ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1095.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1095/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce L. Č., zastoupeného advokátkou proti žalované L. V., zastoupené advokátkou o zaplacení částky 22.848,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 282/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. září 2005, č. j. 10 Co 379/2005-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 17. ledna 2005, č. j. 9 C 282/2004-45, zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 18.848,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení, zamítl žalobu co do částky 4.867,- Kč „s příslušenstvím“ a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 8. září 2005, č. j. 10 Co 379/2005-76, odmítl odvolání žalované (výrok I.), změnil rozsudek soud prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 22.848,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení včetně nákladů řízení, zamítl žalobu do částky 867,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
V dovolání, směřujícímu proti měnícímu výroku o věci samé a proti výrokům o nákladech řízení, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; nesprávným shledává výklad §730 občanského zákoníku a §16 zákona o advokacii. Zásadní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje řešení otázky, zda příkazník má nárok na odměnu v případě předčasného ukončení právního vztahu založeného příkazní smlouvou, porušil-li své povinnosti a nedbal pokynů příkazce, resp. o jeho pokyny nejevil zájem.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalovaná uvádí, že dovolání směřuje proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti jeho části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn a žaloba o částku 867,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení byla zamítnuta, ve skutečnosti žádné výhrady proti této části rozsudku odvolacího soudu neuplatňuje. Ostatně dovolání v tomto rozsahu by ani nebylo subjektivně přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 28/1998 a SJ 7/2000).
Odvolací soud sice formuloval výroky svého rozsudku jako výroky měnící, ve skutečnosti však změnil jen tu část výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 4.000,- Kč s příslušenstvím; v ostatních částech výroky tohoto rozsudku potvrdil (tj. co do povinnosti zaplatit žalobci částku 18.848,- Kč s příslušenstvím a co do zamítavého výroku o částce 867,- Kč s příslušenstvím). Práva a povinnosti stanovená účastníkům – s výjimkou částky 4.000,- Kč s příslušenstvím - nejsou odlišná, a proto nemůže jít o nesouhlasná rozhodnutí, u nichž je přípustnost dovolání dána podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nýbrž podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Protože v posuzovaném případě rozhodnutím odvolacího soudu došlo k tzv. rozštěpení uplatněného práva, je třeba přípustnost dovolání proti jeho výrokům měnícím a výrokům potvrzujícím posuzovat samostatně.
Dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu do částky 4.000,- Kč včetně příslušenství tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci (mimo částku 18.848,- Kč s příslušenstvím) také částku 4.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolání žalované směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl (obsahově) potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ukládající žalované povinnost zaplatit žalobci částku 18.848,- Kč s příslušenstvím, není rovněž přípustné, neboť částka, o níž bylo tímto výrokem rozhodnuto, nepřesahuje limit stanovený ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Okolnost, že požadovaná částka v součtu představuje 22.848,-Kč (a tedy přesahuje částku 20.000,- Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nerozhodná. Jak již bylo totiž řečeno, přípustnost dovolání se u každého dovoláním dotčeného výroku posuzuje samostatně, a proto je irelevantní, že souhrn plnění z obou dovoláním dotčených výroků (měnícího a potvrzujícího) limitní částku přesahuje.
Žalovaná sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení (výrok III.), avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. dubna 2008
JUDr. Václav Duda, v.r.
předseda senátu