ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1491.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1491/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně I. H., , zastoupené JUDr. R. B., advokátem, proti žalované S. W., , zastoupené JUDr. R. N., advokátem, o zaplacení 92.374,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 413/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2006, č. j. 31 Co 116/2006-92, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2006, č. j. 31 Co 116/2006-92, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. září 2005, č. j. 8 C 413/2002-68, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 92.374,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 9. 8. 2001 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Pojem zásadního významu po právní stránce je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam pouze tehdy, jestliže řeší právní otázky, jež jsou relevantní i pro posouzení jiných obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelství C. H. Beck, pod označením C 23/1 a C 71/1).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Přípustnost dovolání tak může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp., zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006). Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.) a dovolací soud při řešení otázky, zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn odvolacím soudem.
Žalobkyně v dovolání především zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že se jí nepodařilo v řízení prokázat, že vada laku pátých dveří a levého zadního boku automobilu existovala již v době uzavření kupní smlouvy. Tento závěr je závěrem skutkovým a námitka proti němu není způsobilá založit přípustnost dovolání v dané věci.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřela žalobkyně dovolacímu přezkumu správnost závěru odvolacího soudu, že vady čerpadla, klimatizace a alarmu nevytkla v dopisech z 18. 6. 2001 a 27. 6. 2001 dostatečně určitě a její jednostranné právní úkony vytčení vad jsou tudíž neplatné (§37 obč. zák.); protože charakter těchto vad nelze dovodit ani z faktury firmy A.-E. s. r. o. z 15. 6. 2001, z níž žalobkyně při vytčení vad zřejmě vycházela, nebyly vady vytčeny v šestiměsíční prekluzivní lhůtě podle §599 odst. 1 obč. zák. a nárok žalobkyně z odpovědnosti za vady zanikl. Řešení této otázky postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda konkrétní právní úkon je dostatečně určitý, resp. zda v posuzovaném případě žalobkyně ve svých dopisech adresovaných žalované popsala vady tak, aby bylo možné dovozovat, v čem spočívaly a jakým způsobem se projevily, se odvíjí od interpretace konkrétního projevu vůle a závěry učiněné v dané věci tak lze jen velmi obtížně zobecnit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu