ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.122.2008.1
sp. zn. 4 Nd 122/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce J. T., zastoupeného Mgr. R. D., proti žalované C. 21 spol. s r.o., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 181/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Ncd 168/2008, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 181/2007
s e nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobce podal vůči žalované podáním ze dne 20. 8. 2007 (soudu doručeno dne 22. 8. 2007) u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti.
V návrhu na zahájení řízení žalobce současně navrhl, aby předmětná žaloba byla z důvodu vhodnosti postoupena Krajskému soudu v Brně. Podáním ze dne 14. 2. 2008 (soudu doručeno dne 19. 2. 2008) žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že v obvodu Krajského soudu v Brně má bydliště nejen žalobce, ale i navrhovaní svědci, proto by z hlediska hospodárnosti řízení bylo přikázání věci tomuto soudu vhodnější.
Žalovaná však přípisem ze dne 20. 2. 2008 (soudu doručeno dne 25. 2. 2008) vyjádřila svůj nesouhlas s postoupením věci Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že příslušným k projednání a rozhodnutí je podle příslušných ustanovení o. s. ř. Městský soud v Praze a v obvodu tohoto soudu se navíc zdržují i svědci, jejich výpovědi žalovaná navrhuje jako důkaz. Delegací podle návrhu žalobce by tak dle žalované byl navozen stav, který by byl pro žalovanou zásadně nepříznivý.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Praze) a Krajský soud v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé
v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci Krajskému soudu
v Brně odůvodňuje výhradně tím, že v obvodu Krajského soudu v Brně má bydliště nejen žalobce, ale i navrhovaní svědci, proto by z hlediska hospodárnosti řízení bylo přikázání věci tomuto soudu vhodnější.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně zásadně nesouhlasí a současně podotýká, že příslušným k projednání a rozhodnutí je Městský soud v Praze a v obvodu tohoto soudu se navíc zdržují i svědci, jejich výpovědi žalovaná navrhuje jako důkaz. Pokud by předmětná věc byla přikázána Krajskému soudu v Brně za situace, kdy žalovaná s návrhem nesouhlasí, zbavil by takový postup žalovanou jejího práva na projednání věci u jejího obecného soudu ve smyslu ustanovení §84 o. s. ř. Z návrhu ani z obsahu spisu navíc nelze ani dovodit, že by věc mohla být Krajským soudem v Brně projednána hospodárněji a rychleji.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení
§12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal