ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.140.2006.1
sp. zn. 32 Odo 140/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. J. H., proti žalované Č.r. – M.v., zastoupené JUDr. M. O., advokátkou, o zaplacení 80.461,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 93/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2005, č. j. 12 Cmo 37/2005-115, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.022,- Kč k rukám její zástupkyně JUDr. M. O., advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku I. poslední větě rozsudku Vrchního soudu v Praze, v záhlaví tohoto usnesení označeném, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2004, č. j. 25 Cm 93/2003-69, ve zbývající zamítavé části o nároku na náhradu škody ve výroku II., není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), jehož se dovolatel výslovně dovolává, přípustné, neboť dovolací soud nedospěl k závěru, že předmětné rozhodnutí odvolacího soudu má v napadeném rozsahu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu v dotčeném rozsahu za tvrzené pochybení, spočívající v nesprávné aplikaci práva, tedy uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V tomto směru dovolatel namítá, že soud prvého stupně porušil kogentní ustanovení §386 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), které mu zakazuje snížit náhradu škody, když přiznal žalobci pouze náhradu škody ve výši 64.125,- Kč a nepřiznal tak částku 80.461,- Kč s příslušenstvím. Tento výrok odvolací soud nesprávně potvrdil. Dále soud prvního stupně nesprávně aplikoval právo, když neposuzoval odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu podle §373 obch. zák. o obecné odpovědnosti za škodu a také tento soud pochybil při aplikaci §265 obch. zák., když vycházel z tvrzení nedoložených důkazy a chybných závěrů. Soud prvního stupně rovněž nesprávně aplikoval §369 a §502 obch. zák. ohledně výše a doby úroků a úroků z prodlení. Následně taktéž odvolací soud podle názoru dovolatele nesprávně aplikoval na způsobenou škodu úpravu podle §420 občanského zákoníku, ačkoliv měl být aplikován obchodní zákoník. Pokud pak odvolací soud cituje §385 obch. zák., aniž by jeho použití odůvodnil, žalobce postupoval v souladu s tímto ustanovením, když po odstoupení od smlouvy využil včas možnosti uzavřít náhradní smlouvu, aby si opatřil digitalizovanou Sbírku zákonů na rok 1997 náhradním způsobem u jiného dodavatele. Podle názoru dovolatele oba soudy též řešily otázku objektivní odpovědnosti žalovaného odchylně, než v předchozím sporu Obvodní soud pro Prahu 10 (sp. zn. 12 C 262/97) a Městský soud v Praze (sp. zn. 15 Co 83/99).
Dovolatel navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k odvolání argumenty dovolatele odmítá a navrhuje zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud přezkoumal v dotčeném rozsahu napadený rozsudek odvolacího soudu v mezích uplatněných v dovolání (§242 odst. 1 a 3 o. s. ř.) a konstatoval, že dovolatel žádnou obecnou právní otázku zásadního významu nevymezil a proto se dovolací soud mohl zabývat jen otázkou, zda rozhodnutí odvolacího soudu v daném rozsahu není v rozporu s hmotným právem.
V tomto směru Nejvyšší soud žádné pochybení odvolacího soudu neshledal. Stanovení výše náhrady škody v částce nižší, než vymáhané, není nepřípustným snížením náhrady škody soudem ve smyslu §386 odst. 2 obch. zák. Soud správně aplikoval ustanovení §373 a násl. obch. zák. o náhradě škody v obchodních závazkových vztazích, založené na principu objektivní odpovědnosti, včetně důsledků odstoupení od smlouvy na výši náhrady škody v souladu s §385 obch. zák. To, že odvolací soud v odůvodnění mezi jiným zmínil též §420 občanského zákoníku, na podstatě jeho právního posouzení náhrady škody nic nemění. Na dovolatelem vytýkaném použití §265 obch. zák. o výkonu práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, napadené rozhodnutí samo o sobě nespočívá, když odvolací soud založil své rozhodnutí především na tom, že žalobce tvrzený rozsah škody neprokázal, takže aplikace §265 obch. zák. z hlediska rozsahu náhrady škody nebyla namístě; to ovšem na výsledném posouzení nic nemění. Rovněž rozhodnutí o výši úroků z prodlení ve smyslu §369 odst. 1 a §502 odst. 1 obch. zák. není v rozporu se standardní rozhodovací praxí soudů při aplikaci cit. ustanovení, nehledě k tomu, že v tomto bodě námitky dovolatele přesahují meze jím podaného dovolání (netýkají se napadené části výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu, který je předmětem dovolání).
Z uvedených důvodů v posuzovaném případě přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není naplněna a dovolací soud proto dovolání – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) - jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a dovolatel je proto povinen nahradit žalované náklady řízení o dovolání, spočívající v právním zastoupení, a to za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání – podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. (advokátní tarif) v částce 4.145,- Kč, dále za jeden paušál hotových výloh 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. dohromady 4.220,- Kč a s připočtením 19 % daně z přidané hodnoty z této částky ve výši 802,- Kč podle §19a advokátního tarifu ve znění čl. I. vyhl. č. 110/2004 Sb. tak činí celková náhrada nákladů 5.022,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu