ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.209.2006.1
sp. zn. 33 Odo 209/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. M., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ I. R., a 2/ E. Š., zastoupeným advokátkou o zaplacení 138.930,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v B. pod sp. zn. 5 C 1148/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v B. ze dne 27. června 2005, č. j. 44 Co 14/2004-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.752,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v B. ze dne 27. června 2005, č. j. 44 Co 14/2004-128, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v B. ze dne 26. května 2003, č. j. 5 C 1148/92-109, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 138.930,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 29. 9 1992 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání nemůže založit. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Zvažuje-li dovolací soud přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v tomto případě), je povinen převzít skutkový stav, ze kterého vycházel při právním posouzení věci odvolací soud.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že pokud žalobkyně a její právní předchůdci pozemek parc. č. 1166/7 v katastrálním území P. (tvořený parcelami č. 2585 a 2586) v době, kdy jej užívali, zhodnotili, obohatil se na jejich úkor stát, který v té době pozemek vlastnil, nikoli žalované, jimž byl pozemek v restituci státem vydán; žalované tudíž nejsou k vydání plnění z bezdůvodného obohacení pasivně legitimovány. Tento závěr neodporuje hmotnému právu, plně respektuje ustálenou judikaturu dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 654/2005) a nemůže tudíž činit dovoláním napadené rozhodnutí zásadně právně významným.
Námitka žalobkyně, že odvolací soud neposoudil jí uplatněný nárok z pohledu všech v úvahu připadajících zákonných ustanovení, konkrétně, že nepoměřoval zjištěný skutkový stav ustanovením §24 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., z něhož by bylo možné její nárok rovněž dovodit, nevystihuje způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že byť byli manžel žalobkyně a posléze i sama žalobkyně uvedeni v rejstříku vypracovaném katastrálním úřadem jako uživatelé pozemku parc. č. 1166/7, „žalobkyni se titul pro užívání tohoto pozemku prokázat nepodařilo“. Existence právního důvodu užívání je však podmínkou pro aplikaci §24 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb. Dovolatelka tak sice brojí proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem (vytýká neúplnost a tím i nesprávnost právního posouzení), avšak výlučně zpochybněním skutkového základu, ze kterého odvolací soud při právním posouzení věci vycházel. Jak bylo již uvedeno výše, nemohou námitky směřující proti skutkovým závěrům odvolacího soudu přípustnost dovolání v dané věci založit.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovaným náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 7.602,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.,ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 150,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. března 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu