ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.934.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 934/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ČR– Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalovaným 1) J.J. a 2) H. J. zastoupeným advokátem, o zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 364/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 22. srpna 2007, č. j. 59 Co 88/2007-62, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 22. srpna 2007, č. j. 59 Co 88/2007-62, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11. října 2006, č. j. 6 C 364/2005-30, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Ze skutečnosti, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst.1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Stejně tak k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládají.
Bez významu je tudíž námitka dovolatelů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud vůbec nezjišťoval údaje významné pro posouzení oprávněnosti jejich námitky, že závazek dokončit stavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy, svým obsahem odporuje §2 odst. 2 obč. zák., které zaručuje účastníkům občanskoprávních vztahů rovné postavení. V této souvislosti se navíc sluší připomenout, že již v rozsudku ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 693/2002, Nejvyšší soud vyslovil názor, že smlouvy o poskytnutí příspěvku na družstevní bytovou výstavbu a na individuální bytovou výstavbu byly sice uzavírány mezi rovnými občanskoprávními subjekty, do jejich obsahu však byl příslušným právním předpisem inkorporován veřejnoprávní prvek spočívající v povinnosti poskytovatele (ať již „organizace“ či „národního výboru“) zajistit určitou část výkonu veřejné správy na úseku podpory bytové výstavby, a to především uzavřením smlouvy, jejíž podstatné náležitosti byly tímto předpisem obligatorně stanoveny, vyplacením příspěvku a dále kontrolou splnění smluvních povinností, včetně povinnosti vymáhat jeho vrácení při nesplnění smluvních podmínek; tento závěr plyne nejen ze skutečnosti, že finanční prostředky na poskytování příspěvků byly poskytovány ze státního rozpočtu, do kterého se při nedosažení stanoveného účelu jejich vymožení od občanů, kteří sjednané závazky nesplnili, také vracely, ale i z vlastního právním předpisem obligatorně stanoveného obsahu smlouvy. Tyto smlouvy je tak možno hodnotit jako institut obdobný tzv. veřejnoprávním smlouvám. V našem právu (až na výjimky) nejsou takové smlouvy jako veřejnoprávní instituty přímo upraveny a lze tudíž uvažovat o veřejnoprávních obsahových prvcích ve smlouvě, která ,má soukromoprávní charakter.
Dovoláním zpochybněná právní otázka délky promlčecí doby k uplatnění práv zajištěných omezením převedu nemovitosti podle právní úpravy platné do 1. 1. 1992 byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. jeho rozhodnutí ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 1032/2005, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 21/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 877/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005, ze dne 30. 9. 2005 sp. zn. 33 Odo 1209/2005, ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 1033/2005, ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 8/2006). Dovolací soud neshledal důvodným - při zohlednění argumentace dovolávající se zjištění vůle zákonodárce - odchýlit se od své již ustálené a obecně přijímané judikatury, a proto věc nebyla předložena k rozhodnutí velkému senátu, jak požadují dovolatelé (srov. jednací řád Nejvyššího soudu) .
Protože dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu