ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.170.2006.1
sp. zn. 33 Odo 170/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce K. K.- sdružení nájemníků, občanského sdružení, zastoupeného advokátkou, proti žalované Č., a. s., o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 553/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2005, č. j. 28 Co 223/2005-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. září 2005, č. j. 28 Co 223/2005-44, potvrdil rozsudek ze dne 2. února 2005, č. j. 8 C 553/2003-30, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o nahrazení vůle žalované předložit žalobci návrh kupní smlouvy ve znění uvedeném v příloze č. 1, tvořící nedílnou součást rozsudku, na prodej bytového domu č.p. 383 na stavební parcele č. kat. 910/33 v k. ú. P., obec P. za základní cenu 8,115.850,- Kč včetně DPH, a návrh smlouvy o smlouvě budoucí ve znění uvedeném v příloze č. 2, tvořící nedílnou součást rozsudku, na prodej pozemků č. kat. 910/33 a č. kat. 910/132 v k. ú. P., obec P., a rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá z hlediska kritérií §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Již v rozsudku ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud České republiky názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, uvedl Nejvyšší soud České republiky, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry. Z pohledu této judikatury se jeví výhrada žalobce k výkladu projevu vůle žalované obsažené v listině ze dne 26. 9. 2003 označené jako „Nabídka prodeje nemovitosti“, jenž učinil odvolací soud za pomoci výkladových pravidel podle §35 odst. 2 obč. zák., nikoli jako námitka zpochybňující právní posouzení věci, nýbrž jako uplatnění dovolacího důvodu, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že listina ze dne 26. 9. 2003, v níž žalovaná nabízí žalobci ke koupi předmětné nemovitosti za blíže uvedených podmínek a k níž připojila kromě jiného návrhy kupní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí, nejsou řádnými návrhy na uzavření smluv podle §43a odst. 1 obč. zák., neboť žalovaná je jako prodávající (resp. budoucí prodávající) nepodepsala. Protože žalobce návrhy těchto smluv žalované vrátil (spolu s odpovědí ze dne 7. 11. 2003, že nabídku prodeje přijímá), aniž je také podepsal, nelze je považovat ani za jeho návrhy coby kupujícího na uzavření uvedených smluv podle §43a odst. 1 obč. zák. Jinými slovy řečeno, nelze mít zato, že je žalobce zaslal k akceptaci žalované. Tu pouze vyzval, aby mu doplněné a řádně podepsané návrhy smluv zaslala v určitém termínu k jejich podpisu.
Nejvyšší soud České republiky neshledává rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a jeho obsahového vymezení rozporným s hmotným právem. Žalobce odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že žalované nevznikl závazek uzavřít s ním kupní smlouvu, smlouvu o smlouvě budoucí a smlouvu o postoupení pohledávek (§43a obč. zák.). I nadále tvrdí, že listina ze dne 26. 9. 2003 je řádným návrhem žalované na uzavření smluv ve smyslu §43a obč. zák. a její dopis ze dne 27. 11. 2003 je řádným přijetím tohoto návrhu ve smyslu §43c obč. zák.
Odvolací soud se při právním posouzení věci nikterak neodchýlil od ustálené soudní judikatury. Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 22 Cdo 114/99, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/2001, formuloval závěr, že uzavření smlouvy o převodu nemovitostí není důsledkem jakéhokoli včasného prohlášení adresáta návrhu (obláta) o přijetí návrhu, ale jen prohlášení projevené písemnou formou na téže listině, na které je návrh na uzavření smlouvy. Vůči nepřítomnému navrhovateli je přijetí návrhu účinné až od okamžiku, kdy mu došel návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu. V dalším rozsudku ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 368/00, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 1279/18, vyslovil Nejvyšší soud České republiky názor, podle něhož byla-li nabídka prodávajícího na uzavření písemné kupní smlouvy obsahující její podstatné náležitosti podepsána jen kupujícím a nikoliv též prodávajícím, je třeba takto vyhotovenou listinu považovat za návrh kupujícího na uzavření kupní smlouvy ve smyslu §43a odst. 1 obč. zák., neboť pouze on tento návrh jako jednající podepsal. V rozsudku ze dne 14. 12. 2000. sp. zn. 20 Cdo 2427/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 141/2001, Nejvyšší soud České republiky uvedl, že návrh smlouvy o nájmu nebytových prostor, který žalobce předložil, aniž jej podepsal, nemohl být řádnou (písemnou) ofertou, a o písemný návrh na uzavření nájemní smlouvy mohlo jít až v okamžiku, kdy žalovaná listinu poté, co ji sama podepsala, zaslala k akceptaci žalobci. Konečně v rozsudku ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1520/2005, který se týkal skutkově obdobného případu, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že shodným projevem vůle směřujícím k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí není jen předložení podkladů k následnému jednání jednou ze smluvních stran.
Lze tudíž uzavřít, že právní závěr odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky a není možno v něm spatřovat žalobcem namítaný rozpor s hmotným právem, který by činil rozsudek odvolacího soudu zásadně právně významným a dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. března 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu