ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.343.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 343/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Severočeské vodovody a kanalizace, a.s. zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. V. , zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 28.908,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 250/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2007, č. j. 25 Co 319/2007-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. srpna 2007, č. j. 25 Co 319/2007-60, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 28. března 2007 č. j. 17 C 250/2006-41, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 28.908,50 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,05 % denně od 18. 7. 2004 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §153a odst. 3 o. s. ř., jelikož žalovaný se na výzvu soudu podle §114b odst. 1 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil (a ani v této lhůtě nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání), takže ve smyslu §114b odst. 5 o. s. ř. nastala fikce uznání nároku, který je proti němu žalobou uplatňován.
Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v němž odvolacímu soudu vytkl, že při jednání dne 30. 8. 2007 věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Uvedeného jednání se nemohl zúčastnit, neboť v tu dobu pobýval v zahraničí; svou nepřítomnost přitom prostřednictvím B. D. předem (dne 28. 8. 2007) omluvil. Tím, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, neumožnil mu uplatnit důkazy, na jejichž základě by mohlo být rozhodnuto v jeho prospěch. Navrhl proto rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, se řídí §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.
Jelikož odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán, nemůže být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Zbývá proto posoudit, zda je přípustnost dovolání dána podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních; proto v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Jelikož je dovolací soud ve smyslu §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vylíčení (až na výjimky v tomto ustanovení uvedené - je-li dovolání přípustné), mohou se právní otázky stát předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, zpochybnil-li dovolatel řešení, které ve vztahu k nim odvolací soud zaujal.
Žalovaný v dovolání namítá pouze to, že přes jeho včasnou omluvu odvolací soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, čímž mu znemožnil navrhnout důkazy způsobilé zvrátit výsledek řízení v jeho prospěch. Z obsahového hlediska je tato námitka uplatněním zmatečnosti ve smyslu §229 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný tím namítá, že odvolací soud mu v průběhu odvolacího řízení nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, neboli že mu znemožnil realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem žádné výhrady nevznáší.
Za této situace lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. (jakož i k jiným vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003). Dovolací soud proto za použití §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. března 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu