ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1588.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1588/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. R., k.s., proti žalované F. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 32 069 871,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v H. K. pod sp. zn. 33 Cm 23/2001, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 10. července 2006, č.j. 6 Cmo 15/2006-402, takto:
Usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 10. července 2006, č.j. 6 Cmo 15/2006-402, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. ve výroku označeným usnesením podle §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) rozhodl, že namísto C. F. a.s., (dále též jen „původní žalobkyně“), bude soud v řízení pokračovat se společností A. R., k.s.jako se žalobkyní. V odůvodnění usnesení uvedl, že rozhodl o návrhu žalobkyně C. R. a.s. ze dne 24. září 2002, který tato společnost podala (po vydání rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 14. března 2002, č.j. 33 Cm 23/2001-235, proti němuž se žalovaná odvolala) s tím, že dne 15. května 2000 byla mezi ní jako postupitelem a společností A. R., k.s. jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, podle níž došlo k postoupení předmětné pohledávky. Podle posouzení odvolacího soudu bylo postoupení pohledávky předloženou smlouvou prokázáno, přičemž podle jejich dodatků ze dne 24. května 2000 a 29. června 2001 byla účinnost postoupení odložena ke dni 31. května 2001 a společnost A. R., k.s. vyslovila se vstupem do řízení souhlas. Proto uzavřel, že v rámci odvolacího řízení došlo v důsledku singulární sukcese k procesnímu nástupnictví, neboť byly splněny zákonné podmínky pro převod nebo přechod práva či povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Dovolatelka v něm namítá, že v žalobě označená žalobkyně C. R. a.s. nemohla mít od počátku sporu aktivní věcnou legitimaci, jelikož před jeho zahájením, k němuž došlo dne 25. srpna 2000, postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. května 2000 předmětnou pohledávku společnosti A. R., k.s., a tudíž nebyla jejím vlastníkem. Tuto skutečnost si podle dovolatelky zřejmě uvědomila v průběhu řízení i společnost C. R. a.s., když navrhla soudu záměnu účastníků tak, aby na její místo do řízení jako žalobkyně vstoupila společnost A. R., k.s. Usnesení ze dne 24. července 2002, kterým Krajský soud v H. K. záměnu účastníků nepřipustil, pokládá za správné, jelikož k singulární sukcesi došlo ještě před zahájením řízení. Následné dva dodatky ke smlouvě o postoupení pohledávek dovolatelka označuje pro posouzení věci za právně bezvýznamné již z toho důvodu, že se pohledávky za žalovanou netýkají. Kromě toho je přesvědčena o tom, že postoupení pohledávky, k němuž již došlo a v důsledku kterého přešla a práva a povinnosti na nového věřitele, nelze následným dodatkem smlouvy dodatečně odložit. Dovolatelka uzavírá, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, přičemž tento nedostatek podmínky na straně žalující již v řízení nelze zhojit. Proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání původní žalobkyně C. F. a.s. uvádí, že společnost C. R. a.s. byla i po podpisu smlouvy o postoupení předmětné pohledávky oprávněna podat žalobu a předmětnou pohledávku vymáhat. Tuto její aktivní legitimaci dovozuje ze žádosti společnosti A. R., k. s. ze dne 24. května 2000, aby společnost C. R. a.s. vymáhala svým jménem na účet společnosti A. R., k.s. pohledávky postoupené na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. května 2000, tedy i pohledávku za žalovanou. Proto navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.) a je i důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen z úřední povinnosti (§242 odst. 3, druhá věta, o. s. ř.) zkoumat, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud z obsahu spisu zjistil, že odvolací soud řízení tzv. zmatečností zatížil.
Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), při němž je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), se dovolací soud zabýval správností závěru odvolacího soudu o procesním nástupnictví na straně žalobkyně z pohledu tvrzení dovolatelky, že odvolací soud rozhodl o změně v okruhu účastníků (na straně žalobkyně) podle ustanovení §107a o. s. ř., ačkoli v důsledku singulární sukcese před podáním žaloby nebyla původní žalobkyně ve věci aktivně legitimována, jak ostatně rozhodl soud prvního stupně již usnesením ze dne 24. července 2002.
Přezkoumat správnost napadeného usnesení znamená tak posoudit, zda odvolací soud postupoval správně, rozhodl-li o procesním nástupnictví na straně žalobkyně podle §107a o. s. ř., ačkoli soud prvního stupně již předtím dřívější návrh žalobkyně C. R. a.s., aby v důsledku singulární sukcese na její místo vstoupil do řízení nabyvatel práva – společnost A. R., k.s., zamítl.
V ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. je zakotveno, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107.
Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází – na rozdíl od §107 o. s. ř. – ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.
Podle ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. nemůže být věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby projednávána znovu, jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto. Jde o uplatnění zásady „ne bis in idem“, která má zabránit dvojímu projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky.
Podle ustanovení §167 odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) patří mezi tzv. negativní procesní podmínky řízení. Jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi usnesením zastavit (§104 odst.1 o. s. ř.).
Podle ustálené judikatury soudů se jedná o stejnou věc ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká těchže osob i v případě, dojde-li podle hmotného práva k přechodu práv a povinnosti z právního vztahu, o který se jedná, na jiný subjekt, neboť nový subjekt vstupuje současně i do procesních práv a povinností (srov. právní závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, pod číslem 113).
Překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána v tom případě, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu zveřejněný pod číslem 39/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně C. R. a.s., učinila u Krajského soudu v H. K. v průběhu řízení (po podání odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 14. března 2002, č.j. 33 Cm 23/2001-235) postupně dvě podání (č.l. 293 a č.l. 344 spisu), jimiž podle §107a o. s. ř. navrhovala, aby na její místo žalobkyně vstoupila do řízení společnost A. R., k.s.
První návrh ze dne 19. července 2002, doručený Krajskému soudu v H. K. dne 22. července 2002 (č.l. 293 spisu), zdůvodnila společnost C. R. a.s. postoupením žalované pohledávky, k němuž došlo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. května 2000 uzavřenou mezi ní jako postupitelem a společností A. R., k.s. jako postupníkem.
O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v H. K. usnesením ze dne 24. července 2002, č.j. 33 Cm 23/2001-336, tak, že záměna žalobkyně, aby namísto C. R. a.s., do řízení jako žalobkyně vstoupila A. R., k.s., se nepřipouští, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. srpna 2002. Podle posouzení soudu je postup podle §107a o. s. ř. vyloučen, neboť žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek prokázala, že k singulární sukcesi došlo ještě před zahájením řízení ve věci, jelikož předmětná smlouva byla uzavřena dne 15. května 2000 a řízení bylo zahájeno podáním žaloby u soudu dne 25. srpna 2000.
Druhý návrh na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. učinila žalobkyně C. R. a.s. podáním ze dne 24. září 2002, doručeným Krajskému soudu v H. K. dne 26. září 2002 (č.l. 344 spisu). Podaný návrh zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. května 2000 uzavřenou mezi ní jako postupitelem a společností A. R., k.s. jako postupníkem, která byla měněna dodatkem ze dne 24. května 2000, jehož předmětem bylo odložení účinnosti postoupení, a dále dodatkem ze dne 29. června 2001, na jehož základě se postoupení pohledávky specifikované v článku I stalo účinným ke dni 31. května 2001. Žalobkyně k návrhu dále připojila žádost společnosti A. R., k.s. ze dne 24. května 2000, o níž tvrdí, že ji opravňovala k vymáhání pohledávek vlastním jménem na účet postupníka.
O tomto druhém návrhu rozhodl Vrchní soud v P. podle §107a o. s. ř. usnesením ze dne 17. března 2004, č.j. 6 Cmo 273/2002-350, tak, že namísto C. R., bude v řízení jako se žalobkyní pokračovat s A. R., k. s., jelikož předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění dodatků má prokázané, že došlo k postoupení předmětné pohledávky.
Usnesení odvolacího soudu ze dne 17. března 2004 k dovolání žalované ze dne 3. června 2004 (č.l. 355 spisu) Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. února 2005, č.j. 32 Odo 906/2004-381, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby s ohledem na ztrátu způsobilosti žalobkyně C. R. a.s. být účastníkem řízení, k níž došlo po podání žaloby, nejprve rozhodl o procesním nástupnictví podle ustanovení §107 o. s. ř.
Vrchní soud tak učinil usnesením ze dne 16. září 2005, č.j. 6 Cmo 123/2005-390, jímž podle §107 o. s. ř. rozhodl, že soud bude v řízení pokračovat se společností C. F. a.s., jako žalobkyní namísto dosavadní žalobkyně C. R. a.s..
Následuje již shora popsané usnesení odvolacího soudu ze dne 10. července 2006 (č.l. 402 spisu), dovolání žalované ze dne 21. září 2006 (č.l. 406 spisu), které dovolatelka staví na argumentaci zcela totožné jako v prvním dovolání ze dne 3. června 2004 a vyjádření společnosti C. F. a.s., která názor o aktivní legitimaci společnosti C. R. a.s. i po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek staví na týchž argumentech, jako ve vyjádření k prvnímu dovolání žalované.
Z výše uvedeného zcela nepochybně vyplývá, že vydání dovoláním napadeného usnesení bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté (§159a odst. 5 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř.), neboť odvolací soud tímto usnesením rozhodl podle §107a o. s. ř. o návrhu žalobkyně C. R. a.s. (č.l. 344 spisu), který se obsahově zcela shoduje s jejím dřívějším návrhem (č.l. 293 spisu), o němž bylo soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto (srov. usnesení na č.l. 336 spisu). Totožnost obou návrhů (č.l. 293 a č.l. 344 spisu) je dána totožností účastníků řízení [společnost C. R. a.s. (po jejím zániku společnost C. F. a.s.) jako původní žalobkyně na straně jedné a na straně druhé společnost A. R., k.s., jejíž vstup do řízení na místo žalobkyně je navrhován], totožností nároků, jakož i právní skutečnosti (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. května 2000 včetně jejich dodatků), s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a o. s. ř.) a která tu existovala již v době rozhodnutí soudu prvního stupně o prvním návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví. Za této situace založilo pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 24. července 2002 v rozsahu závaznosti svého výroku pro účastníky řízení překážku věci pravomocně rozhodnuté, jež představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. Rozhodl-li proto odvolací soud následně o obsahově totožném pozdějším návrhu na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř., postupoval v rozporu s §159a odst. 5 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř., čímž zatížil řízení tzv. zmatečnostní vadou, k níž bylo v dovolacím řízení přihlédnuto.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. dubna 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu