ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.338.2008.1
sp. zn. 4 Nd 338/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: B. V., proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, o návrhu dle §11 obč. zákoníku a nemateriální újmu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 155/2003 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 413/2008, o námitce žalobce o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Zdenka Ferešová a JUDr. Naděžda Žáková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 413/2008.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 155/2003, probíhá u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 413/2008 řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2008 sp. zn. 37 C 155/2003.
Podáním ze dne 27. 8. 2008 podal žalobce spolu s odvoláním námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, zejména senátu 1 Co, a to s odkazem na §14 a §12 odst. 1 o. s. ř.
V uvedeném podání odůvodnil vznesenou námitku podjatosti pocitem, že Městský soud v Praze spolu s Vrchním soudem v Praze ho v předchozích kauzách, které žalobce vedl, poškodily a on se cítí být poškozen zločiny komunismu. Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky č. j. 30 Cdo 2629/06. V další části svého podání rozvedl výtky, vztahující se výhradně k procesnímu postupu Městského soudu v Praze v této i jiných jeho věcech.
Výše uvedenou námitku podjatosti spolu se spisem předložil Nejvyššímu soudu Vrchní soud v Praze včetně písemného vyjádření dotčených soudkyň tohoto soudu, kterým v senátu 1 Co dle rozvrhu práce přísluší. Zmíněné soudkyně konstatují, že k projednávané věci a k jejím účastníkům nemají žádný vztah a žádný zájem na výsledku řízení, který by zakládal pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud České republiky po posouzení okolností, v nichž žalobce B. V. spatřuje důvod pro vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí věci, a s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že v dané věci se o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když ani z ne příliš srozumitelně formulovaného obsahu námitky podjatosti samotné nevyplývají jako důvody této námitky jiné skutečnosti, než procesní postup dotčeného senátu v projednávané věci.
Odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. 30 Cdo 2629/2006, byť se týká téhož žalobce, není v daném relevantní, neboť v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval v řízení o námitce podjatosti, nýbrž v řízení o dovolání, přičemž sama skutečnost, že v tomto řízení Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, nezakládá důvod k námitce podjatosti senátu Vrchního soudu v Praze.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že soudkyně Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 413/2008. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á