ECLI:CZ:NS:2008:32.ODO.851.2006.1
sp. zn. 32 Odo 851/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalované V. B., a. s., o zaplacení částky 127 575,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 358/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005, č. j. 7 Cmo 449/2003-187, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2005, č.j. 7 Cmo 449/2003-187 se zrušuje v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 85.520,- Kč se 16% úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení a v souvisejících výrocích o nákladech řízení a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 5. 2003, č. j. 20 Cm 358/94/153, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 94.450,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech tohoto řízení.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 11. 2005, č. j. 7 Cmo 449/2003-187, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 9.200,- Kč se 16 % úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení a žalobu co do částky 85.250,- Kč se 16 % úrokem z prodlení od 10. 5. 1994 do zaplacení zamítl; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně toho, že mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované bylo dohodnuto, a to na základě nepojmenované smlouvy (§269 odst. 2 obch. zák.), že žalobkyně zajistí pro žalovaného ve dnech 15. až 21. 9. 1993 ubytování tuzemských a zahraničních novinářů ve 30 dvoulůžkových pokojích, a to za cenu 2.250,- Kč / noc při ubytování zahraničního novináře a 1.000,- Kč / noc v případě ubytování tuzemského novináře. Podle odvolacího soudu byla imanentní součástí dohody též dohoda o uhrazení objednané, avšak neobsazené ubytovací kapacity, o čemž svědčí dopis žalovaného ze dne 1. 3. 1994, adresovaný žalobkyni.
Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ubytování bylo skutečně poskytnuto 15 zahraničním a 9 tuzemským novinářům po dobu 6 nocí a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení 202.500,- Kč za ubytování zahraničních hostů (novinářů) a 54.000,- Kč za ubytování tuzemských hostů a 36.000,- Kč za neobsazenou objednanou ubytovací kapacitu. Soudu prvního stupně vytkl, že svá skutková zjištění ohledně této skutečnosti založil na přehledu ubytovaných hostů zpracovaných svědkyní Raevovou, který vycházel „z předpokládané návštěvy“ nikoliv „z konečného stavu“. Podle odvolacího soudu nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na úhradě ceny v rozsahu dle předpokládané návštěvy novinářů, ale výše úplaty byla odvislá od počtu skutečně ubytovaných hostů. Počet skutečně ubytovaných hostů vyplývá z přehledu zpracovaného Ú. M. u. v B. (vlastník ubytovací kapacity), včetně jejich složení (zahraniční a tuzemští novináři), délky ubytování, ale také počtu míst, jež žalobkyně obsadila, poté co ji žalovaný sdělil, že celou objednanou ubytovací kapacitu nevyužije. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že z objednané kapacity 180 noclehů (30 pokojů po 6 nocí) bylo žalovanou (jejími hosty) obsazeno 45 noclehů zahraničními novináři, 2 noclehy tuzemskými hosty a vlastní hosté žalobkyně obsadili 39 nocí a žalovanou zůstalo neobsazeno 94 míst. Podle odvolacího soudu byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni za ubytování částku 101.250,- Kč (45 x 2.250,- Kč) za zahraniční hosty, 2.000,- Kč za tuzemské hosty, 94.000,- Kč za žalovanou neobsazené místa, za tzv. předjezdy 9.000,- Kč (4 x 2.250,- Kč) a 1.000,- Kč zahraničních a tuzemských novinářů, celkem 207.250,- Kč. Protože žalovaná žalobkyni již zaplatila 198.050,- Kč, zůstalo k úhradě 9.200,- Kč.
Odvolací soud, vzhledem k uvedenému, a protože bylo požadováno plnění ze smlouvy, rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 6. 2. 2006 napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v jeho měnící části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 85.250,- Kč s příslušenstvím s tím, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že oba soudy dospěly ke správnému závěru, že imanentní součástí uzavřené smlouvy o ubytování byla i dohoda o úhradě žalovanou objednané, ale neobsazené ubytovací kapacity. Proto je nerozhodné, kolik lůžek žalovaná svými hosty v období od 15. do 21. 9. 1993 obsadila či nikoliv dle tabulky ubytovaných zpracované majitelem ubytovací kapacity (Ú. M. u. v B.).
Podle dovolatelky dále odvolací soud nesprávně posoudil, co a v jakém rozsahu žalovaná objednala a nesprávně zhodnotil výslechy svědků D. a R. včetně zpracované tabulky ze dne 15. 9. 1993 o požadovaných ubytovacích službách, z níž vyplývá, že ubytováno bylo 15 cizinců a 9 tuzemců. Uvedená tabulka byla podle dovolatelky součástí smluvních ujednání a upřesňovala objednávku žalované tak, že stanovila počet ubytovaných cizinců a tuzemských hostů a tato byla předána žalobkyni k realizaci.
Dovolatelka je proto toho názoru, že soud prvního stupně rozhodl správně, když jí přiznal částku 94.450,- Kč za objednaný rozsah ubytovacích služeb, ačkoli rozhodnutí nesprávně odůvodnil tím, že tato částka byla přiznána za skutečně „odbydlené“ noci. Odvolací soud po zjištění, že uvedená tabulka ze dne 15. 9. 1993 neuvádí skutečný rozsah poskytnutého ubytování, přehlédl, že v ní je uveden rozsah objednaného ubytování a tuto skutečnost dokládá. Odvolací soud z tohoto důkazu nevyvodil správné skutkové závěry jinak by musel dospět ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, a to že žalobkyně měla nárok na zaplacení částky celkem 292.500,- Kč a po úhradě 198.050,- Kč mu měla být přiznána částka 94.450,- Kč.
Žalobkyně proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil v napadané části rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se podle obsahu spisu k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud s ohledem na čl. II. bod 3 zák. č. 59/2005 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, a protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. ve znění před novelou provedenou zák. č. 59/2000 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud dále konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolání je v posuzovaném případě v dovoláním napadené části (zaplacení částky 85.250,- Kč s přísl.) přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně.
V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a písm. b) o. s. ř.), které bylo obsahově ve stručnosti vymezeno tak, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že imanentní součástí uzavřené smlouvy o zajištění ubytování byla i dohoda o úhradě objednané, ale neobsazené ubytovací kapacity, měl vycházet z počtu objednaných lůžek pro cizince a tuzemce dle tabulky zpracované svědkyní R., která byla podle dovolatelky součástí smluvní dokumentace, nikoliv ze skutečně poskytnutého rozsahu ubytování dle přehledu zpracovaného Ú. M. U. V podrobnostech namítala, že jí měla být přiznána úhrada za ubytování dle smluvené předpokládané návštěvy, tj. 15 cizinců a 9 tuzemců, za období od 15. 9. do 21. 9. 1993 a 36 neobsazených míst po 1.000,- Kč v celkové výši 292.500,- Kč (po částečné úhradě ve výši 198.050,- Kč zbývá k úhradě 94.450,- Kč), tj. rozsah objednané ubytovací kapacity (celkem 180 míst) členěné na cizince a tuzemce, bez ohledu na to, kolik bylo skutečně ubytováno zejména cizinců (dle přehledu zpracovaném svědkyní R.).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Nesprávným právním posouzením je i posouzení věci, které je neúplné.
V posuzované věci odvolací soud (i soud prvního stupně) dospěl k závěru, že byla účastníky uzavřena nepojmenovaná smlouva podle §269 odst. 2 obch. zák.
Podle §269 odst. 2 obch. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako smluvní typ. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva není uzavřena.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů však není zřejmé, co bylo obsahem předmětné smlouvy, tj. jaká práva a povinnosti z ní pro účastníky vyplývala. Zejména z rozhodnutí nevyplývá, zda obsahem smlouvy bylo závazné ujednání o počtu ubytovaných zahraničních a tuzemských novinářů, neboť rozhodnutí vycházejí z rozdílných přehledů ubytovaných hostů, aniž by bylo náležitě zjištěno, který z těchto přehledů odpovídá smluvnímu ujednání či se stal součástí smlouvy. Dále nebylo zjištěno, zda obsahem smlouvy bylo ujednání o úhradě případně neobsazených míst, včetně výše této úhrady (viz rozdíl ceny u tuzemského a zahraničního hosta). Odvolací soud, aniž by bylo zřejmé na základě čeho k takovému závěru dospěl, tj. zda takové ujednání bylo součástí předmětné smlouvy, vycházel z toho, že žalovaný byl povinen za neobsazený nocleh zaplatit 1.000,- Kč. Taktéž není zřejmé, z jakého důvodu či jaká ujednání účastníků vedla odvolací soud k tomu, že dospěl k závěru, že 39 noclehů bylo v rozhodné době obsazeno hosty žalobkyně.
Soudy obou stupňů se však především nezabývaly tím, zda předmětná smlouva vznikla, pouze konstatovaly její vznik, aniž by konkretizovaly, kdy a jakým způsobem byla uzavřena a jaký je její obsah (viz již uvedené shora).
Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je zejména nepřezkoumatelné a tudíž je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k této vadě, je-li dovolání přípustné dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlíží, i když nebyla uplatněna v dovolání) a je též zřejmé, že právní posouzení věci je též neúplné a tedy nesprávné.
V dalším řízení bude především nutné posoudit, zda a jak předmětná smlouva vznikla, jaký je její obsah, tj. zda především její součástí je ujednání o úhradě smluvně zajištěných a neobsazených noclehů, včetně výše úhrady.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž byla zamítnuta žaloba o 85.250,- Kč s přísl. zrušil, včetně souvisejících výroků o nákladech řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že dovolání je důvodné.
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího bude podle §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2008
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu