ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.874.2006.1
sp. zn. 33 Odo 874/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně H. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) D. R. a 2) J. K., o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 81/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2005, č. j. 39 Co 112/2005-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 33 C 81/2004-21, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovaným uložení povinnosti uzavřít s ní kupní smlouvu o prodeji bytové jednotky č. 38/1097, nacházející se v P., včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem domu č.p. 1096 a 1097 a pozemkům parc. č. 1243/43 a parc. č. 1243/44 vše v k. ú. Ř., obec P., a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a zemřelá D. H.uzavřely dne 28. 5. 2002 smlouvu o smlouvě budoucí kupní, jejímž předmětem byla bytová jednotka č. 38/1097 ve VI. patře v ulici Ž. 1097, v P., a spoluvlastnický podíl ve výši 88/10000 ke společných částech domu č. p. 1096 a 1097 a k pozemkům parc. č. 1234/43 a 1234/44. Dne 4. 10. 2002 stejné smluvní strany uzavřely kupní smlouvu k předmětným nemovitostem. Soud prvního stupně dovodil, že uplynutím jednoroční lhůty pro podání žaloby na nahrazení prohlášení vůle podle §50a odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“) nelze žalobě vyhovět.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil s tím upřesněním, že „se zamítá žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaných s uzavřením kupní smlouvy ohledně bytové jednotky č. 38/1097 v 6. patře domu č. 1097, v Ž. ulici, v P. a 88/10 000 společných částí domu č.p. 1096 a 1097, příslušejících k této bytové jednotce a 88/10 000 pozemků č. parc. 1234/43 a č. parc. 1234/44“, a to včetně výroku o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě skutečnosti, že se žalobkyně kupní smlouvou ze dne 4. 10. 2002 stala vlastnicí sporné nemovitosti, dospěl k závěru, že na straně účastnic řízení schází předpoklad aktivní a pasivní legitimace v řízení o uplatněném požadavku. Žalobkyně nemá vůči žalovaným právo na uzavření kupní smlouvy ohledně nemovitostí, jejichž je vlastnicí, a současně žalované, kterým nesvědčí vlastnické právo k nemovitostem, nemohou ohledně nich činit žádné právní úkony. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, ovšem z jiného právního důvodu.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že nezjišťoval, zda je skutečně vlastnicí předmětné bytové jednotky, neprováděl v tomto směru dokazování a vycházel jen z výpisu z katastru nemovitostí, ačkoli je mu známo, že žalované proti ní vedou spor o určení neplatnosti kupní smlouvy, jíž předmětnou bytovou jednotku včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a pozemkům nabyla od zemřelé D. H. Jeho rozhodnutí je tak založeno na nesprávném závěru o vlastnickém právu žalobkyně. Na základě rekapitulace důvodů, které ji vedly k podání žaloby o nahrazení prohlášení vůle, uzavírá, že v případě neplatnosti kupní smlouvy jsou dědičky zůstavitelky (obě žalované) vázány dříve uzavřenou smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 28. 5. 2002 a mají povinnost převést vlastnictví k předmětným nemovitostem na ni. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neshledává dovolací soud přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat vady řízení, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejích dovolacích námitek tvoří pouze výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, které by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měly právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. dubna 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu