ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.319.2006.1
sp. zn. 33 Odo 319/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce O. M., zastoupeného advokátem proti žalovanému R. M., zastoupenému advokátem o vzájemné plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 70/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2005, č. j. 11 Co 239/2005-114, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 32.750,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. prosince 2004, č. j. 26 C 70/2003-95, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2,000.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 13. 7. 2001 do zaplacení, dále částku 14.760,- USD s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 13. 7. 2001 do zaplacení oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému loď vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že dne 27. 10. 2000 účastníci řízení uzavřeli písemnou kupní smlouvu, v níž se žalovaný zavázal dodat žalobci do 30. 11. 2000 blíže označenou loď za kupní cenu 3,356.220,- Kč splacenou ve splátkách (zálohách) tak, že první splátka ve výši 1,000.000,- Kč bude zaplacena při podpisu smlouvy, druhá ve výši 1,000.000,- Kč bude zaplacena do 31. 10. 2000, třetí ve výši 620.000,- Kč bude zaplacena do 14. 11. 2000 a doplatek ve výši odpovídající 22 % DPH, tj. částka 605.000,- Kč bude zaplacena při převodu lodi na Plavební správě. Vlastnictví lodi mělo přejít na žalobce okamžikem úplného zaplacení dohodnuté kupní ceny a převzetím lodi. Pro případ prodlení s předáním lodi delším než třicet dní bylo sjednáno právo žalobce odstoupit od smlouvy písemným oznámením doručeným žalovanému. Obsah smlouvy mohl být měněn jen písemnými dodatky. Žalobce zaplatil dvě splátky po 1,000.000,- Kč a dále částku 14.760,- USD; dosud neuhradil 605.000,- Kč. Původní termín dodání lodi (30. 11. 2000) žalovaný nedodržel a svůj závazek nesplnil ani dodatečně ve lhůtě do 12. 12. 2000, na níž se účastníci písemně dohodli. Loď dovezl do České republiky až 19. 12. 2000. Dopisem ze dne 15. 5. 2001 žalobce oznámil žalovanému, že od uzavřené smlouvy v důsledku jeho prodlení odstupuje, a požádal o vrácení zaplacených peněz. S tímto žalovaný nesouhlasil a vyzval žalobce k doplacení kupní ceny a převzetí lodi. Dne 13. 6. 2001 zástupci žalovaného dovezli loď do slovinské Portorože, kde na místě žalobce odmítl sepsat předávací protokol. Dne 12. 7. 2001 žalobce loď převezl do ch. přístavu Z., přičemž této plavby se zúčastnila nastávající manželka žalobce L. M. (dříve N.). V období od srpna 2001 do května 2002 se loď nacházela na ostrově K., kdy s ní žalobce po zaplacení nákladů skladování odplul. V současné době loď kotví v přístavu P. na ostrově K.a žalobce hradí náklady s tím spojené. Takto zjištěný skutkový stav věci podřadil soud prvního stupně pod §588 obč. zák. a uzavřel, že mezi účastníky byla sjednána platná kupní smlouva. Původně dohodnutý termín dodání byl změněn písemnou dohodou, ale ani ten žalovaný nedodržel. Žalobce oprávněně v souladu se smluvním ujednáním od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 15. 5. 2001. Plnění, které žalobce žalovanému poskytl je plněním ze zrušené smlouvy, jež je žalovaný povinen žalobci podle §457 obč. zák. vydat. Za irelevantní proto soud prvního stupně považoval tvrzení o okolnostech převzetí lodi žalobcem v létě roku 2001, stejně jako tvrzení o vadách lodi i o putováním lodi po J. m. v létě roku 2001. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2000, sp. zn. 25 Cdo 489/99, a ze dne 31. října 2000, sp. zn. 30 Cdo 1666/2000, povinnost k zaplacení žalovaných částek vázal na povinnost žalobce vydat spornou loď.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2005, č. j. 11 Co 239/2005-114, změnil rozsudek soudu prvního stupně, žalobu zcela zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že žalobce zaplatil žalovanému podle kupní smlouvy ze dne 27. 10. 2000 ve třech splátkách celkem částku 2,594.429,- Kč (jedna ze splátek byla uhrazena 14.760,- USD). V rozporu se smlouvou nezaplatil ovšem částku 605.000,- Kč připadající na daň z přidané hodnoty, která měla být součástí dohodnuté kupní ceny, a ani poslední splátku ve výši 620.000,- Kč. Nemůže proto obstát závěr soudu prvního stupně, že k zaplacení částky odpovídající dani nedošlo proto, že se neuskutečnil převod lodi na plavební správě. I když odvolací soud vyšel z celkové kupní ceny ve výši 3,225.000,- Kč a nikoliv částky 3,356.220,- Kč (viz čl. 2. 1 smlouvy), dospěl k závěru, že žalobce svou povinnost úplného zaplacení kupní ceny nesplnil, ať již proto, že zaplatil třetí splátku kupní ceny v částce nižší než dohodnuté, tak i proto, že nezaplatil částku připadající na daň z přidané hodnoty ve výši 605.000,- Kč. Prodávající (žalovaný) se proto nemohl dostat do prodlení se splněním svého závazku předat předmět koupě žalobci, neboť tato povinnost mu nevznikla, a žalobce tak neměl právo od smlouvy odstoupit. Pro tyto závěry odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se otázkou faktického předání lodi, jejím užíváním či případnými vadami.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. „) a důvodnost obsahově (§41 odst. 2 o. s . ř.) opírá o §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., neboť má zato, že díky neúplným skutkovým zjištěním spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměn se závěrem, že částka, kterou uhradil žalovanému v amerických dolarech (dále jen „USD“) v přepočtu na české koruny, neodpovídá dohodnuté splátce ve výši 620.000,- Kč ale jen částce 594.429,- Kč (podle kursu USD - Kč zjištěného odvolacím soudem ke dni 14. 11. 2000) a že tedy nezaplatil zcela sjednanou třetí zálohu kupní ceny. Odvolací soud nesprávně při přepočtu částky 14.760 USD, kterou žalovaný přijal na úhradu kupní ceny, použil devizový kurs vyhlášený centrální bankou pro den 14. 11. 2000, ačkoliv správně měl použít devizový kurs banky žalovaného; jedině on vyjadřuje částku, kterou by musel žalovaný vynaložit na zakoupení částky 14.760 USD. Rozsudek je navíc nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud se v odůvodnění nevypořádal s tím, proč použil pro přepočet částky kurs „deviza“ a nikoliv kurs „valuta“. Dovolatel nesouhlasí rovněž se závěrem, že nezaplatil žalovanému částku 605.000,- Kč představující daň z přidané hodnoty. Úhrada této části kupní ceny byla podle čl. 4. 1 d) kupní smlouvy vázána na převod vlastnictví lodi na Plavební správě, což se dosud nestalo. Žalobci tak povinnost k zaplacení částky 605.000,- Kč prozatím nevznikla, neboť plavidlo je nadále registrováno jako majetek žalovaného. Zjistil-li odvolací soud rozpory ohledně výše kupní ceny uvedené v čl. 2 smlouvy (3,356.220,- Kč) a souhrnem plateb podle čl. 4 smlouvy (3,225.000,- Kč), měl z toho dovodit absolutní neplatnost kupní smlouvy z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti takového právního úkonu. S tímto odůvodněním navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání. Má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné. Chyba v počtech není způsobilá přivodit neplatnost celé kupní smlouvy, jelikož kupní cena ve výši 3,356.220,- Kč byla mezi smluvními stranami nesporná. Na úhradu splátky ve výši 620.000,- Kč přijal žalobcem poskytnutý ekvivalent ve výši 14.760 USD a tuto skutečnost mu nelze přičítat k tíži. Pro posouzení existence podmínek, za kterých byl žalobce oprávněn odstoupit od kupní smlouvy, je rozhodné, zda zcela zaplatil kupní cenu či nikoliv. Žalovaný je přesvědčen, že dosud nebyla zaplacena částka 605.000,- Kč představující daň z přidané hodnoty ani celá splátka ve výši 620.000,- Kč; právo odstoupit od smlouvy bylo smluvně sjednáno jen pro případ prodlení žalovaného s předáním předmětu koupě a ze shora uvedených důvodů tato povinnost žalovaného dosud nenastala.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 a v §241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 3 o. s. ř.
Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobce obsahově vymezil, a dospěl k závěru, že jeho dovolání není opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v závěru, že jeho závazek zaplatit ve lhůtě do 14. 11. 2000 splátku kupní ceny ve výši 620.000,- Kč nezanikl poskytnutím částky 14.760,- USD, a proto se žalovaný nedostal do prodlení se splněním povinnosti věc žalobci předat a žalobce nemohl od kupní smlouvy platně odstoupit.
Podle §588 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Ke vzniku kupní smlouvy je tedy třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Vedle těchto tzv. podstatných náležitostí může kupní smlouva obsahovat i vedlejší ujednání (§601 až §610 obč. zák.).
Účastníci na základě smluvního ujednání, kromě výhrady vlastnického práva (§601 obč. zák.), vázali předání zboží na dobu po zaplacení kupní ceny žalobcem (tzv. akontace nebo prenumerační koupě). Splatnost kupní ceny přitom na základě svobodného projevu vůle a v souladu s §588 obč. zák. dohodli formou splátek, jejichž výši a termíny splatnosti určili. Na platnost tohoto ujednání nemá vliv skutečnost, že kupní cena byla dohodnuta částkou 3,356.220,- Kč a sjednané splátky v souhrnu představují jen 3,225.000,- Kč; v takovém případě se rozdíl ve výši 131.220,- Kč (nebylo-li o jeho splatnosti nic jiného ujednáno) stává splatným na výzvu věřitele podle §563 obč. zák.
Obsahem závazku dlužníka je povinnost splnit to, co bylo dohodnuto (ve splátkách zaplatit kupní cenu v českých korunách); tento závazek může být změněn dohodou (§516 odst. 1 obč. zák.). Taková dohoda ovšem musí splňovat kritérium určitosti právního úkonu podle §37 odst. 1 obč. zák. Žalobce dne 14. 11. 2000 zaplatil žalovanému 14.760,- USD místo dohodnuté částky 620.000,- Kč. Účastníci si přitom nedohodli, v jakém rozsahu tímto kvalitativně jiným plněním zanikl závazek žalobce k doplacení kupní ceny lodě. Pouhé převzetí částky 14.760 USD nemůže nahradit určitou (a tedy platnou) dohodu o změně v obsahu závazku, neboť není zřejmé, zda tím zanikla povinnost zaplatit splátku ve výši 620.000,- Kč zcela nebo v jiném rozsahu (např. podle kurzu obou měn některého z bankovních ústavů nebo České národní banky). Nedostatek dohody se snažil odstranit odvolací soud vlastní úvahou, opřenou o devizový kurs amerického dolaru vůči české koruně vyhlášený pro den 14. 11. 2000 Českou národní bankou; tím ovšem nepřípustně nahrazoval neexistující projev vůle účastníků řízení. Jestliže žalobce nezaplatil sjednanou zálohu ve výši 620.000,- Kč a bez určité dohody s žalovaným místo ní poskytl částku v cizí měně, nesplnil tento dílčí závazek řádně. Byl-li proto v prodlení se zaplacením kupní ceny, nedostal se žalovaný do prodlení se splněním své povinnosti předat mu loď (srovnej článek 6.1 kupní smlouvy). Žalobce proto nemohl od smlouvy platně odstoupit. Závěr odvolacího soudu o prodlení žalobce a neplatnosti odstoupení od smlouvy je proto správný.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Teprve v dovolacím řízení přišel žalobce s (novým) tvrzením, že kupní smlouva ze dne 27. 10. 2000 je absolutně neplatná z důvodu neurčitosti a nesrozumitelnosti ujednání o kupní ceně. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl žalobce uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinil.
Žalobci se tak prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a dovolací soud proto jeho dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšný žalobce povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle §3 bodu 6., §3 odst. 6, §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 32.675,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. března 2008
JUDr. Václav Duda, v.r.
předseda senátu