ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.128.2008.1
sp. zn. 4 Nd 128/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci oprávněného Města Kolín, zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, proti povinnému L. K., o návrhu na nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 4541/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 37/2008, o námitce podjatosti podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci senátu Nco Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková ani soudci zástupčích senátů 3 Cmo a 8 Cmo n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 Nc 4541/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 37/2008.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci vznesl povinný podáním ze dne 27. 2. 2008 (soudu doručeno dne 28. 2. 2008) námitku podjatosti proti soudcům senátu Nco Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že uvedený senát již několikrát rozhodoval v civilních věcech, kde povinný byl účastníkem řízení s tím, že rozhodoval zcela neobjektivně a účelově vůči osobě povinného s úmyslem zvýhodnit druhou stranu sporu.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců senátu Nco Vrchního soudu v Praze a současně připojil vyjádření soudců senátu Nco JUDr. Petra Baierla, JUDr. Ivany Wolfové, JUDr. Alexandry Jiříčkové a rovněž vyjádření soudců zástupčích senátů 3 Cmo a 8 Cmo.
Všichni soudci uvedených senátů se ve svých vyjádřeních shodují, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení (tedy ani k povinnému) ani k jejich zástupcům a že jim nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly vést k jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření výše uvedených soudců Vrchního soudu v Praze, žádný z nich nemá vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a nejsou jim známy ani jiné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí předmětné věci.
Nejvyšší soud České republiky návrh povinného na vyloučení soudců senátu Nco Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí předmětné věci z důvodu podjatosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby příslušní soudci byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci. Z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, který může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Skutečnost, že určitý senát Vrchního soudu v Praze již několikrát dle názoru povinného neobjektivně rozhodoval v civilních věcech, kde účastníkem řízení byl povinný, není a nemůže být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci senátu Nco ani soudci zástupčích senátů 3 Cmo a 8 Cmo Vrchního soudu v Praze byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání
a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci senátu Nco ani soudci zástupčích senátů 3 Cmo a 8 Cmo Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal