ECLI:CZ:NS:2008:33.CDO.998.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 998/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. B., proti žalovanému E. K., o zaplacení 5.571,50 Kč oproti vrácení mobilního telefonu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 14 C 81/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. září 2007, č. j. 40 Co 82/2007-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 25. září 2007, č. j. 40 Co 82/2007-70, potvrdil ve správném znění rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 10. října 2006, č. j. 14 C 81/2006-52, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 5.571,50 Kč oproti vrácení mobilního telefonu zn. Sony a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uvádí, že soudními rozhodnutími „by došlo k bezpráví“ a „k porušení dobrých mravů“, neboť žalovanému znaleckým posudkem prokázal, že telefon byl vadný. Nespokojen je rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení. Má zato, že při zohlednění jeho poměrů měl být „veškerých soud. nákladů zproštěn“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalobce směřuje rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 5.571,50 Kč oproti vydání věci a není tudíž ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1495/2006, v němž byla posuzována aplikovatelnost §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ve věcech, v nichž bylo rozhodováno o peněžitém plnění podmíněném vzájemným plněním).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje výslovně i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadený akcesorický výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. března 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu