ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.381.2008.1
sp. zn. 4 Nd 381/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce MUDr. Y. E. U., právně zast. JUDr. V. J., proti žalovaným 1) R. Č.R. a. s., 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, o omluvu a přiměřené zadostiučinění v penězích, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 421/2008, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková a JUDr. Naděžda Žáková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 421/2008.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 421/2008 vznesl žalobce podáním ze dne 17. 9. 2008 (soudu doručeno dne 18. 9. 2008) námitku podjatosti ve vztahu k soudkyním Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmile Říhové, Mgr. Dagmar Javůrkové a JUDr. Naděždě Žákové s odůvodněním, že jmenované soudkyně jsou ovlivněny v souvislosti s řešením jiných žalob podaných žalobcem, a to konkrétně ve věcech vedených u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 43/2008, 1 Co 101/2008, 1 Co 122/2008 a 1 Co 113/2008 s tím, že v uvedených věcech byla členkou senátu vždy některá z jmenovaných soudkyň a jejich rozhodnutí včetně odůvodnění jsou ve všech čtyřech věcech v podstatě totožná se stejnou argumentací.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové, Mgr. Dagmar Javůrkové a JUDr. Naděždy Žákové spolu s vyjádřením dotčených soudkyň. Jmenované soudkyně se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení ani k projednávané věci nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí předmětné věci. JUDr. Ludmila Říhová a Mgr. Dagmar Javůrková současně podotkly, že se podílely jako předsedkyně nebo členky senátu Vrchního soudu v Praze na projednávání několika odvolání žalobce proti rozhodnutím soudu prvního stupně, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudkyň, žádná z nich nemá vztah k věci ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.
Z návrhu žalobce na vyloučení jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze z projednávaní a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti má být otázka správnosti jejich postupu v řízení, neboť jejich postup v řízení by mohl být, dle názoru žalobce, ovlivněn skutečností, že již byly účastny rozhodování jiných věcí týkajících se žalobce a projednávaných v odvolacím řízení u Vrchního soudu v Praze. Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčených soudkyň nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalobce neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudkyň, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenované soudkyně byly nějakým způsobem ovlivněny vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudkyň z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková a JUDr. Naděžda Žáková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal