strany vyhradily právo tuto smlouvu doplnit, změnit nebo její platnost prodloužit, a to vždy jen písemnou formou. Změna navržená jednou stranou, mohla nabýt platnosti jen tehdy, potvrdila-li svůj souhlas písemně druhá strana nejpozději do třiceti dnů po jejím doručení. Dle čl. 14 platily pro smluvní vztah založený touto smlouvou obecně závazné platné právní předpisy, nebylo-li v této smlouvě uvedeno jinak.
Účastníci následně uzavřeli „dodatek č. 1/92 ke smlouvě o dílo z 24. 2. 1992 a 2. 3. 1992“ (žalobce ho podepsala dne 30. 3. 1992 a právní předchůdce žalované dne 8. 4. 1992), jímž byla shora uvedená smlouva doplněna o čl. 16 v tomto znění: „Ke dni podpisu této smlouvy oběma smluvními stranami se ruší platnost původní smlouvy ze dne 16. 4. 1984.“ a jenž se stal nedílnou součástí smlouvy podepsané smluvními stranami dne 24. 2. 1992 a 2. 3. 1992.
Uvedené ustanovení §570 odst. 1 občan. zák. upravuje tzv. privativní novaci, kterou se dohodou smluvních stran ruší povinnost dlužníka z dosavadního závazkového vztahu a namísto ní se zřizuje závazek nový. Současně zaniká dosavadní právo věřitele a vzniká pohledávka nová, založená touto dohodou.
K tomu je vhodné uvést, že novací lze nahradit i závazek promlčený (§570 odst. 2 věta druhá občan. zák.).
Z toho je zřejmé, že se účastníci ve smlouvě nazvané „hospodářská smlouva o dílo dle §536 a násl. obchodního zákoníku“ ze dne 2. 3. 1992, ve znění dodatku ze dne 8. 4. 1992 č. 1/92 ke smlouvě o dílo z 2. 3. 1992, dohodli o nahrazení dosavadního závazku ze smlouvy nazvané „hospodářská smlouva o jiných pracích a výkonech podle §§356 a 357 hospodářského zákoníku“ ze dne 16. 4. 1984) závazkem novým (tzv. privativní novace), jak to vyplývá z ujednání v čl. 16 této smlouvy o dílo, ve znění dodatku č. 1/92 ze dne 8. 4. 1992, jenž je nedílnou součástí této smlouvy, v němž se strany dohodly na zrušení platnosti „původní smlouvy ze dne 16. 4. 1984“. Tato původní smlouva proto zanikla ve smyslu ust. §570 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 1992 a byla nahrazena závazkem novým.
Založil-li odvolací soud své právní posouzení smlouvy o dílo ze dne 2. 3. 1992, ve znění dodatku č. 1/92 ze dne 8. 4. 1992, jako právní úkon představující změnu závazku (kumulativní novace), při které se neruší původní závazek (hospodářská smlouva o jiných pracích a výkonech ze dne 16. 4. 1984), nýbrž za trvání tohoto právního vztahu se pouze mění jeho obsah, je jeho právní posouzení projevu vůle účastníků podle pravidel daných v ust. §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obchodního zákoníku nesprávné. Přestože odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že „v daném případě je nepochybné, že projev vůle účastníků smlouvy směřoval k tomu, že závazkový vztah mezi stranami bude nadále výlučně ve znění smlouvy ze dne 2. 3. 1992, která v plném rozsahu nahradí znění smlouvy ze dne 16. 4. 1984“, a že z projevu vůle účastníků vyplývala vůle zrušit závazky vyplývající z původní hospodářské smlouvy, vycházel následně „při hodnocení závazkového vztahu mezi účastníky (…) z hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění zákona č. 144/1975 Sb., tedy ve znění účinném k 16. 4. 1984“, a otázku promlčení nároku posuzoval dle hospodářského zákoníku.
Tento závěr odvolacího soudu není správný, neboť za situace, kdy došlo k nahrazení původního závazku (smlouvy ze dne 16. 4. 1984) závazkem novým (smlouvy o dílo uzavřené dle §536 a násl. obchodního zákoníku ze dne 2. 3. 1992, ve znění dodatku č. 1/92 ze dne 8. 4. 1992), jenž se dle §763 odst. 1 věty prvé obchodního zákoníku řídí tímto zákonem, tj. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, nemůže být na právní vztah založený smlouvou ze dne 2. 3. 1992 aplikován zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění zákona č. 144/1975 Sb., tedy ve znění účinném k 16. 4. 1984, nýbrž zákoník obchodní, dle kterého je nutné rovněž posuzovat otázku promlčení nároku na zaplacení dlužné částky 808.041,- Kč z celkové částky 1.108.041,- Kč dle čl. 7 smlouvy ze dne 2. 3. 1992, jež byla splatná nejpozději k 31. 12. 1993.
Nejvyšší soud České republiky s ohledem na výše uvedené proto rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta prvé o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí bude rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu