ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.980.2006.1
sp. zn. 33 Odo 980/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) V. K. a b) J. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému K. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení částek 35.827,- Kč s příslušenstvím a 33.239,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 288/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2006, č. j. 57 Co 443/2005-299, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobci V. K. částku 2.393,- Kč a žalobci J. V. částku 2.215,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení částek 35.827,- Kč s příslušenstvím a 33.239,- Kč s příslušenstvím představujících nedoplatky kupní ceny za prodej vytěženého dřeva (dále též „dřevní hmota“).
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 26. května 2005, č. j. 9 C 288/2000-263, uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci V. K. částku 35.827,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2000 do zaplacení a žalobci J. V. částku 33.239,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Vyšel ze zjištění, že žalobci jako prodávající uzavřeli se žalovaným ústně kupní smlouvu o prodeji dřevní hmoty určitého objemu za sjednanou kupní cenu. Žalovaný s dřevní hmotou nakládal jako s vlastní a dál ji prodával. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal své tvrzení, že dřevní hmotu nezískal od žalobců pro sebe a že kupní smlouvu uzavřel jako zprostředkovatel, resp. obchodní zástupce společnosti L. H. spol. s r. o. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva uzavřená účastníky je absolutně neplatným právním úkonem pro nedostatek vážné vůle na straně žalovaného (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Žalovaný, jemuž žalobci plnili na základě neplatného právního úkonu, získal na jejich úkor bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat (§451, §456 a §458 odst. 1 obč. zák.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. ledna 2006, č. j. 57 Co 443/2005-299, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování některých již soudem prvního stupně provedených důkazů vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobci kupní smlouvu, podle níž mu žalobci prodali dřevní hmotu za sjednanou kupní cenu, kterou se jim žalovaný zavázal zaplatit. Při uzavírání kupní smlouvy žalobci věděli, že žalovaný vykupuje dřevo, nevěděli však pro koho. K dohodě o množství a ceně došlo jen mezi účastníky řízení, kupní cenu žalobcům neměl zaplatit nikdo jiný než žalovaný. Při odvozu dřeva byl přítomen žalovaný, který vyplnil výkupní lístek a každému ze žalobců zaplatil část kupní ceny (částku 19.000,- Kč); u žalobce V. K. zbývá doplatit 35.827,- Kč, u žalobce J. V. 33.239,- Kč. Žalovaný kupní smlouvu uzavíral s úmyslem uzavřít ji pro sebe s tím, že následně další smlouvou dřevní hmotu prodá dalšímu subjektu. Stejně jako soud prvního stupně konstatoval, že se žalovanému nepodařilo prokázat tvrzení, že kupní smlouvu uzavíral coby zprostředkovatel společnosti L. H. spol. s r. o., tedy že tato společnost byla smluvní stranou. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle §588 obč. zák. při splnění náležitostí nezbytných pro platnost právního úkonu (§37 odst. 1 obč. zák.). Protože žalovaný nesplnil závazek zaplatit žalobcům sjednanou kupní cenu, je jeho žalobní požadavek opodstatněný.
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 pís. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a výslovně v něm uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 pís. b/ o. s. ř. Připomněl, že od počátku tvrdil, že dřevní hmotu zajišťoval pro třetí osobu - společnost L. H. spol. s r. o. Nikdy dřevní hmotu nepřevzal, nedisponoval s ní. Jednal se žalobci jen na základě pokynů této společnosti, která byla smluvní stranou na straně kupující. Je přesvědčen, že tyto skutečnosti byly prokázány svědky M., jednatelem uvedené společnosti, a A., jakož i rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 294/2002. Není proto pasivně legitimován nedoplatek kupní ceny zaplatit. Z uvedených důvodů navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán, je upravena v §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tak jako v posuzované věci) proto musí dovolací soud převzít skutkový stav, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.
Dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil.
Žalovaný sice v dovolání označil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak z obsahu dovolání (obsahového vylíčení dovolacích námitek) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud při rozhodování věci vycházel. Žalovaný netvrdí, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Námitka žalovaného, že kupujícím byla společnost L. H. spol. s r.o. (s poukazem na rozpory ve svědecké výpovědi P. M., s ohledem na výpověď svědka J. A. a obsah výkupního lístku podepsaného žalovaným), není námitkou právní, nýbrž skutkovou, jíž polemizuje se správností (úplností) skutkových závěrů odvolacího soudu. Totéž platí o námitce, že uvedené důkazy prokazují, že dřevní hmotu nepřevzal a nedisponoval s ní. Žalovaný tak ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. místo. Již v rozsudku ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, vyslovil dovolací soud názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák.), jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaný tvrdil, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že žalovaný s žalobci neuzavřel kupní smlouvu, z níž mu vznikla povinnost zaplatit žalobcům kupní cenu (§588 obč. zák.), tedy že není ve věci pasivně legitimován.
Lze uzavřít, že správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť se žalobci uzavřel kupní smlouvu, z níž mu vznikl závazek zaplatit jim kupní cenu, se žalovanému prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek zpochybnit nepodařilo. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za zastupování žalobce V. K. ve výši 2.318,- Kč a žalobce J. V. ve výši 2.140,- Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §16 odst. 2, §17 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů u každého ze žalobců ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1 a §3 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 24. dubna 2008
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu