ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.1994.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1994/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) R. S., a b) B. S., zastoupených JUDr. Z. K., advokátem, proti žalované D. spol. s r. o. zastoupené JUDr. M. V., advokátem, o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 104/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č. j. 31 Co 511/2006-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Z. K., advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. července 2006, č. j. 7C 104/2006-133 uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům solidárně 200.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 21. 4. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Stalo se tak poté, co jeho předchozí rozsudek (zamítající žalobu co do částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, představující požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve výši 200.000,- Kč a požadavek na vrácení složené zálohy žalobci na kupní cenu ve výši 200.000,- Kč) ze dne 14. června 2004, č. j. 7 C 47/2004-55, byl společně s potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2005, č. j. 31 Co 466/2004-92, v rozsahu částky 200.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení za dobu od 15. dne od doručení žaloby do zaplacení zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2006, č. j. 33 Odo 469/2006-119, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jako kupující uzavřeli s žalovanou dne 10. 9. 2003 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k bytové jednotce č. a nebytové jednotce č. v k. ú. D. B. V ní se zavázali nejpozději do 15. 11. 2003 vyzvat žalovanou k uzavření zástavní a kupní smlouvy týkající se shora označených jednotek. Pro případ, že žalobci odstoupí od této smlouvy z důvodů spočívajících výlučně na straně žalované, zvláště při porušení některé povinnosti vyplývající z čl. 2 smlouvy, si smluvní strany dohodly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč. Obdobně pro případ, že žalobci odstoupí od této smlouvy z důvodů spočívajících výlučně na jejich straně, byla dohodnuta smluvní pokuta rovněž ve výši 200.000,- Kč. K uzavření kupní smlouvy nedošlo, žalobci do 15. 11. 2003 nezaslali žalované písemnou výzvu k uzavření dohodnutých smluv a dne 30. 11. 2003 od smlouvy odstoupili proto, že žalovaná porušila povinnost předložit jim vyjmenované přílohy č. 1, 7, 8 a 9. Odstoupení žalobců od smlouvy o smlouvě budoucí posoudil soud jako důvodné a uzavřel, že tím došlo k jejímu zániku. Vázán závazným právním názorem dovolacího soudu posoudil ujednání o smluvní pokutě pro případ odstoupení žalobců od smlouvy (bod 4. 1 odst. 4 smlouvy ze dne 10. 9. 2003) jako neplatné. V situaci, kdy žalobci složili zálohu na budoucí kupní smlouvu, avšak k jejímu uzavření nedošlo, je žalovaná povinna jim uhrazenou zálohu vrátit.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. prosince 2006, č. j. 31 Co 511/2006-181, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení; jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na něž odkázal. Dodal, že žalobci vykonali právo odstoupit od smlouvy, které jim podle smlouvy náleželo.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost opírá o §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolacímu soudu předkládá k řešení otázku, zda „soud nižšího stupně v rámci vázanosti právním názorem soudu vyššího stupně může převzít právní názor soudu vyššího stupně, ačkoliv tento právní názor nedopadá na skutková zjištění, která v průběhu řízení učinil soud nižšího stupně, a vydat rozhodnutí, které se sice opírá o právní názor soudu vyššího stupně, ale není založeno na skutkových zjištěních učiněných soudem nižšího stupně, resp. je ve svém důsledku popírá.“ Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v chybném zjištění obsahu smlouvy ze dne 10. 9. 2003, tedy toho, co bylo smluvními stranami dohodnuto pod bodem 4. 1. citované smlouvy. Vycházejíc z uvedeného ujednání má žalovaná zato, že žalobci neplatně odstoupili od smlouvy s odůvodněním, že jim nedodala přílohy smlouvy č. 1, 7, 8 a 9, ačkoliv tyto přílohy jim byly předány. Žalobce nebyl ochoten uzavřít následnou kupní smlouvu do 15. 11. 2003 v důsledku změny rodinné situace; tím byly naplněny podmínky čl. 4.1 smlouvy, za kterých záloha na kupní cenu měla propadnout v její prospěch z titulu smluvní pokuty. Takto sjednaná smluvní pokuta není důsledkem odstoupení od smlouvy, nýbrž porušením povinnosti uzavřít kupní smlouvu za dohodnutých podmínek, event. předložit ve lhůtě do 15. 11. 2003 výzvu k uzavření kupní smlouvy. Jestliže v důsledku nečinnosti žalobců smlouva o smlouvě budoucí zanikla podle čl. 2. 1 a 2. 2 marným uplynutím dne 15. 11. 2003 (v němž nejpozději měla být předložena žalobci výzva k uzavření kupní smlouvy), potom smluvním stranám vznikla povinnost navzájem si vydat plnění, která podle smlouvy obdržely podle §457 obč. zák. Pro ni to znamená povinnost vrátit žalobcům zálohu ve výši 200.000,- Kč, na kterou ovšem započetla požadavek na zaplacení smluvní pokuty ve stejné výši, přičemž k této námitce odvolací soud nepřihlédl. S tímto odůvodněním žalovaná navrhla rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli dovolání jako nepřípustné odmítnout, jelikož napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Z toho, že přípustnost dovolání je podle posledně zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.); dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít.
Bez významu jsou tudíž výhrady dovolatelky, že odvolací soud nesprávně zjistil obsah smlouvy, že důvody, pro které žalobci odstoupili od smlouvy nebyly dány, že žalobce nebyl ochoten uzavřít kupní smlouvu ve lhůtě do 15. 11. 2003 a že odvolací soud nepřihlédl ke kompenzační námitce. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Uplatnění téhož dovolacího důvodu představuje i výhrada dovolatelky, že soudy nesprávně vycházely ze skutkových zjištění a ze závazného právního názoru dovolacího soudu, ačkoliv ten podle ní na skutkový stav věci nedopadá. Argumentuje-li žalovaná v těchto souvislostech nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiných - podle dovolatelky blíže neurčených – správných skutkových závěrů, musel by (i při vázanosti závazným právním názorem dovolacího soudu) návazně dospět k jinému právnímu posouzení věci, vedoucímu k zamítnutí žaloby.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka předestřela dovolacímu přezkumu otázku výkladu čl. 4.1 smlouvy. Řešení této otázky však nemá potřebný judikatorní (zobecňující) přesah, neboť jde o výklad konkrétního právního úkonu (mající jedinečný charakter), je významné právě a jen pro projednávanou věc, a nikoli pro celou řadu případů stejného druhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, nebo ze dne 9. ledna 2001 sp. zn. 29 Odo 821/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23 a C 71).
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti výroku o nákladech řízení neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsaného advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bodu 4., §15, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., ve výši 10.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v citovaném znění ve výši 300,- Kč, obě zvýšené o sazbu daně ve výši 19 %, představující částku 1.957,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. listopadu 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu