ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1772.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1772/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem proti žalované J. K., o zaplacení 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 53/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. května 2006, č. j. 17 Co 35/2006-88, takto:
I. Řízení o dovolání směřujícímu proti výroku usnesení ze dne 4. května 2006, č. j. 17 Co 35/2006-88, jímž Krajský soud v Hradci Králové změnil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 4 C 53/2004-76, tak, že se odmítá žaloba o zaplacení příslušenství z částky 70.000,- Kč za dobu od 30. 3. 2002, se zastavuje.
II. Dovolání směřující proti výrokům usnesení ze dne 4. května 2006, č. j. 17 Co 35/2006-88, jimiž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 2. listopadu 2005, č. j. 4 C 53/2004-76, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci do 3 měsíců od právní moci rozsudku 70.000,- Kč (výrok I.). V části, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení příslušenství z částky 70.000,- Kč za dobu od 30. 3. 2002 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). Řízení o „zaplacení 700.000,- Kč s úrokem o denní sazbě 0,5 % za dobu od 15. 5. 2002 a jednorázové odškodné 500.000,- Kč s úrokem 0,5 % denně“ zastavil (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. května 2006, č. j. 17 Co 35/2006-88, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho výroku II. tak, že se odmítá žaloba v části, jíž bylo požadováno příslušenství z částky 70.000,- Kč za dobu od 30. 3. 2002 do zaplacení (výrok I.), v nákladovém výroku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Stejně jako soud prvního stupně shledal žalobu v části, jíž bylo požadováno příslušenství z částky 70.000,- Kč, neprojednatelnou. Uzavřel, že žalobní požadavek na zaplacení úroků z prodlení z částky 70.000,- Kč ve výši 0,1 % denně pro případ, že přisouzená částka bude zaplacena jednorázově a ve výši 0,3 % denně pro případ, že nebude zaplacena jednorázově, je neurčitý; plnění by totiž bylo vázáno na odkládací podmínku, což je s ohledem na §154 odst. 1 o. s. ř. nepřípustné. Konstatoval, že „skutkové vymezení uplatněného nároku navíc nepostačuje pro vymezení, z čeho přesně dovozoval žalobce právo na úrok, hovořil-li o prodlení, ušlém zisku z obchodní činnosti a náhradě za vzniklou ztrátu“. Odvolání proti výroku o nákladech řízení neshledal důvodným s tím, že žalobce byl v řízení úspěšný pouze zčásti, přičemž netvrdil okolnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobu o zaplacení 1,200.000,- Kč s příslušenstvím vzal zpět pro chování žalované.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce osobně dovolání, v němž v prvé řadě nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobní návrh ohledně příslušenství z částky 70.000,- Kč je neurčitý. Dále brojí proti rozhodnutí o nákladech řízení, které bylo odůvodněno jeho částečným neúspěchem v řízení; v této souvislosti namítá, že nikdy nepožadoval, aby řízení o zaplacení 1,200.000,- Kč bylo zastaveno. V dovolání sepsaném J. B., advokátem, který byl dovolateli ustanoven usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. září 2006, č. j. 4 C 53/2004-126, bylo nově uvedeno, v jakém rozsahu žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadá a obsahově byly vymezeny uplatněné dovolací důvody. Žalobce tímto podáním výslovně vzal zpět dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu a setrval pouze na dovolání proti výrokům II. a III. napadeného usnesení. Namítl, že „s částkami Kč 700.000,- a 500.000,- nikterak nedisponoval“ a svým odvoláním z 27. 12. 2006 „zjevně napadl všechny rozsudečné výroky, jimiž soud prvního stupně jeho požadavkům nevyhověl“. Je tudíž přesvědčen, že odvolací soud nerozhodl správně o nákladech řízení a „pochybil tím, že nepřezkoumal všechny napadené části rozsudku soudu prvního stupně“. Jeho rozhodnutí je proto postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí obou soudů „v napadené části zrušil“.
Protože žalobce podáním ze dne 31. 10. 2006 výslovně vzal zpět dovolání v části směřující proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení v tomto rozsahu podle §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. zastavil.
Dovolání proti výrokům II. a III., jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (tj. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení), není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že napadené výroky II. a III. usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, nejsou rozhodnutími ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Přesto, že dovolání žalobce není přípustné, považuje dovolací soud za vhodné uvést, že námitka existence vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není důvodná. Vadu řízení spatřuje žalobce v tom, že odvolací soud „nepřezkoumal všechny napadené části rozsudku soudu prvního stupně“, konkrétně výrok, jímž bylo zastaveno řízení o zaplacení částek 700.000,- Kč s příslušenstvím a 500.000,- Kč s příslušenstvím. Každé podání účastníka řízení, tedy i odvolání, je nutné posuzovat podle jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu odvolání, tj. z vylíčení odvolacích důvodů, se nepochybně podává, že proti výroku, jímž bylo řízení zčásti zastaveno, žalobce nebrojí a správnost postupu soudu prvního stupně podle §96 odst. 2 o. s. ř. nikterak nezpochybňuje. Odvolací soud tudíž v dané věci nepochybil, pokud ve smyslu zásady uvedené v §212 o. s. ř. věc projednal pouze v mezích, ve kterých se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (tzn. ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o žalobním požadavku na zaplacení příslušenství z částky 70.000,- Kč a ve výroku akcesorickém).
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný, dovolací soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., za stavu, kdy žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. března 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu