ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1640.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1640/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce Ing. M. R., zastoupeného advokátem, proti žalované O. s. T., s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 1 150 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v H. K. – p. v P. pod sp. zn. 36 Cm 43/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v H. K. – p. v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. 36 Cm 43/2004-25, a proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 16. května 2006, č.j. 2 Cmo 266/2005-80, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v H. K. – pobočky v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. 36 Cm 43/2004-25, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 16. května 2006, č.j. 2 Cmo 266/2005-80, se odmítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce JUDr. J. K.
Odůvodnění:
Z obsahu dovolání žalované se podává, že dovolatelka jím napadla výslovně rozsudky soudů obou stupňů.
Podle bodu 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. dubnem 2005 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 2. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 16. května 2006, č.j. 2 Cmo 266/2005-80, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v H. K. – pobočky v P. ze dne 23. dubna 2004, č.j. 36 Cm 43/2004-25, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 1 150 000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy.
Dovolatelka však prostřednictvím dovolacích námitek žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, přičemž dovolací soud nedospěl ani k závěru, že by právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce aplikace §265 obchodního zákoníku bylo v rozporu s hmotným právem, založil-li napadené rozhodnutí na tom, že žalovaná domněnku trvání svého závazku v době jeho uznání nevyvrátila.
Za stavu, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek (včetně tvrzené vady řízení, k jejímuž naplnění mělo dojít dle názoru dovolatelky v nalézacím řízení při zjišťování skutkového stavu) ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývající části (tj. v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů), není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto (a řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastaveno), vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 11. března 2008
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu