ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.32.2008.1
sp. zn. 4 Nd 32/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci navrhovatele (úpadce): H. G., podnikající pod obchodní firmou M.-G., konkursní řízení na majetek podnikatele M.-G., vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 37/2002, o odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007 sp. zn. UL 21/2007 ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu takto:
I. Řízení o odvolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. UL 21/2007, se z a s t a v u j e .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 2004 č. j. 12K 37/2002-185 byl prohlášen konkurs na majetek úpadce H. G. podnikajícího pod obchodní firmou M.-G. Účinky konkursu nastaly dne 29. 6. 2004.
Dne 27. 8. 2007 podal úpadce k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích návrh podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, s pozdějším doplněním dne 10. 10. 2007 na základě výzvy soudu. Krajský soud v Českých Budějovicích podal dne 10. 9. 2007 k návrhu své vyjádření. Vrchní soud v Praze rozhodl o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu usnesením ze dne 22. 11. 2007 sp. zn. UL 21/2007 tak, že návrh, v části, v níž se navrhovatel domáhal aby Vrchní soud určil Krajskému soudu
v Českých Budějovicích lhůtu k rozhodnutí o jeho návrhu na zproštění JUDr. Z. P. funkce správce konkursní podstaty v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 37/2002, zamítl a ve zbývající části, v níž se navrhovatel domáhal, aby Vrchní soud v Praze určil Krajskému soudu v Českých Budějovicích lhůtu k provedení blíže neurčených procesních úkonů v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 37/2002, odmítl.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Vrchního soudu v Praze blanketní odvolání, které samostatným podáním odůvodnil a následně dále doplnil. Daným podáním se navrhovatel domáhá toho, aby Nejvyšší soud předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil.
Nejvyšší soud podání navrhovatele přezkoumal a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž lze napadat rozhodnutí prvostupňové, pokud to zákon nevylučuje. Podle §10 o. s. ř. o odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské a o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvostupňových soudy vrchní. Nejvyšší soud rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (§10a o. s. ř.).
Vrchní soud rozhodoval v napadeném rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích. Tedy Vrchní soud zde nerozhodoval o žalobě coby návrhu na zahájení řízení, v němž má být meritorně rozhodnuto postupem podle občanského soudního řádu, nýbrž o návrhu na určení lhůty upraveném v §174a zákona o soudech a soudcích coby procesním prostředku, jímž se v již probíhajícím řízení má dosáhnout odstranění průtahů. Podle §174a odstavce 8 předmětného zákona nejsou proti tomuto rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty přípustné opravné prostředky. O tom byl navrhovatel řádně poučen v písemném poučení obsaženém v závěru předmětného usnesení.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož zákon stanoví, že proti rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu není přípustný opravný prostředek, neupravuje tudíž funkční příslušnost určitého soudu k projednání opravného prostředku. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Pokud navrhovatel přesto, že opravný prostředek není v dané věci přípustný, podal k Nejvyššímu soudu podání označené jako „odvolání,“ je třeba řízení o něm podle §243c odst. 1 ve spojení s §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. K tomu viz. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní rozhledy č. 7/2001, str. 320-322.
Za dané situace, kdy navrhovatel uplatnil u Nejvyššího soudu procesně nepřípustný opravný prostředek, nezbylo Nejvyššímu soudu, než řízení o něm zastavit.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, přičemž účastníkům v daném řízení náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c