ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.228.2006.1
sp. zn. 32 Odo 228/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Č. B. h., a.s., zastoupené advokátem, proti žalované H. spol. s r.o., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 57 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 22 Cm 8/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v O. ze dne 18. srpna 2005 č. j. 2 Cmo 443/2004-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 998,50 Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 30. června 2004 č. j. 22 Cm 8/2001-52 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 57 600 Kč se 14% úrokem z prodlení od 22. 7. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v O. rozsudkem ze dne 18. srpna 2005 č. j. 2 Cmo 443/2004-74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání.
Dovolání žalované není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda dovolatelka zmeškala první jednání, které se ve věci konalo, bez důvodné a včasné omluvy. Podle jejího názoru tato podmínka stanovená v §153b odst. 1 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro zmeškání v dané věci naplněna nebyla, neboť soudu byla před jednáním osobně doručena nejen její písemná omluva z prvního jednání, právní zástupce dovolatelky se omluvil i telefonicky přímo předsedovi senátu JUDr. P. R. Dovolatelka dále uvedla, že důvodem omluvy jejího právního zástupce byly zdravotní komplikace rodinného příslušníka, což dovolatelka hodnotí jako skutečnost, kterou nemohl ke dni nařízení jednání nikdo předvídat.
Tato tvrzení dovolatelky však neodůvodňují zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu; dovolatelka ve svém dovolání pouze vytváří jiný skutkový stav, než ze kterého vycházel odvolací soud, a na základě takto změněného skutkového stavu pak jinak posuzuje předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Navíc z obsahu spisu se ani nepodává, že by zástupce žalované požádal o odročení jednání z důvodu nemoci jeho manželky. Takové tvrzení se poprvé objevuje až v odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně.
Rovněž dovolatelkou namítaný nedostatek skutkových tvrzení ohledně přiznaného úroku z prodlení Nejvyšší soud neshledal. Podle §369 ve spojení s §502 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) ve znění účinném do 31. 12. 2000 platilo, že je-li dlužník v prodlením se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1 procento vyšší, než činily obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. I když žalobkyně neuvedla, jakého údobí se týká procentní sazba úroku z prodlení, vycházel odvolací soud správně z §502 odst. 2 ObchZ, podle kterého se v pochybnostech má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Není-li tedy stanoveno jinak, vychází se z toho, že jde o roční úrokovou míru. V dané věci přicházel v úvahu pouze zákonný úrok z prodlení; tato skutečnost vyplývá ze samotného nároku, který byl žalobou uplatňován.
Námitka žalované, že soud uplatněný nárok z hlediska hmotněprávního neposoudil, není důvodná, neboť soud prvního stupně i odvolací soud dospěly k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Tento závěr žalovaná v dovolání nezpochybnila a tudíž se jím při posuzování přípustnosti dovolání nemůže zabývat ani Nejvyšší soud.
V dané věci tedy nejde o právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z §237 o. s. ř. je, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o nákladech řízení není.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 3 285 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč [§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006], při připočtení náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 638,50 Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně svoji povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 27. února 2008
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu