ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1499.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1499/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně “S. 2000“ s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. M. M., zastoupenému advokátem, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ú. n. O. pod sp. zn. 10 C 264/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v H. K. ze dne 28. února 2006, č. j. 19 Co 29/2006-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky úvodem svého rozhodnutí předesílá, že soudy obou stupňů v řízení o žalobě na obnovu řízení nesprávně označily účastníky řízení, když jejich procesní postavení zaměnily. V řízení o žalobě na obnovu řízení je nutno označovat účastníky podle jejich procesního postavení v původním řízení (srovnej R V/68). Účastníci řízení budou proto nadále označováni tak, jak vyplývá ze záhlaví tohoto rozhodnutí.
Žalovaný se žalobou domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Ú. n. O., v němž mu byla rozsudkem tohoto soudu ze dne 27. dubna 2001, č. j. 13 C 22/2000-149, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v H. K. ze dne 26. února 2002, č. j. 19 Co 317/2001-176, uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 419.917,- Kč s příslušenstvím. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že žalobkyně se oprávněně domáhá doplacení přiměřené ceny za jí provedené práce na stavbě rodinného domu žalovaného. Rozsah provedených prací a jejich cena ve smyslu §634 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), byla stanovena znaleckým posudkem. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 6. 2001. Žalobu na obnovu řízení odůvodnil žalovaný tvrzením, že tu jsou nové skutečnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch, které nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení; teprve v listopadu 2004 se dozvěděl o faktuře prokazující, že žalobkyně mu účtovala i odvoz zeminy ze stavby na určitou skládku, jenž však podle jeho přesvědčení neprovedla.
Okresní soud v Ú. n. O. usnesením ze dne 26. října 2005, č. j. 10 C 264/2004-33, žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Ú. n. O. pod sp. zn. 13 C 22/2000 zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předcházející rozhodnutí ze dne 26. ledna 2005, č. j. 10 C 264/2004-6, jímž byla žaloba na obnovu řízení též zamítnuta, bylo usnesením Krajského soudu v H. K. ze dne 27. června 2005, č. j. 19 Co 195/2005-15, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v H. K. usnesením ze dne 28. února 2006, č. j. 19 Co 29/2006-50, usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. října 2005, č. j. 10 C 264/2004-33, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nejsou dány zákonné předpoklady povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. Uzavřel, že žalovaný námitku, že zemina z jeho stavby nebyla ve skutečnosti odvezena na skládku firmy E., která jediná byla oprávněna ji za poplatek uskladňovat, mohl uplatit již v původním řízení; tato námitka pouze rozšiřuje jeho tehdejší obranu. Připomněl, že úkolem znalce v původním řízení bylo určit cenu stavebních prací provedených žalobkyní pro žalovaného na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domku v H. Znalec se při výslechu ke svému postupu při vypracování znaleckého posudku a k jeho obsahu vyjádřil tak, že vypočetl množství zeminy, kterou bylo potřeba při stavbě suterénu domku vytěžit, a cenu za uložení zeminy zjistil telefonickými dotazy na skládkách v regionu. Jeho úkolem bylo určit cenu provedených prací v daném regionu obvyklou, a nikoli zjistit, kam byla zemina odvezena a za jakou cenu byla uložena. Odvolací soud proto uzavřel, že skutečnost, o niž žalovaný opírá důvod obnovy, je pro závěry znaleckého posudku vyslovené v původním řízení bezvýznamná a nemohla by tudíž pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Navíc nebyl splněn ani požadavek, aby žaloba na obnovu řízení byla podána do tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se o důvodu obnovy dozvěděl (§233 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný totiž již podáním ze dne 23. července 2003 v řízení o obnovu vedeném u Okresního soudu v Ú. n. O. pod sp. zn. 10 C 79/2003 argumentoval tím, že znalec určil nesprávně výši poplatku za skládku v částce 286,- Kč; žalobu na obnovu řízení v posuzovaném případě podal u soudu dne 8. 12. 2004.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uplatnil tytéž námitky, jaké jsou obsaženy již v žalobě na obnovu řízení. Tvrdí existenci nové skutečnosti, jíž by prokázal, že žalobkyně ve skutečnosti neprovedla odvoz zeminy na skládku firmy E. a že tudíž nevynaložila žádné náklady na uložení zeminy. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že je-li cena provedených prací určena znaleckým posudkem, jde o cenu objektivní, na niž nemůže mít jím uplatňovaná skutečnost žádný vliv. Podává výklad §634 odst. 1 obč. zák., vyjadřuje se ke způsobu, kterým lze určit cenu přiměřenou, a polemizuje se závěry ve znaleckém posudku. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí §237 o. s. ř. obdobně.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nýbrž až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, které se navíc vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. (s výjimkami v něm uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž posouzení dovolatel napadl.
Podle obsahu dovolání námitky žalovaného směřují výlučně proti postupu soudu v řízení vedeném u Okresního soudu v Ú. n. O. pod sp. zn. 13 C 22/2000. Žalovaný žádnou otázku zásadního právního významu, kterou řešil odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení, neoznačil. V napadeném usnesení byla řešena pouze otázka, zda jsou splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 o. s. ř., tedy zda žalovaný v řízení o povolení obnovy původního řízení prokázal existenci nové skutečnosti (kterou nemohl v původním řízení bez své viny použít), jež by mohla vést k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání žalobě vyhovujícího rozsudku (v původním řízení). Žalovaný ovšem přehlíží, že obnova řízení není určena k přezkoumání správnosti právního posouzení věci (k tomu slouží odvolání). Podle obsahu dovolání se žalovaný ve skutečnosti domáhá revize závěrů, k nimž dospěly soudy v původním řízení, zejména určení výše přiměřené ceny podle §634 obč. zák., jež našly vyjádření v rozhodnutí, jímž mu byla uložena platební povinnost. Správnost právního názoru odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení byla podána po marném uplynutí subjektivní lhůty ve smyslu §233 odst. 1 o. s. ř., žalovaný nikterak nezpochybňuje. Závěr odvolacího soudu, že v posuzované věci nebyly naplněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení, shledal dovolací soud z vyložených důvodů správným.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska žalovaným uplatněných dovolacích námitek nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání není ve smyslu §238 odst. 1 písm. a/, §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. března 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu