ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.45.2008.1
sp. zn. 4 Nd 45/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: P. C., zastoupen PhDr. M. J., proti žalovaným: 1) Ing. J. H., zastoupena JUDr. M. M., a 2) Ing. Ľ. Š., o vrácení daru, resp. určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, o návrhu na přikázání věci jinému soudu v důvodu vhodnosti takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce (později žalobcem doplněný), aby věc – řízení o vrácení daru, resp. určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 38 C 65/2002, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobce svůj návrh (č. l. 792) odůvodnil tím, že důvodem jsou nové skutečnosti, které nastaly na straně žalobce, které mu brání v účasti u soudu v B. Prvou skutečností je podle návrhu to, že ani po opakovaných žádostech se žalobci nepodařilo získat podporu v nezaměstnanosti, je absolutně bez jakéhokoliv finančního příjmu bez jakéhokoliv výhledu na zlepšení. Protože žalobce má bydliště v P. a zdržuje se tam trvale, dojíždění na jednání do B. by ho vzhledem k jeho finanční situaci vždy neúměrně finančně zatěžovalo a to i do budoucna, nebo by mu dokonce znemožnilo se ústního jednání účastnit. Jeho finanční situace mu brání, aby průběžně a podle potřeby mohl nahlížet do spisu, neboť to obnáší cestu do B. a tedy finanční zátěž ve výši kolem 300,- Kč i více.
Druhou skutečnost představuje změna bydliště matky žalobce, kterou žalobce navrhuje jako svědka. Matka žalobce V. C. se na jaře r. 2007 odstěhovala ze svého předchozího bydliště v B. za žalobcem do P., neboť již není soběstačná a potřebuje pomoc blízké osoby k obstarání i těch nejnutnějších věcí. Zdravotní stav jí neumožňuje účast u ústního jednání v B. a její výslech by musel být proveden na základě institutu dožádání. Svědkyně utrpěla zlomeninu krčku kyčelní kosti a je po operaci v nemocnici v P. a je schopna se pohybovat jen s opěrným zařízením tzv. „chodítkem“
Následně navrhovatel (žalobce) pro úplnost v podání opakuje skutečnosti, které již soudu prezentoval v předchozích podáních, zejména že jak žalobce tak i prvá žalovaná bydlí v P. Žalovaná hodlá zneužít rozdílnou finanční situaci účastníků ve svůj prospěch, chce zabránit žalobci, aby se jednání v B. zúčastnil a svědkyně V. C. nemohla být řádně vyslechnuta. Dále uvádí, že čtyři děti žalované (v podání zřejmě omylem uvedeno „děti žalobkyně“) bydlí přímo v P. nebo blízko u P., a proto je vhodnější, aby věc byla projednávána v P. a nikoliv v B.
Dále navrhovatel vyslovuje svůj názor, že je pro něj nanejvýš obtížné odpovídajícím způsobem realizovat svá práva účastníka soudního řízení u Městského soudu v Brně, neboť to pro něj znamená značnou finanční a časovou zátěž. Je nemožné nést náklady spojené s účastí u nařízených jednání, využití práva nahlížení do spisu. Zvýšené náklady vznikají též dalším účastníkům řízení. Majetkové poměry žalobce ohrožují jeho právo na přístup k soudu a uplatnění práv. Postoupením věci by nedošlo k zásahu do práv žalované. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2001 sp. zn. 5 Nd 74/2001. Navrhovatel též předjímá stanoviska žalovaných. Vyslovuje, že pokud žalovaná nebude souhlasit s navrhovanou delegací, její postoj bude veden snahou zabránit mu v účasti na jednání a znemožnit mu nahlížení do spisu. Vyjadřuje se i ohledně druhého žalovaného, že lze mít za to, že nebude mít vůči delegaci námitek. Delegaci nebrání to, že by podstatná část dokazování byla provedena místně příslušným soudem.
Prvá žalovaná ve svém vyjádření (č. l. 823) sdělila, že s návrhem na delegaci vhodnou nesouhlasí. Nejprve připomíná, že ve věci již bylo k předchozímu návrhu žalobce rozhodnuto a to usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Nd 39/2007-767 ze dne 27. 2. 2007 a též navazujícím usnesením Ústavního soudu ČR IV. ÚS 828/07 ze dne 18. 7. 2007. Odkazuje na svá předchozí vyjádření z 11. 1. 2007 (č. l. 762) a 30. 4. 2007 (č. l. 785), ve kterých se k předchozím návrhům na delegaci zevrubně vyjádřila. V pořadí již třetí návrh žalobce nepřináší v zásadě ničeho nového, žalobce odsunul do pozadí dřívější úvahy o podjatosti soudu a zdůraznil svou tvrzenou nemajetnost. Pokud žalobce tvrdí svou nedobrou finanční situaci, pak pokud by si skutečně zdroj příjmů hodlal zajistit, a chtěl, neměla by to být obtíž, vzhledem k poptávce po pracovní síle v P. Poukazuje na působení žalobce v různých právnických osobách a na to, že žalobce žije v bytě velikosti 5+1+hala s přísl. o výměře cca 180 m2 na adrese V. n., P., ve kterém nájemné dalece převyšuje 15 000,- Kč měsíčně. Připomíná, že 4 svědci, které žalovaná v minulosti navrhla, jsou bytem v B. Dva z nich jsou v dlouhodobé pracovní neschopnosti a jejich zdravotní stav jim brání v cestě do P. Dalším svědkům, kteří jsou bytem v P., nebude činit obtíž splnit svou občanskou povinnost u Městského soudu v Brně. Pokud navrhovatel - žalobce argumentuje nemožností průběžně nahlížet do spisu, je skutečností, že spisový materiál dlouhodobě vytváří pouze žalobce svými podáními a dalšími písemnostmi, na něž prvá žalovaná reaguje pouze, je-li k tomu soudem vyzvána a nadto tak činí vždy v potřebném počtu vyhotovení, aby soud mohl jedno vyhotovení vždy žalobci doručit. Z jejích podání předešlých se mimo jiné dále podává, že soudkyně Mgr. Silnická nově projednávající tuto kauzu nařídila jednání ve věci na den 5. 2. 2007 (č. l. 731), a že tudíž soudkyně již obsáhlý materiál nastudovala a změna místní příslušnosti by znamenala tento proces opakovat a to již u třetího soudce. Podle názoru prvé žalované je žalobce veden ve své snaze dosáhnout změny místní příslušnosti soudu pouze zcela nedůvodným přesvědčením, že se mu před Městským soudem v Brně nedostane spravedlivého posouzení a rozhodnutí. Opakované vznášení námitek podjatosti je nedílnou součástí procesní strategie žalobce. Pokud navrhuje jako vhodnější Obvodní soud pro Prahu 1, pak v řízení o vydání movitých věcí vedeném s žalovanou u tohoto soudu vznesl žalobce – navrhovatel námitku podjatosti vůči třem soudcům dotčeného soudu a při instančním postupu vůči soudci Městského soudu v Praze. Rovněž tak namítl podjatost celého senátu v jiném řízení (exekučním) vedeném u Městského soudu v Praze.
Druhý žalovaný podal k návrhu žalobce nesouhlasné stanovisko (č. l. 825), kdy poukázal na místní příslušnost danou polohou nemovitosti a dále se vyjádřil, že k soudu do P. nemůže jezdit z důvodů pracovních a zdravotních.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
V posuzované věci je místní příslušnost stanovena zákonem coby tzv. výlučná příslušnost podle §88 písm. g) o. s. ř., kdy namísto obecného soudu, popřípadě místo soudu uvedeného v §85a o. s. ř. je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle §88 písm. b) o. s. ř.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti.
Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Při posuzování podmínek delegace věci a podmínek vhodnosti má pak zásadní význam
i stanovisko účastníků řízení. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat restriktivně.
Předkládaný návrh na delegaci vhodnou není ze strany žalobce návrhem prvým, nýbrž již v pořadí třetím podáním, z jejichž obsahu vyplývá požadavek delegace věci k soudu do P. Těmto podáním předcházela námitka podjatosti soudkyně Městského soudu v Brně JUDr. Štastné (č. l. 585, 589) vznesená žalobcem dne 21. 9. 2005 při jednání ve věci samé a následně námitka podjatosti soudců Krajského soudu Brně, coby soudu příslušného k rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené vůči JUDr. Šťastné
(č. l. 668).
O prvém návrhu na delegaci vhodnou již Nejvyšší soud rozhodl svým usnesením ze dne 27. 2. 2007 sp. zn. 30 Nd 39/2007 (č. l. 767). Na základě ústavní stížnosti podané žalobcem přezkoumal jeho rozhodnutí Ústavní soud ČR, který podanou ústavní stížnost odmítl (č. l. 806). Námitky obsažené v nynějším návrhu žalobce, které nejsou námitkami v této věci novými, nýbrž již dříve soudu prezentovanými, představují skutečnosti o nichž již bylo soudem pravomocně rozhodnuto a tvoří tak překážku věci rozhodnuté (res iudicata). Nejvyšší soud je tak oprávněn rozhodnout o nyní podaném návrhu v části, v níž žalobce uvádí skutečnosti nové.
Před podáním nyní posuzovaného návrhu podal žalobce Městskému soudu v Brně další podání (č. l. 774), které označil jako „návrh na delegování řízení do P. podle ustanovení §84 o. s. ř“. Toto podaní je úkonem s nejasným obsahem. Žalobce zde převážně polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 39/2007. Opakovaně uvádí, že soud nerespektoval ustanovení §84 o. s. ř. zakládající obecnou místní příslušnost k řízení, není-li stanoveno jinak. Žalobce pomíjí, že právě v posuzované věci tomu tak je, neboť je dána výlučná příslušnost podle §88 písm. g) o. s. ř. V závěru navrhuje, aby Městský soud v Brně podle §84 o. s. ř. sám rozhodl, že řízení bude delegovat do P. (bez určení, ke kterému soudu v P.). Nutno tak konstatovat, že dané podání je úkonem nejasným, který nesplňuje náležitosti návrhu na delegaci vhodnou. Nejvyšší soud z daných důvodů k tomuto nejasnému podání přihlíží ve vztahu k nynějšímu návrhu na delegaci vhodnou z hledisek obsahových a posuzuje jej z daného podhledu v rámci nynějšího návrhu.
Z výše uvedeného důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. Z okolností uváděných žalobcem - navrhovatelem jako skutečností nových stojí na prvém místě tvrzení jeho nemajetnosti, resp. stavu bez finančních prostředků a tudíž neúměrná zátěž nákladů na cestování do B. (cca 300,- Kč i více). Na druhém místě pak to, že žalobcem navrhovaná svědkyně je bytem v P. a její špatný zdravotní stav jí znemožňuje dostavit se k soudu do B.
Pokud jde o žalobcem uplatněnou nemajetnost resp., stav bez finančních prostředků, nelze tomuto přisvědčit již s ohledem na to, že jak vyplývá z veřejných rejstříků, žalobce je jediným společníkem ve dvou společnostech s ručením omezeným (S. Z. spol. s. r. o., N. i. a t. c. n. p. d. i., s. r. o.-v likvidaci), přičemž v jedné z nich vykonává též funkci likvidátora tj. funkci úplatnou. Mimo to je předsedou politické strany.
K druhému jím uplatněnému důvodu, tj. současnému bydlišti svědkyně V. C. nutno konstatovat, že skutečnost, že bydliště svědka leží mimo obvod příslušného soudu není okolností výjimečnou, jak je smyslem předmětného ustanovení zákona, naopak okolností zcela běžnou, a nelze v ní bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci.
Ohledně důvodu opírajícího se o zdravotní stav této svědkyně, kdy tato není v důsledku utrpěného úrazu schopna se dostavit k jednání, nemožnost dostavit se k soudnímu jednání v důsledku špatného zdravotního stavu je stejně jako v předchozím případě okolností v soudním řízení zcela se běžně vyskytující, pravidelně řešenou (již samotným žalobcem uváděným) institutem dožádání. Pokud žalobce uvádí, že realizací dožádání dochází ke komplikaci řízení, nutno připomenout, že jím navrhovaná svědkyně není jediným svědkem v řízení soudu nevrženým. Naopak delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 by vedla k potřebě dožádání ve vztahu k dalším svědkům, tentokrát navrhovaných stranou žalovanou.
Jestliže žalobce tvrdí výrazné omezení možnosti přístupu k soudu, tj. využití práva nahlížet do spisu, nezbývá než konstatovat evidentní fakt, že většinu obsahu již několika set stranového spisu tvoří jednotlivá podání strany žalující (žalobce a jeho právní zástupkyně) a že právo nahlížet do spisu ze strany žalující je opakovaně realizováno, jak je potvrzováno úředními záznamy o tomto úkonu. Dále je nutno konstatovat, že i kdyby došlo k delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, není tím jakkoli zaručeno rychlejší a hospodárnější projednání věci než u Městského soudu v Brně.
Vzhledem k obsahu celého soudního spisu se nutně jeví žalobcem předkládané důvody jako zástupné, kdy primárním důvodem opakované snahy o delegaci řízení od Městského soudu v Brně zřejmě nejsou závažné překážky u účastníků řízení, nýbrž subjektivní přesvědčení žalobce o tom, že dotčený soud (resp. soudce, jemuž je spor přidělen) je ovlivňován v jeho kauze vnější silou vylučující nestrannost rozhodování, o čemž svědčí taktéž obsah dřívějších vyjádření žalobce obsažených ve spise (mimo jiné i k vznesené námitce podjatosti).
Žalobce dále ve svém podání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Nd 74/2001. Při prezentaci tohoto rozhodnutí však zcela pomíjí meritorní rozdíl mezi oběma věcmi.
V uvedené věci sp. zn. 5 Nd 74/2001 byla oproti nyní posuzované věci příslušnost procesního soudu založena dohodou o prorogaci podle §89a o. s. ř. Nejvyšší soud v uvedené věci sp. zn. 5 Nd 74/2001 s ohledem na situaci v uváděné věci přikazoval věc soudu obecnému, tj. soudu, jenž by byl podle zákona soudem místně příslušným, nebýt existence dohody o prorogaci, přičemž v uvedené věci sp. zn. 5 Nd 74/2001 bylo zároveň Nejvyšším soudem shledáno naplnění podmínek odůvodňujících delegování věci. V nyní posuzované věci obdobné mimořádné okolnosti, jež by odůvodňovaly delegaci vhodnou, shledávány nejsou. Oproti uváděné věci se zde navrhovatel nedomáhá přikázání věci svému místně příslušnému soudu určenému základním kriteriem polohy nemovitosti, nýbrž se naopak domáhá odnětí věci od tohoto soudu.
Konečně dalším podstatným důvodem korespondujícím požadavku hospodárnosti řízení je to, že soudkyně Mgr. S., jíž byla věc nově přidělena, je s ní již obeznámena, neboť ve věci již před vznesením návrhu delegace žalobcem nařídila jednání na den 5. 2. 2007.
Lze tak shrnout, že Nejvyšší soud neshledal, že by věc mohla být Obvodním soudem pro Prahu 1 projednána hospodárněji a rychleji. V neposlední řadě je třeba přihlédnout i k nesouhlasnému stanovisku obou žalovaných, kteří trvají na projednání věci u místně příslušného soudu.
Závěrem považuje Nejvyšší soud za nutné opětovně připomenout a zopakovat princip vyslovený již v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu o delegaci vhodné ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 30 Nd 39/2007. Přikázání věci jinému než příslušnému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (č. l. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro prolomení předmětného principu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do tohoto principu. To však v nyní posuzované věci nebylo shledáno a Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c