ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.707.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 707/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, Csc., a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně D. l., a. s., zastoupené JUDr. M. Š., advokátkou proti žalovanému S.S., zastoupenému JUDr. V. M., advokátem o zaplacení částky 85 059,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 9/2000, o dovolání žalovaného, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2006, č.j. 27 Co 95/2005-115, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2006, č.j. 27 Co 95/2005-115 v rozsahu výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. prosince 2004, č. j. 9 C 9/2000 – 84, v rozsahu výroku I, kterým byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 525,70 Kč s15,8% úroky z prodlení od 4. 12. 1998 do zaplacení, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. prosince 2004, č. j. 9 C 9/2000 – 84, v rozsahu výroku I, jímž byla uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 74 525, 70 Kč s 15,8% úroky z prodlení od 4. 12. 1998 do zaplacení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 14. prosince 2004, č. j. 9 C 9/2000 – 84, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 74 525,70 Kč s 15,8% úroky prodlení od 4. 12. 1998 do zaplacení, ohledně zbývající žalované částky 4 710,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 14. 12. 1998 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 2,2 % z částky 80 349,- Kč od 4. 12. 1998 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 22.4.1998 smlouvu o dílo, v níž se dohodli, že se bude řídit ustanoveními obchodního zákoníku. Předmětem smlouvy byla dodávka a položení střešní krytiny na střeše rodinného domu žalovaného. Cena díla byla sjednána ve výši 227.843,50 Kč bez daně z přidané hodnoty. Žalovaný zaplatil dne 5.5.1998 na kupní cenu zálohu ve výši 160.000,- Kč. Práce na díle byly zahájeny dne 1.6.1998 a ukončeny 12.6.1998. Poté byl vyhotoven předávací protokol, který nebyl žalovaným akceptován. V zájmu ukončení věci smírnou cestou žalobkyně ustoupila a požadovala doplatek ceny díla pouze ve výši 85.059,- Kč fakturou č. 6100066 splatnou dne 22. 7. 1998. Žalovaný fakturu neuhradil a až v dopise ze dne 20. 7. 1998 odmítl dílo převzít a vznesl reklamaci týkající se vady dodaného materiálu, střešního šindele, na kterém se údajně objevily barevné skvrny. Žalobkyně vadu neuznala, neboť žalovaný si objednal specifický druh šindele (melír), a tak různá barevnost nemůže být vadou krytiny. Přesto požádala o vyjádření a posouzení zhotovené střechy výrobce krytiny. Z vyjádření vyplynulo, že reklamace je neoprávněná. Rovněž Č. o. i., u níž žalovaný podal stížnost, neshledala žádné pochybení zhotovitele. Žalovaný dopisem ze dne 27. 11. 1998 odmítl zaplatit cenu díla a nechal si zpracovat znalecký posudek, podle něhož žalobkyně nedodržela požadavek na mícháni šindelů z jednotlivých balíků, čímž vznikly na střeše barevné skvrny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně zavázala za každou vadu a den prodlení s jejím odstraněním zaplatit žalovanému smluvní pokutu 500,- Kč a žalovaný požadoval odstranění vad, započítal žalovaný tuto smluvní pokutu na úhradu faktury vystavené žalobkyní. Soud prvního stupně z provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaný nepřevzal dokončené dílo od žalobkyně. Vady provedeného díla jsou vadami estetickými, které jsou patrny jen při pohledu z určitého úhlu a při určitém osvětlení a nijak nebrání objednateli dílo užívat. Pokud žalovaný namítal vady díla až za šest týdnů po jeho dokončení, reklamováno bylo včas. I když jde o vadu zjevnou, je patrná jen z určitého úhlu pohledu, a proto ji žalovaný nemusel ihned po dokončení díla postřehnout. Žalovaný požadoval nejdříve odstranění vady, avšak podle závěru znaleckého posudku jde o vadu neodstranitelnou. Žalovaný pak v průběhu řízení požadoval po žalobkyni zaplacení slevy z ceny díla ve výši 28.353,- Kč. Sleva v této výši je podle soudu nepřiměřeně vysoká. Vada vznikla s největší pravděpodobností nedodržením požadavků na míchám šindelů z několika různých balíků při jejich montáži. Položení šindele za cenu 18.838,50 Kč bylo provedeno vadně na čtvrtině střechy, a proto soud uznal za důvodnou slevu z ceny díla ve výši 4.710,- Kč. Jestliže žalovaný namítal, že žalovaná částka byla vyčerpána smluvní pokutou sjednanou mezi účastníky, ale v průběhu řízení bylo zjištěno, že jde o vadu neodstranitelnou, nemůže žalovaný požadovat odstranění vady a smluvní pokutu za prodlení se splněním této povinnosti. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že na zhotovení díla byl žalobkyní použit kvalitní materiál. Navrhoval-li žalovaný na doplatek ceny díla započtení nového materiálu ve výši 91 237,50 Kč, tato pohledávka fakticky neexistovala a započtení je zcela neúčinné. Soud shledal uplatněný nárok neoprávněný, pokud jde o cenu díla ve výši 4.710,- Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba důvodná. Žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého závazku, a proto je povinen podle ust. §369 ve spojení s ust. §502 obchodního zákoníku zaplatit žalobci 15,8 % úroky z prodlení (v roce 1998 poskytovaly obchodní banky v místě sídla dlužníka nové úvěry za úrokovou sazbu 14,8 %). V této výši považuje soud uplatněný nárok na úroky z prodlení za důvodný, ve zbývající části (2,2 % úroky z prodlení z dlužné částky) žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním, jemuž odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 13. října 2006, č.j. 27 Co 95/2005-115, částečně vyhověl, i když z jiných důvodů, než které byly uvedeny v odvolání. Pokud jde o žalovaným namítanou vadu díla, odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku Ing. R. Š., CSc., který v něm uvedl, že na západní straně střechy od skleníku lze v odpoledních hodinách, za jistého lomu světla nalézt na části střechy několik tmavších dílčích ploch (shluků nebo bloků). Tento efekt může však být subjektivní vzhledem k různým estetickým požadavkům a vzhledem k nejasné definici, co si pod pojmem hnědý melír představit. Vlastností dodaného materiálu v případě barevnosti bylo rovnoměrné rozložení tmavších a světlých míst po ploše střechy. Větší ucelené shluky nebo bloky s rozdílným odstínem nejsou dle názoru znalce způsobeny ani nekvalitním dodaným výrobkem ani vymytím posypu deštěm. ani mapami v posypu nebo smíchanými výrobními šaržemi, ale jsou s největší pravděpodobností způsobeny nedodržením požadavku na mícháni šindelů z několika různých balíků. V tom případě jde o vadu díla, která nebrání jeho užívání. Při výslechu znalec doplnil, že je pravdou, že skvrny na střeše jsou více viditelné a zřejmé při určitém úhlu pohledu na střechu. Pokud svítí sluníčko, tak jsou viditelnější, než když je pod mrakem. Jsou patrny tak na čtvrtině z celé plochy střechy. Jediná možnost opravy by byla sundat celou část střechy a položit nový šindel, avšak tím by se mohl poškodit i zbytek střechy. Proto taková oprava není reálná. Výrobce střešní krytiny k uplatněné vadě uvedl, že střecha vypadá přesně tak, jak vypadat má. Barva střešní krytiny je deklarována jako strong blend a střídají se na ní odstíny od světlé až po tmavou hněď, což nelze považovat za výrobní defekt, neboť dosažení takového melíru je deklarovaným výrobním záměrem. Střecha je profesionálně dobře provedená. Odvolací soud potom aplikoval ust. §560 odst. 1 obch. zák., podle něhož má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Podle ust. §564 obch. zák., podle něhož při vadách díla platí přiměřeně §436 až 441 a objednatel není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli. Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že vada díla nebyla oznámena žalovaným včas. Dále vzal v úvahu specifičnost zjištěné vady, která je estetické povahy a nebrání užívání díla a konstatoval, že žalovaný oznámil vadu díla žalobci bez zbytečného odkladu po jejím zjištění (§562 odst. 2 písmo b) obch. zák.). Dále vyslovil odvolací soud závěr, že se účastníci ve smlouvě dohodli, že zhotovitel splní svoji povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním. Objednatel nebyl povinen dílo převzít za předpokladu, že dílo vykazuje vady, pro které ho nelze řádně užívat. Jestliže žalovaný pro oznámenou vadu dílo nepřevzal, porušil svou smluvní povinnost a ocitl se v prodlení s jejím splněním. Podle znalce je vada odstranitelná pouze snesením krytiny, kterou položil žalobce, a položením nové krytiny. S ohledem na charakter vady a její poměr ke zhotovenému dílu je takový postup vyloučen. V tomto případě nelze použít přiměřeně ustanovení §436 odst. 2 obch. zák., podle něhož může kupující požadovat dodání náhradního zboží, jestliže se ukáže, že vady jsou neopravitelné nebo s jejich opravou by byly spojeny nepřiměřené náklady. Alternativa s dodáním náhradního zboží v případě smlouvy o dílo není vyhovující, neboť náhradní dodávka je svou povahou zcela vyloučena. Za tohoto stavu věci přichází podle názoru odvolacího soudu v úvahu jedině sleva z ceny díla za zjištěnou bagatelní vadu, jejíž výši určil soud prvního stupně shora popsaným způsobem. Odvolací soud považuje takto stanovenou slevu ve výši 4.710,- Kč za odpovídající zjištěné vadě. Žalobkyně nebyla povinna odstranit vadu díla, a proto žalovanému nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Pohledávka uplatněná v žalobě tak nemohla zaniknout započtením. Podle ust. §546 odst. 1 obch zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu dohodnutou ve smlouvě. Tato cena činila 227 843,50 Kč bez daně s přidané hodnoty. Odvolací soud vycházeje z uvedené ceny zjistil, že fakturou č. 6100066 po odečtení zálohy a částky slevy za vadu byla vyúčtována cena o 5 823,30 Kč vyšší, než byla mezi účastníky dohodnuta. Přiznal proto žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla ve výši 74 525,70 Kč. Dále rozhodl o výši úroků z prodlení a o nákladech řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že je považuje za přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), protože rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Důvody pro dovolání dovolatel výslovně neuvádí. Ve své dovolací argumentaci se odvolává na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.3.2002, sp. zn. 29 0do 11/2001, v němž je uvedeno, že dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené a to ani tehdy, když je objednatel převezme, pokud není mezi. účastníky sjednáno jinak. Zhotoviteli v takovém případě nevznikne právo na zaplacení ceny díla. V odůvodnění se dále mimo jiné uvádí že dílo, které je vadné, nelze podle §554 odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené. Podle §548 odst 1 obch. zák. je vznik nároku na zaplacení ceny díla vázán právě na okamžik provedení díla. Dílo nebylo podle dovolatele provedeno, dovolatel v dovolání výslovně upozorňuje na to, že dílo nepřevzal a reklamoval vady. Dále dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2001, sp. zn. 33 Cdo 1076/2000, v němž je uvedeno, že za řádně odstraněnou vadu díla je možno považovat pouze takový výsledek opravy, který vedl k odstranění vady beze zbytku tak, aby předmět díla nebyl výskytem vad ani jejich odstraňováním nijak znehodnocen. Objednatel má na základě uzavřené smlouvy o dílo právo na to, aby dílo bylo provedeno v požadované kvalitě uvedené ve smlouvě o dílo, jinak ve kvalitě obvyklé pro příslušnou činnost V daném případě však dílo v požadované kvalitě nebylo provedeno. Oba soudy uvádějí, že dílo mělo estetické vady střechy způsobené chybnou činností žalobce. Pokud jde o skutečnost, že estetická vada spočívající v nerovnoměrné barvě střechy nebrání užívání díla, je sice pravdivá, ale zcela iracionální. Oprava a překrytí střechy bylo dovolatelem požadováno zejména z toho důvodu, aby dům splňoval určité estetické nároky. Podle žalovaného rodinný dům tvoří jeden estetický celek. Jeho narušení působí celkové znehodnocení nemovitosti a vznik škody, kterou nelze odstranit slevou z ceny díla. Nejvyšší soud ČR by se podle vyjádření dovolatele měl zabývat následujícími otázkami:
-zda je estetická vada na nemovitosti podstatnou vadou díla vedoucí k tomu, že objednatel není povinen dílo převzít (zde je nutno zdůraznit, že dovolatel skutečně dílo nepřevzal) ,
-zda vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny díla, když žalovaný dílo z důvodu jeho vad nepřevzal,
-zda je pro odstranění vady díla podstatná skutečnost, že by zhotoviteli vznikly vysoké náklady (Nejvyšší soud by měl přihlédnout k tomu, že zhotovitel vady způsobil nedodržením technologického postupu),
-jaký vztah je v tomto případě mezi vadou díla a smluvní pokutou.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací zrušil oba napadené rozsudky soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písmo c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritomě.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písmo c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písmo b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
V daném případě proto |Nejvyšší soud zvažoval přípustnost dovolání pouze ve vztahu k prvním odstavci výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. října 2006, č.j. 27 Co 95/2005-115, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. prosince 2004, č. j. 9 C 9/2000 – 84, jímž byla uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 74 525,70 Kč s 15,8% úroky prodlení od 4. 12. 1998 do zaplacení.
Dovolání oproti tomu není přípustné, pokud jde o ostatní části výroku výše zmíněného rozsudku odvolacího soudu. K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97 uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod číslem 138). Jestliže odvolací soud ve svém rozhodnutí ve druhém odstavci výroku odvolateli vyhověl a ve třetím odstavci jeho odvolání odmítl, protože bylo rovněž subjektivně nepřípustné, nemohla takovým rozhodnutím odvolacího soudu odvolateli újma vzniknout, a nejsou zde proto podmínky pro přípustnost dovolání. V ostatních částech je výrok odvolacího soudu výrokem o nákladech řízení. Dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů majícímu charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř. není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu, účinné od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V rozsahu, potvrzujícího výroku odvolacího soudu je dovolání přípustné, neboť otázku vzniku práva na zaplacení ceny díla řešily soudy v rozporu s hmotným právem. a rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení věci spočívá v tom, že soudy neučinily právní závěr, zda a ke kterému okamžiku vzniklo zhotoviteli (žalobkyni) právo na zaplacení ceny díla. Zda tento okamžik nastal provedením díla ve smyslu dispozitivního ustanovení §548 odst. 1 obch. zák (tj. řádným ukončením díla a předáním díla objednateli), či v jiném okamžiku podle smluvního ujednání smluvních stran ( bod VI/2 smlouvy o dílo ze dne 22. 4. 1998). Odvolací soud se v této souvislosti zabýval pouze tím, že podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, ze kterého odvolací soud vyšel, měl objednatel povinnost dílo převzít i s vadami, které nebrání řádnému užívání díla a tudíž je v prodlení s povinností převzít dílo s vadou, která nebrání jeho užívání, současně však opomenul ustanovení §548 odst. 1 a 554 odst. 1 obchod. zák., které hovoří o řádném ukončení díla a jeho předání.. Odvolací soud měl dospět buď k závěru, že v daném případě právo na zaplacení ceny díla vzniklo na základě výše citované dispozitivní právní úpravy obchodního zákoníku provedením díla (tj. jeho řádným ukončením a převzetím) nebo si účastníci ve smlouvě o dílo sjednali vznik práva na zaplacení díla odlišným způsobem, např. na základě předání a převzetí díla bez dalších podmínek (např. řádného ukončení díla, tj. předáním díla bez vad). Teprve na základě tohoto posouzení je možné se zabývat námitkou dovolatele, zda právo na zaplacení díla může objednateli vzniknout i v případě, že dílo bylo zhotovitelem provedeno s vadami. Nejvyšší soud podotýká, že pokud by okamžik vzniku práva na zaplacení ceny díla byl smluvně vázán pouze na předání a převzetí díla bez ohledu na to, že dílo má vady, které nebrání užívání díla, nevzniklo by právo na zaplacení ceny díla bez jeho předání, bez ohledu na to, že by objednatel ve smyslu smluvního ujednání byl povinen dílo převzít. V takovém případě by se žalobce musel nejdříve žalobou domoci převzetí díla.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska posouzení vzniku práva na zaplacení ceny díla správné Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 , část věty za středníkem, o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně Nejvyšší soud soud zrušil v odpovídajícím rozsahu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil v napadeném rozsahu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2008
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu