ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1035.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M. č. P. 5, , zast. JUDr. V. K., advokátem, , proti žalovanému A., spol. s r. o., zast. Mgr. V. P., advokátem, , o zaplacení 2,800.286,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 139/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2006, č. j. 21 Co 423/2005.167, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 12. 4. 2005, č j. 11 C 139/2001-144 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,714.478,30 Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným ve výroku, dále zamítl žalobu o zaplacení 85.807,70 Kč s příslušenstvím, vzájemný nárok žalovaného vyloučil k samostatnému projednání a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolacím rozsudkem ze dne 10. 1. 2006, č. j. 21 Co 423/2005-167 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o zaplacení 2,714.487,30 Kč, vyhovující výrok o úroku z prodlení změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 1993 uzavřena smlouva o rekonstrukci nemovitosti a jejím dalším využití, kterou kvalifikoval jako smlouvu nájemní uzavřenou dle §663 a násl. obč. zák. a předmětem nájmu byl dům.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že předmětem sporu byl doplatek části nájemného za období od 1. 7. 1996 do 23. 11. 2000 (tzv. 1 provozní období) a oprávněnost nároku žalobce vyplývá z předmětné smlouvy, neboť v uvedeném období bylo sjednáno nájemné za 1m2 rekonstruované původní plochy ve výši 1500,- Kč ročně a za 1m2 nové (rekonstruované plochy) ve výši 50,- Kč ročně. Výše nájemného byla v tomto období vázána na rozsah rekonstruovaných, event. nově vytvořených ploch a rozhodující senát tak nesouhlasil s názorem vyjádřeným v usnesení Městského soudu ze dne 28. 1. 2004, č. j. 12 Co 528/2003-98, že placení nájemného je vázáno na řádnou kolaudaci.
Odvolací soud, s ohledem na skutkové zjištění soudu prvního stupně, dospěl ke zjištění, že žalovaný v období od 1. 7. 1996 užíval 388,21 m2 zrekonstruovaných prostor, od 1. 4. 1997 dále užíval po rekonstrukci přízemí dvorního traktu o ploše 84,24m2 (nájemné 1500,- Kč za 1m2 ročně) a nástavbu dvorního objektu o ploše 84,68m2 (nájemné 50,- za 1 m2 ročně) a od 1. 10. 1997 užíval zrekonstruovaný sklep o výměře 114,72 m2 a sklad ve dvoře o výměře 22,91 m2. Dle smluvního ujednání měl tak žalovaný za období od 1. 7. 1996 do 23. 11. 2000 zaplatit žalobci nájem v celkové výši 3,704.478,30,- Kč a protože žalovaný zaplatil žalobci částku 990.000,- Kč, dlužil na nájemném 2,714.478,30 Kč. Odvolací soud přesto rozsudek soudu v této části jako věcně správný potvrdil.
Ohledně příslušenství pohledávky dospěl odvolací soud k závěru, že si účastníci v čl. VIII. smlouvy podle §262 odst. 1 obch. zák. sjednali, že jejich vztah se bude řídit obchodním zákoníkem, vzhledem k tomu, že obchodní zákoník neupravuje smlouvu o nájmu nemovitosti, posuzoval odvolací soud platnost smlouvy i úroky z prodlení podle občanského zákoníku. Protože byl úrok z prodlení sjednán ve výši 1% denně z dlužné částky, dospěl odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, k závěru, že takovéto ujednání je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.) a tudíž neplatné podle §39 obč. zák. a proto rozsudek soudu prvního stupně v této části změnil tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud dále k námitkám žalovaného, že mu žalobce nemovitost nepředal ve stavu způsobilém k užívání, neboť nebytové prostory, které vznikly rekonstrukcí, nebyly kolaudovány, uvedl, že předmětem nájmu byla nemovitost jako celek, smlouva byla koncipována tak, že jejím předmětem byl dlouhodobý nájem a že po rekonstrukci měl být užíván jako komerční a obytná budova. Z důvodu rekonstrukce domu, bylo sjednáno nájemné v období rekonstrukce v takové výši, která zohledňovala žalovaným vložené investice. Žalobce se dále smluvně nezavázal ke kolaudaci rekonstruovaných ploch a bylo věcí žalovaného, aby ve vztahu k žalobci si zajistil podmínky pro kolaudaci. Již při uzavírání smlouvy si žalovaný byl vědom, že nemovitost bude moci užívat až po provedení rekonstrukce, a proto byla smlouva právě sjednaným způsobem, zejména ohledně výše nájemného, doby nájmu a předkupního práva, a proto se žalovaný nemůže podle odvolacího soudu dovolávat ust. §664 obč. zák., a to že mu předmět nájmu nebyl předán ve stavu způsobilém užívání.
Pokud jde o vzájemný návrh žalovaného, jenž byl soudem prvního stupně vyloučen k samostatnému projednání a kterým se žalovaný domáhal uložení povinnosti, aby dům byl vyjmut z bytového fondu, odvolací soud se tímto návrhem nezabýval s odůvodněním, že v odvolacím řízení je vzájemná žaloba nepřípustná.
Dovoláním bez data, doručeným soudu dne 29. 3. 2006, doplněným podáním bez data, doručeným sodu 12. 5. 2006 (viz procesní spis) dovolatel napadl potvrzující výrok odvolacího soudu o zaplacení částky 2,714.487,30 Kč a dále odvolacímu soudu vytkl, že ignoroval jeho vzájemný návrh s odvoláním na ust. §216 odst. 1 o.s.ř., ačkoliv vzájemný návrh byl podán již v řízení před soudem prvního stupně, nikoliv až před soudem odvolacím.
V podrobném odůvodnění dovolání odvolatel zejména uvedl, že závěr odvolacího soudu v tom, že žalobci dluží nájem v požadované výši není podložen zjištěnými skutečnostmi a odporuje zákonu, neboť právní normy aplikoval v rozporu s vlastním názorem zaujatým senátem při jiném jeho obsazení. Odvolací soud podle dovolatele dospěl k nelogickému závěru, že si pronajal od žalobce předmětný dům bez návaznosti na možnost jeho užívání, totiž kolaudaci a že i bez této podmínky je povinen platit nájem.
Dovolatel dále uvedl, že vyhrál výběrové řízení na dlouhodobý pronájem předmětného domu, který měl na vlastní náklad zrekonstruovat na komerční a bytovou budovu, v níž v přízemí měla být restaurace nebo pojišťovna či spořitelna, v I. patře měl být odborný kosmetický útvar, ve dvoře obchůdky, občerstvení a pasáž, ve II. patře vlastní agenturu, ve III. patře bezpečnostní služba a v případě nástavby IV. patra byty pro zaměstnance zahraniční pojišťovny. Objekt (bez nástavby, která nebyla povolena) měl sloužit jen komerčním účelům a proto i v souladu s koncepcí jeho renovace měl být vyčleněn z bytového fondu.
Dovolatel je dále toho názoru, že bez kolaudace, resp. povolení změny užívání (vyjmutí z bytového fondu) nemůže objekt legálně užívat. Žalobce tím v souladu s ust. §664 obč. zák. neumožňuje dovolateli legálním způsobem objekt užívat, porušuje tím také ujednání obsažené v čl. II. odst. 2 smlouvy. Podle dovolatele je nepodstatné, jak bylo nájemné stanoveno, neboť rekonstrukci provedl pouze za předpokladu, že bude moci objekt užívat, což není legálně možné, neboť mj. nebyla žalobcem vyřešena změna užívání objektu pro jeho konečné využití a dovolatel proto není podle §673 obč. zák. povinen platit nájem.
Dovolatel dále uvedl, že podal vzájemný návrh v pokračujícím řízení před soudem prvního stupně, naposledy přípisem z 30. 4. 2004 s požadavkem, aby žalobci byla uložena povinnost vyjmout inkriminovaný objekt z bytového fondu. Soud prvního stupně vzájemný návrh vyloučil k samostatnému projednání.
Proti tomuto rozhodnutí se dovolatel odvolal a odvolací soud tento návrh ignoroval s odkazem na ust. §97 a §216 odst. 1 o.s.ř.
S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno v dovoláním napadeném rozsahu a zároveň navrhl, aby byla odložena vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně, jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno.
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí podle §243 o.s.ř. dovolací soud s ohledem na svoji rozhodovací praxi nerozhodoval.
Odvolací soud se poté zabýval otázkou, zda je v posouzeném případě dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a), b) a c) o.s.ř., jak to v dovolání uvedl dovolatel.
V daném případě, kdy dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o zaplacení částky 2,714.487,30 Kč a soud prvního stupně v následujícím rozhodnutí nerozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozhodnutí ze dne 17. 9. 2002, č. j. 11 C 139/2001-79, přičemž rozdíl v přiznané částce spočívá v předchozím nedostatečně soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu věci, není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ale ani podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť v tomto výroku nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno.
Vzhledem k uvedenému může proto přicházet v úvahu přípustnost dovolání upravená v ust. §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř je proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázky v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. č) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem odvolatel napadl.
Nesprávným právním posouzením je ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. pochybení soudu pří aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být použit, nebo byl-li aplikován správně určený předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
V posuzovaném případě dovolatel odvolacímu soudu nejprve vytýká „nesprávné posouzení předložených důkazů“, což je námitka, kterou lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 3 o.s.ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, která však není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Následně pak odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, které v dovolání v podstatě vymezil tak, že mu žalobkyně v rozporu s čl. II. odst. 2 smlouvy a §664 obč. zák. neumožnila předmětnou nemovitost řádně užívat a nepřenechala mu ji ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, což spočívalo v tom, že žalovaný nemohl nemovitost legálně užívat, neboť po rekonstrukci objektu nebyla provedena změna užívání pro jeho komerční využití (vyjmutí z bytového fondu) a rekonstruované prostory nebyly kolaudovány, a proto není povinen platit smluvený nájem.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 25. 6. 1993 vč. dodatku č. 1 smlouvu o rekonstrukci nemovitosti a jejím dalším využití. Předmětem smlouvy byl dlouhodobý pronájem domu (čl. I. smlouvy) a dále bylo sjednáno, že žalovaný jako nájemce zrekonstruuje předmětný dům na vlastní náklady (čl. II, bod 1 smlouvy). V čl. IV pak bylo sjednáno nájemné pro tzv. stavební období a pro tzv. 1. a 2. provozní období. V čl. V bod c) smlouvy bylo dále sjednáno, že nájemce bude „vyřizovat a získávat všechna potřebná a požadovaná povolení pro rekonstrukci. Za tím účelem vystaví pronajímatel nájemci plnou moc v rozsahu potřebném pro veškerá jednání…“.
Smluvní strany dále sjednaly, že se jejich vztahy řídí ve smyslu §262 odst. 1 obchodním zákoníkem.
Podle §663 obč. zák. nájemní smlouvou přenechává pronajímatel nájemci věc, aby jí dočasně (ve sjednané době) užíval a bral z ní užitky. Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat (§664 obch. zák.)
V posuzovaném případě ze smlouvy ze dne 25. 6. 1993 vyplývá, že jejím předmětem je nájem domu s tím, že se nájemce zavázal nejprve provést rekonstrukci tohoto domu na vlastní náklady a s ohledem na to bylo sjednáno nájemné.
Námitka dovolatele, že mu žalobkyně nepřenechala věc ve stavu způsobilém k užívání (§664 obč. zák.) není důvodná. Ze smluvního ujednání je zřejmé, že účastnící při uzavírání smlouvy a přenechání domu č.p. vycházeli z toho, že nejprve bude nezbytné provést potřebné rekonstrukční práce a až poté bude předmět nájmu způsobilý ke smluvnímu užívání, což je pro posuzovanou věc rozhodné. Pokud dovolatel dále namítal, že nemohl předmět nájmu legálně užívat po provedených rekonstrukcích, protože nebyla provedena kolaudace, popř. změna užívání části budovy, ze smluvního ujednání uvedeného shora vyplývá, že se zavázal vyřizovat a získávat všechna potřebná povolení, čímž je třeba rozumět i získávání příslušných kolaudačních rozhodnutí, kterými se povoluje užívání stavby k tomu účelu, k němž byla rekonstruována, resp. vydáno stavební povolení (k tomu viz skutková zjištění v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil věc správně v souladu s hmotným právem a dovolání proto není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
Dovolatel dále namítal, že podal vzájemný v řízení před soudem prvního stupně, naposledy přípisem ze dne 30. 1. 2005 (nesprávně uvedeno datum 30. 4. 2004), který soud prvního stupně vyloučil k samostatnému projednání. Proti tomu se dovolatel odvolal, avšak odvolací soud tento návrh ignoroval s odůvodněním, že vzájemný návrh nelze v odvolacím řízení podat.
Tato námitka odvolatele, byť je důvodná, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Odvolací soud o této části odvolání nerozhodl pak je namístě postup podle §167 odst. 2 o.s.ř. ve vazbě na ust. §166 odst. 1 o.s.ř., přičemž je nutné poznamenat, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné (§202 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené proto podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobkyně podle spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2008
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu