ECLI:CZ:NS:2008:32.CDO.837.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 837/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně I. I. P. C. S.R.L., zast. advokátem, proti žalované S. K. s.r.o., zast. advokátem, o zaplacení 8.558,66 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 34 Cm 201/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 27. září 2006, č. j. 8 Cmo 106/2006-193, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. jako soud odvolací usnesením ze dne 27. září 2006, č. j. 8 Cmo 106/2006-193, potvrdil (v pořadí druhé) usnesení Krajského soudu v H. K. (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. ledna 2006, č. j. 34 Cm 201/2003-177, jímž bylo rozhodnuto tak, že v řízení bude nadále jednáno na straně žalobkyně se společností A. G. I. C. S.P.A., se sídlem I.; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně nemá na jejich náhradu právo.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. §212 a násl. o.s.ř. a neshledal odvolání důvodným. Z předložených listin, zejména z přípisů soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2004, 30. 9. 2005 a 21. 10. 2005, notářského zápisu ze dne 13. 12. 2002, originálu ověřeného překladu včetně fotokopie originálu, ověřeného překladu výpisu ze zápisu Obchodní komory M. a R. E. ze dne 19. 2. 1996 o zápise společnosti A. G. I. C. S.P.A. do rejstříku této komory, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zjistil, že původní žalobkyně – I. I. P. C. S.R.L. – v průběhu řízení zanikla sloučením se společností A. G. I. C. S.P.A., jež převzala práva a závazky původní žalobkyně. Odvolací soud shledal, že postup soudu prvního stupně dle §107 odst. 1 a 3 o.s.ř., pokud žalobkyně v průběhu řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení a v řízení mohlo být pokračováno s jejím právním nástupcem, byl správný, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně dle §219 o.s.ř. potvrdil.
Dovoláním ze dne 2. 1. 2007 napadla žalovaná (zastoupena advokátem) usnesení odvolacího soudu ve výroku I. s tím, že dovolání je – oproti nesprávnému poučení odvolacího soudu - přípustné dle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Své dovolací námitky dovolatelka podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť je přesvědčena, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění svého dovolání žalovaná zejména uvedla, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by její pohledávka přešla na jiný subjekt, protože veškeré dokumenty týkající se subjektivity žalobkyně, předložené jejím právním zástupcem, byly vypracovány účelově a teprve tehdy, kdy právní zástupce žalobkyně zjistil, že není schopen prokázat právní existenci společnosti, jež uvedl v žalobě. Poukázala na skutečnost, že právní zástupce společnosti označené v žalobě „I. s.r.l.“ v podání ze dne 5. 5. 2004 uvedl, že k sepsání notářského zápisu o sloučení žalobkyně a společností A. G. I. C. S.P.A. došlo dne 20. 12. 2002, přestože v podání ze dne 31. 10. 2005 tvrdil, že notářský zápis notáře S. V. byl pořízen dne 13. 12. 2002. Dovolatelka upozornila dále na skutečnost, že v předmětném notářském zápisu jsou jako majetek žalobkyně I. s.r.l. identifikovány toliko dopravní prostředky a nikoli pohledávky za žalovanou. Dovolatelka dále brojí proti tomu, že by existence společnosti A. G. I. C. S.P.A. mohla být prokázána fakturami a dopisem ze dne 13. 12. 2002 předloženými právním zástupcem žalobkyně, jestliže tyto dokumenty nebyly nikým podepsány a nebyl doložen ani jejich úředně ověřený překlad. Žalovaná poukázala dále na rozporné skutečnosti vyplývající z tohoto, výše uvedeného, dopisu, poněvadž z něho vyplývá, že byl sepsán notářský zápis ze dne 13. 12. 2002 č. NZ 108106/15579, avšak soudu prvního stupně byl předložen notářský zápis č. 108364/15668, neobsahující žádnou smlouvu o fúzi, na kterou právní zástupce žalobkyně odkazoval. Dovolatelka uvedla, že v žádném, právním zástupcem žalobkyně předloženém, dokumentu nefiguruje společnost označená v žalobě, tj. „I. s.r.l.“, a ani z jiného dokumentu nevyplývá, že by tato společnost změnila svou obchodní firmu na „I. I. P. & C. S.R.L.“, jež v dokumentech figuruje.
Z výše uvedených důvodů dovolatelka závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený výrok I. usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 7. 2. 2007 se k dovolání vyjádřila žalobkyně. V obsáhlém podání žalobkyně zejména uvedla, že dovolání není v předmětné věci přípustné, neboť z dovolání je zřejmé, že žalovaná pouze formálně odkazuje na jednotlivé dovolací důvody uvedené v ust. §241a o.s.ř, aniž by je obsahově vymezila, a proto zastává názor, že „nelze považovat dovolání žalované za dovolání v souladu s §241a o.s.ř.“ a navrhuje jeho odmítnutí dle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve vyjádření dále podrobně uváděla okolnosti svědčí o věrohodnosti a platnosti jednotlivých dokumentů, z nichž dle jejího názoru vyplývá, že společnost A. G. I. C. S.P.A. je právním nástupcem společnosti I. I. P. & C. S.R.L., jež ke dni 31. 12. 2002 zanikla.
Žalobkyně proto závěrem navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, popř. – pokud shledá její dovolání přípustným – ho jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou – účastnicí řízení, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o.s.ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Podle §103 o.s.ř. (ve smyslu §243c odst. 1 o.s.ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení §92 a 95 až 99 a 107a o.s.ř. však pro řízení u dovolacího soudu neplatí) soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení na straně účastníků patří rovněž způsobilost být účastníkem řízení. Podle §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení (mít procesní práva a povinnosti) má ten, kdo má (podle hmotného práva) způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle §18 odst. 2 písm. a) obč. zák. jsou právnickými osobami sdružení fyzických nebo právnických osob. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§19 odst. 2 obč. zák.); právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (§19a odst. 2 obč. zák.). Podle §20a odst. 2 a 3 obč. zák. právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak. Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Ve smyslu §56 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchod. zák.“), je právnickou osobou založenou za účelem podnikání obchodní společnost. Mezi obchodní společnosti se podle uvedeného ustanovení řadí i společnost s ručením omezeným. Podle §34 odst. 1 písm. a) obchod. zák. se obchodní společnosti zapisují do obchodního rejstříku. Dle §68 odst. 1 obchod. zák. zaniká společnost ke dni výmazu z obchodního rejstříku.
Podle §104 odst. 1 věty první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (§104 odst. 2 o.s.ř.).
Podle §107 odst. 1 věty první o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat., přičemž bylo-li již o věci rozhodnuto, soud současně toto rozhodnutí zruší.
Podle §107 odst. 5 o.s.ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Povaha věci brání pokračování v řízení mimo jiné tehdy, nemá-li účastník, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, žádného právního nástupce.
V projednávané věci z pravomocného usnesení Krajského soudu v H. K. ze dne 30. ledna 2008, č. j. F 2689/2008-65 a C 16788/5-65, a z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 11. 3. 2008, vedeného Krajským soudem v H. K. v oddílu C, vložce 16788, vyplývá, že žalovaná (dovolatelka) byla dnem nabytí právní moci rozhodnutí (tj. v daném případě ke dni 26. 2. 2008) vymazána z obchodního rejstříku, poněvadž byla tato společnost zrušena s likvidací a došlo ke skončení likvidace.
V posuzovaném případě byla dovolatelka po skončení likvidace během dovolacího řízení vymazána z obchodního rejstříku, aniž by do jejích práv a povinností vstoupil jiný subjekt. Dovolací soud proto rozhodl tak, že dovolací řízení podle §107 odst. 5 věty první o.s.ř. a §243c odst. 1 o.s.ř. zastavil a s ohledem na to se již nemohl zabývat námitkami uvedenými v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu podle výsledku řízení, jestliže řízení bylo - vzhledem k nedostatku způsobilosti žalobkyně být účastníkem řízení – zastaveno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. března 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu