ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.358.2008.1
sp. zn. 4 Nd 358/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce Lesy České republiky, s. p., zast. JUDr. P. T., proti žalované C. W., a. s., zast. Mgr. R. P., o zaplacení 5.725.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Cm 146/2008, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 16 Cm 146/2008
s e nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Žalobce podal podáním ze dne 26. 9. 2008 (soudu doručeno téhož dne) u Krajského soudu v Brně návrh na zahájení řízení ve výše uvedené věci.
Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 16 Cm 146/2008, vyzval účastníky řízení k vyjádření k soudu a důvodům, pro které hodlá předložit věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové. Dle názoru Krajského soudu v Brně by věc měla být předložena k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové, neboť žalobce po žalované požaduje zaplacení celkové částky ve výši 92.104.056,40 Kč, z toho u Krajského soudu v Hradci Králové je (v řízení vedeném pod sp. zn. 33 Cm 148/2008) z uvedené částky uplatňováno 86.378.526,40 Kč, tj. cca 94 %, kdežto u Krajského soudu v Brně je předmětnou žalobou uplatňováno pouze 5.725.530,- Kč, tj. cca 6 %. Příslušný soud se proto domnívá, že z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení by bylo vhodné, aby celý nárok žalobce byl projednán jedním soudem a to tím, u něhož je uplatněna podstatná část celkové nárokované částky, tedy Krajský soudem v Hradci Králové.
Žalobce s návrhem Krajského soudu v Brně na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové souhlasil, žalovaná však nikoli. V odůvodnění svého nesouhlasného stanoviska žalovaná uvedla, že projednání dvou žalob (u různých soudů) se shodnými účastníky řízení, kdy ale tvrzené pohledávky měly vzniknout na základě různých právních titulů, konkrétně z různých smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovanou, je v soudní praxi běžné a nijak mimořádné. Žalovaná se domnívá, že některé skutkové podobnosti obou žalob nelze nadřazovat nad ústavně zaručené právo na zákonného soudce. Samotné smlouvy, ze kterých měly dle tvrzení žalobce vzniknout žalobami uplatňované pohledávky, nejsou ani totožné svým předmětem. Smlouvy, ze kterých měla vzniknout pohledávka uplatňovaná žalobcem u Krajského soudu v Hradci Králové, se týkají provádění lesnických činností. Na rozdíl od toho pohledávka uplatněná žalobcem v předmětném řízení vedeném u Krajského soudu v Brně se z velké části týká smluv na nájem honitby. Dle názoru žalované bude třeba z výše uvedených důvodů citované pohledávky posuzovat zcela samostatně, proto nelze předpokládat, že případnou delegací Krajskému soudu v Hradci Králové by byla předmětná věc projednána hospodárněji a rychleji.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Brně) a Krajskému soudu v Hradci Králové, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci Krajský soud v Brně návrh na delegaci Krajskému soudu v Hradci Králové odůvodňuje tím, že žalobce po žalované požaduje celkovou částku 92.104.056,40 Kč, z níž je cca 94 % uplatněno žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové a cca 6 % u Krajského soudu v Brně. Žalobce se proto domnívá, že z důvodu hospodárnosti a rychlosti řízení by bylo vhodné, aby celý nárok žalobce byl projednán jedním soudem a to tím, u něhož je uplatněna podstatná část celkové nárokované částky, tedy Krajský soudem v Hradci Králové.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je však nutné přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Hradci Králové nesouhlasila s tím, že žalobcem tvrzené pohledávky, které uplatňuje svými žalobami u Krajského soudu v Hradci Králové a u Krajského soudu v Brně, vznikly na základě zcela odlišných právních titulů (smlouvy, ze kterých měla vzniknout pohledávka uplatňovaná žalobcem u Krajského soudu v Hradci Králové, se týkají provádění lesnických činností, na rozdíl od toho pohledávka uplatněná žalobcem v předmětném řízení vedeném u Krajského soudu v Brně se z velké části týká smluv na nájem honitby), proto bude nutné příslušné pohledávky posuzovat zcela samostatně a nelze tedy předpokládat, že případnou delegací Krajskému soudu v Hradci Králové by byla předmětná věc projednána hospodárněji a rychleji.
Vzhledem k nesouhlasnému stanovisku žalované k návrhu na delegaci věci Krajskému soudu v Hradci Králové není možno považovat skutečnosti uváděné žalobcem za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, neboť delegací věci Krajskému soudu v Hradci Králové by mohl být navozen stav, který by byl pro žalovanou nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal