ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1447.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1447/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce N. T., správce konkursní podstaty úpadkyně D.-N., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalované H. CZ a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 2,356.191,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 1250/1994, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2006, č.j. 1 Cmo 343/2005-1055, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2006, č.j. 1 Cmo 343/2005-1055, se ve druhém výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba byla v rozsahu částky 1,178.095,- Kč zamítnuta, a ve třetím výroku o nákladech odvolacího řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek (v pořadí třetí) Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. srpna 2005, č.j. 12 Cm 1250/1994-1024, ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 1,178.096,- Kč a rovněž ve výrocích o nákladech řízení (výrok I.). Dále ho změnil ve zbývajícím rozsahu vyhovujícího výroku ve věci samé tak, že žalobu ohledně částky 1,178.095,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vyšel při posuzování žalobního nároku z právní úpravy obsažené v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném od 1. května 1990 (dále též jen „hosp. zák.“), která platila v době dodání projektové dokumentace, z jejíž vadnosti žalobce žalobní nárok dovozoval. Podle shodného právního závěru soudů obou stupňů je odpovědnost žalované za způsobenou škodu v důsledku vad projektových prací dána, neboť byly prokázány (zejména rozsáhlým znaleckým dokazováním) všechny předpoklady pro vznik práva žalobce na náhradu škody - jak výše škody a existence protiprávního úkonu (vadného plnění) žalované (resp. jejího právního předchůdce), tak i příčinná souvislost mezi tímto vadným plněním a vzniklou škodou (představující nutné dodatečné náklady na sanaci svahů skládky či náklady jiné). Pakliže se žalované nezdařil důkaz ve smyslu §145 odst. 2 hosp. zák. o tom, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na ní lze požadovat, je nárok žalobce na požadovanou náhradu škody podle odvolacího soudu důvodný. Přesto však přiznal žalobci nárok jen v rozsahu částky 1,178.096,- Kč, neboť jak uvedl a popsal v odůvodnění, shledal v souzené věci existenci zcela mimořádných důvodů, které ve smyslu §148 hosp. zák. „umožňují orgánu, rozhodujícímu příslušný spor, náhradu škody snížit“, což učinil.
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé napadl žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Podle názoru dovolatele odvolací soud právně pochybil, jestliže za aplikace §148 odst. 2 hosp. zák. náhradu škody snížil, jelikož toto moderační oprávnění příslušelo výlučně hospodářské arbitráži, a nikoli soudu. Kromě toho namítá, že v daném případě nejsou dány ani zcela mimořádné důvody, které toto ustanovení pro snížení náhrady škody předpokládá. Dovolatel snesl další podrobnější argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnila. Na rozdíl od dovolatele zastává názor, že odvolací soud využil moderačního oprávnění podle §148 odst. 2 hosp. zák. zcela oprávněně a že i další podmínky (mimořádné důvody) pro jeho aplikaci byly v souzené věci splněny.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.). Tyto vady však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená podrobit dovolacímu přezkumu závěr odvolacího soudu o snížení náhrady škody založený na úvaze, že po zrušení hospodářské arbitráže přešlo na soud její moderační oprávnění podle §148 odst. 2 hosp. zák. S tímto názorem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.
Podle §148 odst. 2 hosp. zák. hospodářská arbitráž může náhradu škody snížit, jsou-li pro to zcela mimořádné důvody.
Hospodářský zákoník byl zrušen obchodním zákoníkem (srov. §772 bod 3. zákona č. 513/1991 Sb.) ke dni 1. ledna 1992, kdy nabyl obchodní zákoník účinnosti.
Zákon č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži, ve znění pozdějších předpisů, byl zrušen zákonem č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád [srov. čl. IV. bod 2a)], ke dni 1. ledna 1992, kdy oprávnění k rozhodování hospodářských (obchodních) věcí přešlo ze zrušených hospodářských arbitráží na soudy (srov. §9 o. s. ř.)
Podle přechodného ustanovení §763 odst. 1 obch. zák. se obchodním zákoníkem řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy. Smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu, smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot se však řídí tímto zákonem (tj. obchodním zákoníkem) ode dne jeho účinnosti, i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem.
Podle obsahu spisu je předmětem posouzení náhrada škody vzniklá vadným plněním projektové dokumentace, která byla žalobci dodána právním předchůdcem žalované ve III. čtvrtletí roku 1990. V souladu s ustanovením §763 odst. 1 obch. zák., které je kogentní povahy, se proto bude tento právní vztah řídit hospodářským zákoníkem. Skutečnost, že bude soud poměřovat nárok na požadovanou náhradu škody podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku, však současně ještě neznamená, že by byl soud oprávněn využít moderačního oprávnění svědčícího podle §148 odst. 2 hosp. zák. hospodářské arbitráži. Aby tomu tak bylo, musela by to právní norma výslovně stanovit či by to muselo z právní normy byť třeba i nepřímo vyplývat. Za situace, kdy §763 odst. 1 obch. zák., ani jiná právní norma [tj. ani článek III. bod 9 písm. a) zákona č. 519/1991 Sb., jehož se mylně dovolává žalovaná ve vyjádření k dovolání, a podle něhož pokud se v obecně závazných právních předpisech vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona stanoví, že určité věci rozhodují orgány hospodářské arbitráže, rozumí se tím nadále soudy] nestanoví, ani z nich nevyplývá, že by na soud přešlo po zrušení hospodářské arbitráže její oprávnění podle §148 odst. 2 hosp. zák. náhradu škody snížit, nelze než dospět k závěru, že soud podle §148 odst. 2 hosp. zák. postupovat nemůže. Tento závěr je zcela konformní i s usnesením ze dne 14. července 1998, sp. zn. 2 Cdon 1341/96, v němž Nejvyšší soud v jiné obchodní věci rozhodl, že soudy nejsou oprávněny rozhodovat v době od 1. ledna 1992 (tj. namísto bývalé hospodářské arbitráže) podle ustanovení §24a odst. 2 hosp. zák., které za v něm vymezených podmínek umožňovalo hospodářské arbitráži rozhodnout o platnosti od počátku takového právního úkonu, u něhož nebyly splněny náležitosti písemné formy. Obdobně Nejvyšší soud již ve sporu o úhradu majetkové sankce posuzované podle hospodářského zákoníku rozhodl rozsudkem ze dne 22. března 2007, sp. zn. 32 Odo 1305/2005, tak, že na soud po zrušení hospodářské arbitráže její oprávnění podle §144 hosp. zák. snížit, popř. prominout majetkové sankce nepřešlo.
Zaujal-li odvolací soud v posuzované věci opačný názor, tj. že na soud oprávnění hospodářské arbitráže podle §148 odst. 2 hosp. zák. přešlo a v jeho důsledku žalobcem požadovanou náhradu škody podle tohoto ustanovení snížil, je toto jeho právní posouzení věci nesprávné a je třeba uzavřít, že dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn dovolatelem důvodně.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčené části (včetně závislého výroku o nákladech řízení) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem a §243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Miroslav Gallus, v. r.
předseda senátu