ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1344.2005.1
sp. zn. 32 Odo 1344/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce P. V., správce konkurzní podstaty úpadkyně H. G., s.r.o. v l., proti žalovaným 1. P. B. a 2. V. B., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 199 724,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 12 C 104/99, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2005 č. j. 29 Co 266/2005-312, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2005 č. j. 29 Co 266/2005-312 se v rozsahu, ve kterém byl ve výroku pod bodem I změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 164 551,30 Kč s 16% úrokem z prodlení od 10. 2. 1999 do zaplacení, a ve výrocích pod body II, III a IV zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 8. října 2004 č. j. 12 C 104/99-258 zamítl návrh úpadkyně, aby bylo žalovaným uloženo zaplatit úpadkyni částku 199 724,68 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, III a IV). Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli dne 10. 8. 1995 smlouvu o dílo na výstavbu rodinného domu v J. podle předané projektové dokumentace za sjednanou smluvní cenu 1 329 029 Kč včetně DPH s termínem dokončení stavby 31. 8. 1996. Objednatelé měli poskytnout úpadkyni jakožto zhotovitelce zálohu ve výši 200 000 Kč v termínu 1. 9. 1995. Dále byla sjednána měsíční fakturace podle provedených prací. Konečná faktura měla být vystavena po předání a převzetí stavby. Dne 29. 1. 1999 došlo k písemnému předání stavby, jehož součástí byl soupis vad a nedodělků. Dílo bylo předáno a převzato s tím, že se předává, jako by tento den byl dnem pro předání ze smlouvy sjednaným. Na základě předávacího protokolu obdrželi žalovaní rozpočet na odstranění nedodělků a opravy rodinného domu s vyčíslenou cenou 97 985,70 Kč, obrátili se však na jinou stavební společnost, která stanovila rozpočet na provedení prací částkou 130 851 Kč (svůj postup odůvodnili tím, že rozpočet nebyl úpadkyní doložen návrhem časového harmonogramu). Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku znalce P. L. dospěl k závěru, že přiměřená sleva z ceny díla činí částku 133 159 Kč. Žalovaní uplatnili také nárok na smluvní pokutu, která byla ve smlouvě o dílo sjednána pro případ prodlení úpadkyně s dokončením díla ve výši 0,05 % z celkové ceny díla za každý den prodlení. Žalovaní vyúčtovali náklady za odstraněné nedodělky ve výši 408 972,50 Kč a smluvní pokutu za nedodržení termínu předání stavby ve výši 266 472,50 Kč za dobu od 1. 9. 1996 do 7. 10. 1997. Po odečtení pohledávky úpadkyně ve výši 153 295,60 Kč dospěli žalovaní k rozdílu ve výši 255 676,90 Kč a tuto částku započetli dopisem ze dne 14. 10. 1997 vůči nároku úpadkyně. Soud prvního stupně posoudil námitku započtení žalovaných podle §580 občanského zákoníku (dál jen „ObčZ“) a dospěl k závěru, že účastníci mají vzájemné pohledávky, žalovaní pohledávku ve výši 255 676,90 Kč a žalobkyně pohledávku uplatněnou v tomto řízení ve výši 199 724,68 Kč. Jedná se o plnění stejného druhu a žalovaní učinili vůči žalobkyni projev směřující k započtení zmíněným dopisem ze dne 14. 10. 1997, takže zánik nastal okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení, tedy dnem podání žaloby dne 6. 4. 1999.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2005 č. j. 29 Co 266/2005-312 rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku pod bodem I změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 164 551,30 Kč s 16% úrokem z prodlení od 10. 2. 1999 do zaplacení, ve zbývající zamítavé části výroku pod bodem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I), změnil výrok o náhradě znalečného (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem III) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil sjednanou cenu díla ve výši 1 329 029 Kč jako cenu pevnou, která měla být podle oddílu V smlouvy o dílo uhrazena na základě zálohových faktur a na základě konečné faktury po předání a převzetí stavby. Z důkazů je zřejmé, že ke smluvenému termínu dílo dokončeno nebylo, vykazovalo vady, a to přesto, že byl předmětný dům zkolaudován a žalovaní v něm žijí. Za rozhodující pro posouzení věci považoval odvolací soud zápis z jednání o předání stavby z 29. 1. 1999, zejména jeho bod 1, v němž účastníci konstatovali, že ke dni zápisu je dílo předáno a převzato „… tak, jako by tento den byl dnem pro předání ze smlouvy sjednaným“. Toto ujednání umožňuje podle závěru odvolacího soudu dvojí výklad – účastníci buď zamýšleli změnu termínu dokončení stavby k datu tohoto formálního předání a převzetí díla, anebo zpětně deklarovali předání a převzetí díla, jakoby se tak stalo již v původně sjednaném termínu. Obě interpretace (odvolací soud se přiklonil k první z nich) mají tentýž důsledek, a sice že s ohledem na uvedenou dohodu z 29. 1. 1999 bylo dílo předáno včas, a proto žalobkyni vzniklo právo na vystavení konečné faktury. V předmětném protokolu byl dále obsažen závazek žalovaných k doplacení ceny díla a závazek žalobkyně k odstranění popsaných vad díla, případně poskytnutí slevy z ceny díla. Mezi účastníky byl sjednán mechanismus dohody. V řízení bylo zjištěno, že strany nesplnily část svých závazků vyplývajících ze zápisu o předání stavby, tj. stanovení časového harmonogramu odstranění vad ze strany úpadkyně a stanovení výše slevy ze strany žalovaných. V případě, že nedojde k dohodě o shora uvedeném, se strany zavázaly, že slevu stanoví odborně ve vztahu ceny díla a ceny odstranění vad. V důsledku formálního předání a převzetí díla v souladu se smlouvou o dílo nemohlo podle závěru odvolacího soudu dojít k prodlení úpadkyně s jeho dokončením, a proto ani kompenzační námitka žalovaných není po právu, neboť jim nevznikla žádná vzájemně započitatelná pohledávka. Právní závěr soudu prvního stupně spočívající v započtení a následném zamítnutí žaloby je tudíž nesprávný. Nárok žalobkyně na zaplacení konečné faktury je tedy podle závěru odvolacího soudu dán; při stanovení konkrétní výše pohledávky žalobkyně vyšel odvolací soud z nesporné výše nedoplatku ceny díla ve výši 297 710,38 Kč, od níž odečetl znalcem zjištěnou výši nákladů na odstranění vad částkou 133 159 Kč. Při tomto výpočtu vyšel z §564 ObchZ ve vazbě na §436 až 441 ObchZ, kdy má objednatel, má-li provedené dílo vady, právo požadovat přiměřenou slevu z ceny díla. Objednatel přitom nemá ze zákona právo odstranit vady sám nebo je nechat odstranit a domáhat se na zhotoviteli úhrady takového odstranění, pokud nebyl takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady dohodnut ve smlouvě. Sleva tedy nevychází z nákladů, které by měli žalovaní, pokud by je odstranila jiná společnost, ale jedná se o rozdíl ceny sjednané a ceny vad stanovené znalcem, jak již bylo judikováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 556/2003.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, přičemž uvedli, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] a že vychází z nedostatečného skutkového zjištění [dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.]. Dovolatelé poukázali na soupis prací a dodávek, který úpadkyně vypracovala jako podklad pro konečnou fakturu, v němž byly zohledněny i práce, které si na stavbě zajišťovali sami dovolatelé. Zde byla uvedena konečná částka 385 706,07 Kč, z níž podle názoru dovolatelů mělo být po odpočtu zálohy ve výši 200 000 Kč uhrazeno 185 706,07 Kč. Z toho dovolatelé dovozují, že tímto soupisem prací byla žalobkyní v roce 1996 stanovena cena díla ve výši 1 171 200,58 Kč včetně DPH. Dovolatelé dále uvedli, že tento soupis vrátili žalobkyni k přepracování, uznávali však konečnou fakturu ve výši 249 206,02 Kč, z níž byli povinni po odečtení zálohy 200 000 Kč doplatit částku 49 206 Kč. Soud podle jejich názoru pochybil v tom, že se tímto soupisem vyhotoveným ke stanovení konečné ceny díla nezabýval a nepřipustil výslech jednatele úpadkyně P. H., který měl předmětný soupis provedených prací vyhotovit. Žalovaní dále poukázali na názor znalce P. L., který navrhoval posouzení celé stavby znalcem statikem, jejich návrh na provedení takového důkazu však soudy obou stupňů nepřijaly. Dovolatelé setrvali na svém názoru o jejich oprávnění obrátit se na jinou stavební společnost s požadavkem na zpracování rozpočtu na odstranění vad a nedodělků za situace, kdy jim nebyl úpadkyní předložen časový harmonogram oprav a nedodělků. Podle jejich názoru pochybil odvolací soud také při výpočtu náhrady nákladů, konkrétně u znalečného, když u žalobkyně nebyla záloha na znalečné odečtena. Žalovaní navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
V „upřesnění a doplnění dovolání“ ze dne 2. 10. 2005 žalovaní uvedli, že skutečnost, že soudy obou stupňů neprovedli důkaz znaleckým posudkem znalcem z oboru statika, představuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami a že je v části směřující proti měnící části výroku odvolacího soudu pod bodem I podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal tuto část napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Z výpisu z obchodního rejstříku původní žalobkyně H. G., s.r.o. v l., vedené Městským soudem v Praze, zjistil dovolací soud, že poté, co nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2005 č. j. 36 K 24/2005-58 na majetek původní žalobkyně H. G., s.r.o. v l., prohlášen s právními účinky od 12. srpna 2005 konkurs a ustaven konkursní správce P. V.
Jedním z účinků prohlášení konkursu je, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí a o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§20), lze v řízení pokračovat na návrh správce konkursní podstaty, popřípadě ostatních účastníků řízení, a správce konkursní podstaty se stává účastníkem řízení místo úpadce [srov. §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů].
Řízení o zaplacení peněžité pohledávky původní žalobkyně vůči žalovaným je řízením o nároku, který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty. Prohlášením konkursu bylo proto řízení v této věci přerušeno; protože jeho předmětem není pohledávka, kterou by bylo třeba ve smyslu ustanovení §20 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, přihlásit v konkursu, lze v řízení na návrh příslušného subjektu pokračovat.
Návrh na pokračování v řízení učinili žalovaní svým přípisem ze dne 2. října 2005, který byl doručen soudu prvního stupně dne 4. října 2005. V řízení proto mohlo být pokračováno s tím, že účastníkem řízení (žalobcem) se stal ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, místo úpadkyně H. G., s.r.o. v likvidaci, správce konkursní podstaty P. V.
P. V. ve vyjádření k dovolání uvedl, že konkursní řízení úpadkyně H. G. je před ukončením a do 31. 3. 2008 bude Krajskému soudu v Praze podána konečná zpráva. Na základě rozsudků Okresního soudu v Kladně a Krajského soudu v Praze byla nařízena exekuce. Na základě usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 36 K 24/2005/2005-292 ze dne 7. 8. 2007 správce konkursní podstaty prodal předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 1. 2008 společnosti K., spol. s r. o. O této skutečnosti byli žalovaní informováni dopisem ze dne 9. 1. 2008.
Dovolací soud je podle §242 odst. 1 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody, a to i z hlediska jejich obsahového vymezení v dovolání.
Žalovaní namítli, že soud neprovedl výslech bývalého jednatele úpadkyně P. H. a také neprovedl důkaz listinou – soupisem provedených prací za účelem zjištění konečné ceny díla. Tím uplatňují vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada řízení však dána není, neboť účastníci si ve smlouvě o dílo sjednali cenu díla pevnou částkou. Soupis provedených prací byl podle smlouvy o dílo podkladem pro měsíční fakturaci provedených prací, nikoliv pro vyúčtování konečné ceny díla. Neprovedení těchto důkazů tedy nemohlo vést k nesprávnému právnímu posouzení věci.
Pokud žalovaní namítají, že zajistili provedení určitých prací pro úpadkyni, nezbavuje je to povinnosti uhradit sjednanou cenu díla. V takovém případě jim totiž vznikl samostatný nárok vůči úpadkyni.
Odvolací soud však zatížil řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení §564 a §439 odst. 4 ObchZ není objednatel do doby odstranění vad povinen platit část ceny díla, jež by odpovídala jeho nároku na slevu, jestliže by vady nebyly odstraněny. Odvolací soud tento nárok vyčíslil částkou 133 159 Kč, tedy částkou určenou znalcem P. L.
Tento znalec však ve znaleckém posudku (č. l. 207) i ve své výpovědi na č. l. 223 uvedl, že nemovitost by měl posoudit statik, který by měl zjistit, zda dochází ke zvětšování trhlin (vada spočívající v existenci trhlin, a to jak fasády, tak i vnitřních omítek byla žalovanými oznámena v zápise o předání a převzetí stavby ze dne 29. 1. 1999). Podle znalce by případné zvětšení trhlin znamenalo zvětšení rozsahu opravných prací. Žalovaní v podání ze dne 23. 10. 2003 a při jednání soudu prvního stupně dne 29. 9. 2004 navrhli provedení důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru statiky. Soud prvního stupně však tento důkaz neprovedl, i když neprovedení tohoto důkazu mohlo mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud tuto vadu neodstranil.
Z výše uvedeného vyplývá, že v rozsahu přípustného dovolání není rozsudek odvolacího soudu správný. Nejvyšší soud jej proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem, o. s. ř. v tomto rozsahu, včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení pod body II, III a IV, zrušil a podle §243b odst. 3 o. s. ř. vrátil v tomto rozsahu věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I, jimž byla žaloba zamítnuta, není dovolání žalovaných subjektivně přípustné, neboť tímto výrokem nebyla žalovaným způsobena žádná újma na jejich právech, která by byla odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu. V rozsahu tohoto výroku bylo proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Zdeněk D e s, v. r.
předseda senátu