ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1468.2005.3
sp. zn. 32 Odo 1468/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. K. Č., správce konkursní podstaty úpadkyně S., spol. s r.o. „v likvidaci“, zastoupeného Mgr. G.S., advokátkou, proti žalované X., a.s., o zaplacení částky 2 428 708,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 100/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2005 č. j. 11 Cmo 385/2004-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 014,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. G. S. advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. srpna 2004 č. j. 25 Cm 100/2003-60, ve znění opravného usnesení ze dne 16. září 2004 č. j. 25 Cm 100/2003-74, uložil původní žalované X., a.s., zaplatit žalobci částku 2 428 708,90 Kč s 9,7% úrokem z prodlení ročně od 1. 5. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů, žalobu v části týkající se 2,3% úroku z prodlení z částky 2 428 708,90 Kč od 1. 5. 1999 do zaplacení zamítl a uložil žalované zaplatit České republice soudní poplatek a svědečné.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2005 č. j. 11 Cmo 385/2004-131 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 2 428 708,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,7 % ročně od 1. 5. 1999 do zaplacení a kterým bylo žalované uloženo nahradit žalobci náklady řízení, a ve výroku, kterým bylo žalované uloženo zaplatit České republice soudní poplatek a svědečné, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Po podání dovolání původní žalovaná – společnost X., a.s., zanikla v důsledku rozdělení a část jmění rozdělované společnosti, včetně závazku, který je předmětem tohoto řízení, přešla na společnost X., a.s. Poté došlo i u této společnosti k zániku rozdělením kombinací rozdělení sloučením s nástupnickou společností Š. m., a.s., na niž přešla podle projektu rozdělení část obchodního jmění zaniklé společnosti, včetně závazku, který je předmětem tohoto řízení. Tato společnost dne 1. června 2006 změnila svoji obchodní firmu na X., a.s. Dne 15. dubna 2008 byla do obchodního rejstříku zapsána změna sídla této společnosti tak, že toto sídlo se nachází na adrese. Usnesením ze dne 30. dubna 2008 č. j. 32 Odo 1468/2005-309, ve znění opravného usnesení ze dne 28. května 2008 č. j. 32 Odo 1468/2005-315, proto Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se společností X., a.s.
Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka se mýlí, pokud namítá, že vztah účastníků založený kupní smlouvou je nutno posuzovat podle občanského zákoníku. Závěr odvolacího soudu, že se vztah mezi účastníky řídí obchodním zákoníkem, učinil odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou. Obchodněprávními vztahy jsou podle §261 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. Ze slova „týkající se“ vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou účastníky tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník, komentář, 8. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 942). Dovolací soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že s podnikatelskou činností účastníka souvisí i prodej věcí, které tvoří zařízení provozovny podnikatele, jak tomu bylo v daném případě. Odvolací soud také správně dovodil, že není rozhodný důvod prodeje, a skutečnost, že prodej těchto věcí není předmětem podnikání tohoto podnikatele. Pokud je tedy vztah účastníků vztahem obchodněprávním, dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že vzhledem ke čtyřleté promlčecí lhůtě stanovené obchodním zákoníkem nedošlo k promlčení práva žalobce.
Pokud se týká námitky žalované, že kupní smlouva je neurčitá, neboť předmět plnění byl vymezen odkazem na přílohy č. 1 a 2, přičemž příloha č. 2 a pravděpodobně i příloha č. 1 v době uzavření kupní smlouvy neexistovaly, zpochybňuje tím žalovaná skutkové zjištění, z něhož vyšel odvolací soud. Ten totiž učinil skutkové zjištění, že tyto přílohy existovaly přede dnem 1. 4. 1999 (den podepsání předávacího protokolu), tedy již v den uzavření kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jiné přílohy, vycházel z toho, že jde o přílohy předložené soudu žalobcem. Toto skutkové zjištění dovolací soud přezkoumávat nemůže, neboť při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se nemůže zabývat jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem právního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Vzhledem k tomu, že na zmíněné přílohy kupní smlouva účastníků odkazuje, nebylo pro platnost smlouvy nutné, aby v přílohách byly uvedeny smluvní strany, a aby tyto přílohy byly datovány a podepsány.
Z výše uvedeného je zřejmé, že obě otázky vytyčené dovolatelkou v jejím dovolání nebyly odvolacím soudem řešeny v rozporu s hmotným právem, a protože nejde ani o právní otázky, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 880 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 5. 2004).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu