ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1074.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1074/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. M., proti žalované J. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 114.656,- Kč, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 766/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2006, č. j. 22 Co 530/2005-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal vůči žalované zaplacení částky 116.187,- Kč s odůvodněním, že jde o bezdůvodné obohacení, které získala na jeho úkor bezesmluvním užíváním nebytových prostor v jeho domě ve V., ulici P. č. 49 v rozsahu 97 m2. Nebytové prostory užívala v období od 24. 6. 2001 do 12. 6. 2003, ačkoliv podle smíru schváleného usnesením Okresním soudem v Benešově ze dne 23. února 2000, č. j. 6 C 5078/95-241, došlo k ukončení jejího nájemního vztahu a žalovaná se zavázala nebytové prostory vyklidit v případě, že neuzavře kupní smlouvu ohledně užívané nemovitosti. Na základě soudního výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. E 2401/2000 Okresním soudem v Benešově byla žalovaná z nebytových prostor vyklizena dne 12. 6. 2003.
Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. září 2005, č. j. 6 C 766/2003-90, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 114.656,- Kč, zamítl žalobu v části, jíž žalobce požadoval zaplacení dalších 1.531,- Kč (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8.677,- Kč (výrok II. ). Současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2006, č. j. 22 Co 530/2005-111, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části výroku I. potvrdil; ve výroku II. jej změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 8.677,- Kč zamítl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalované, proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Ze skutečnosti, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst.1 písm. c) o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění §241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Zcela bez významu z hlediska přípustnosti dovolání je proto výtka žalované, že výměra jí užívaných nebytových prostor představovala jen 87 m2 a nikoliv 97 m2 , neboť touto výhradou uplatila nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka předestřela dovolacímu přezkumu otázku existence nájemního vztahu založeného smlouvou ze dne 8. 2. 1990.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je - podle posledně označeného ustanovení - nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 700/2004, usnesení 2 Cdon 808/97 ze dne 27. května 1999 uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 18. října 2007, sp. zn. II.ÚS 2531/07).
Žalovaná dovoláním nezpochybňuje účinky schváleného soudního smíru, jen závěr, že jí nesvědčí právo nájmu podle dohody o užívání nebytových prostor ze dne 8. 11. 1990 (nesprávně uvedeno 8. 2. 1990). Soudem schválený smíru podle §99 o. s. ř., v němž se žalovaná zavázala vyklidit nebytové prostory do 15. 6. 2000 při splnění podmínky tam uvedené, má tytéž účinky, jaké občanský soudní řád přiznává rozsudku. Znamená to mimo jiné, že obsah smíru je závazný pro účastníky a pro všechny orgány (§159 odst. 2), že tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159 odst. 3) a že je titulem pro exekuci. Usnesením Okresního soudu v Benešově č. j. E 2401/2000-15 ze dne 30. března 2001, byl nařízen výkon rozhodnutí podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 23. února 2000, č. j. 6 C 5078/95-241, ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2000, č. j. 6 C 5078/95-252 části A bodu 1,3 vyklizením nebytových prostor o výměře 97,17 m2 v suterénu domu čp. 49 v P. ulici ve V. dosud užívaných žalovanou. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 5. 2001 a výkon rozhodnutí byl proveden dne 12. 6. 2003. Provedený výkon rozhodnutí podle schváleného smíru potvrzuje, že žalované nesvědčí žádný právní důvod užívání sporných nebytových prostor, a že je ve sporném období užívala bez právního důvodu.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalovaná v období od 16. 6. 2000 do 12. 6. 2003 užívala sporné nebytové prostory bez právního důvodu, neboť soudem schváleným smírem se zavázala je ve lhůtě do 15. 6. 2000 vyklidit, nedojde-li jejím zaviněním do 31. 5. 2000 k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem bude dům čp. 49 v P. ulici ve V. včetně pozemku. Rozsudek odvolacího soudu tedy spočívá na posouzení dvou právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k vyhovění žalobě na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu; obstojí-li závěr o zániku užívacích oprávnění žalované k nebytovým prostorám v důsledku jejího závazku vyklidit je podle schváleného smíru, nemůže být dán zásadní právní význam řešení otázky existence užívacího vztahu žalované podle dohody o užívání nebytových prostor ze dne 8. 11. 1990.
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti těmto výrokům neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovým výrokům směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. července 2008
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu