ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.1682.2006.1
sp. zn. 32 Odo 1682/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. O. S., advokátem, proti žalovanému P. K., o zaplacení částky 193 044,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 22/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2006, č.j. 4 Cmo 81/2006-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2006, č.j. 42 Cm 22/2002-69, jímž bylo řízení podle §107 odst. 5, věty první, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zastaveno a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož povaha věci neumožňovala, aby v řízení bylo pokračováno. Žalovaný v důsledku úmrtí ztratil po zahájení řízení a před jeho pravomocným skončením způsobilost být účastníkem řízení, dědické řízení bylo pravomocně zastaveno a k dodatečnému projednání dědictví nedošlo, neboť nikdo z věřitelů (a ani žalobce) soudu projednávajícímu dědictví nedoložil, že by ke dni úmrtí vlastnil zůstavitel (žalovaný) ještě nějaký majetek, který nebyl v původním dědickém řízení projednán. Žalobce tak podle odvolacího soudu zřejmě neučinil proto, že předmětné nákladní vozidlo A., které podle tvrzení žalobce převedl žalovaný za svého života bezúplatně na svého syna a zákonného dědice P. K. mladšího, zakoupil kupní smlouvou ze dne 23. září 1999 od leasingové společnosti L. I. P., a.s. syn žalovaného P. K. Za tohoto stavu tak v řízení nebylo prokázáno, že by dědic po žalovaném (syn P. K.) převzal povinnost k úhradě částky, jejíhož zaplacení se žalobce v řízení domáhá. Odvolací soud rovněž nevyhověl návrhu odvolatele (žalobce) podle §92 odst. 1 o. s. ř. na přistoupení P. K. mladšího jako dalšího účastníka řízení na straně žalovaného, jelikož podle §216 odst. 1 o. s. ř. ustanovení §92 o. s. ř. v odvolacím řízení neplatí; kromě toho má takový návrh i za nedůvodný.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce z důvodu nesprávného právního posouzení věci dovoláním. V něm oponuje odvolacímu soudu, nevzal-li v řízení za prokázané, že syn žalovaného P.K. mladší převzal povinnost k úhradě žalované částky, o níž v řízení jde. Dovolatel zastává názor opačný, který dovozuje z Dohody o postoupení práv a převzetí závazků z leasingové smlouvy č. 420 791, kterou žalovaný uzavřel dne 20. září 1999 se svým synem ještě před ukončením leasingu a kterou žalovaný postoupil novému nájemci (svému synovi) veškerá práva a závazky z leasingové smlouvy ke dni uzavření dohody. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř., je však zjevně bezdůvodné.
Jestliže totiž podle ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. platí, že „ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledků dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde“, pak se procesním nástupcem zemřelé fyzické osoby nemohou stát ti, kteří smlouvou s touto fyzickou osobou případně převzali dluh. To znamená, že i kdyby syn žalovaného P. K. mladší převzal po žalovaném dohodou o převzetí závazků z leasingové smlouvy č. 420 701 povinnost k úhradě vymáhané částky, neměla by tato skutečnost vliv na správnost rozhodnutí soudů dle §107 odst. 5 o. s. ř., jelikož se nestal ve smyslu §107 odst. 2 o. s. ř. jeho procesním nástupcem. Navíc nabyvatel povinnosti účastníka řízení, o níž v řízení jde, může vstoupit do řízení na místo dosavadního účastníka (ať již dle §92 odst. 2 či §107a o. s. ř.) pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení včetně podmínky způsobilosti dosavadního účastníka být účastníkem řízení. O takovém vstupu účastníka do řízení však odvolací soud v napadeném usnesení nerozhodl a tudíž shora uvedená námitka dovolatele je zjevně bezdůvodná.
Za stavu, kdy dovolací soud neshledal ani existenci vad, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), dovolání jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2008
JUDr. Miroslav Galluse
předseda senátu