ECLI:CZ:NS:2008:4.ND.48.2008.1
sp. zn. 4 Nd 48/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci péče o nezletilého R. C h., syna B. Ch., a otce P. F., zbaveného rodičovských práv, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 P 298/2007 o návrhu matky na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti takto:
Věc vedená u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 P 298/2007
s e nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Přerově.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh matky nezletilého, aby věc – péče o nezletilého, která je
u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 99 P 298/2007 byla přikázána Okresnímu soudu
v Přerově.
Navrhovatelka své podání odůvodnila vzdáleností mezi jejím bydlištěm a P., kde pobývá nezletilý – její syn, spolu s poukazem na svůj zdravotní stav, kdy uvedla, že má právo syna navštěvovat a usiluje o jeho přemístění blíže ke svému bydlišti. Navrhovatelka také postrádá důvěru v uvedený ústav, kdy se domnívá, že je s jejím synem (nezletilým) nezákonně manipulováno a je zneužíván.
Odbor sociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Plzně se k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti vyjádřil, že nemá námitek k případné delegaci k jinému okresnímu soudu. Na otce dotaz činěn nebyl, neboť byl zbaven rodičovských práv.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, přezkoumal podaný návrh a shledal, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky na přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být jinému soudu téhož stupně věc přikázána z důvodu vhodnosti.
Tyto důvody vhodnosti musí být takové povahy, aby z nich jednoznačně plynulo, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Nelze rovněž nezdůraznit, že postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem a kterou je právě proto, že jde o výjimku, nutno vykládat restriktivně. Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností.
Místní příslušnost soudu je v posuzované věci založena ustanovením §88 odst. c) o. s. ř. v platném znění, podle kterého je namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v §85a o. s. ř. příslušný k řízení soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popř. jiných rozhodných skutečností své bydliště, jde-li o věc péče o nezletilé.
Nezletilý je v ústavní výchově na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 8 P 88/95 (č. l. 956) ze dne 16. 9. 2005 o nařízení ústavní výchovy ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, sp. zn. 60 Co 48/2006 (č. l. 1030) ze dne 6. 4. 2006, pravomocného dne 17. 7. 2006, který navazuje na předcházející rozhodnutí ve věci péče o nezletilého. V ústavní péči se nachází na základě prvotního usnesení Okresního soudu v Kroměříži o vydání předběžného opatření č.j. 8 P 88/95-268 ze dne 5. 6. 2000.
V Domově pro osoby se zdravotním postižením „N.“ v . - dříve Ústav sociální péče ( dále také jen: Domov „N.“) nezletilý pobývá od 1. 9. 2003. Do uvedeného zařízení byl umístěn na základě žádosti matky doručené soudu dne 14. 8. 2003 (Usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 8. 2003, č.j. 8 P 88/95-748), která byla výrazně nespokojena s péčí v předchozích zařízeních, v nichž byl nezletilý umístěn, a uváděla, že v P. má partnera. Nezletilý v minulosti pobýval v rehabilitačním centru v K., okres K., poté v Praktické a pomocné škole ve V., a dále též v ústavu sociální péče ve S. u P.
Nezletilý je postižen Downovou chorobou (Morbus Downi).
Meritem návrhu na delegaci je tvrzení, že matka vzhledem ke vzdálenosti od místa jejího bydliště nemůže jezdit ze svého bydliště do P. K návrhu je přiložena zpráva od praktického lékaře matky.
V posuzované věci je však zřejmé, že matka se primárně domáhá o přemístění nezletilého do místa či okolí jejího bydliště (o čemž v roce 2007 zamítavě rozhodl Okresní soud Plzeň – město, viz usnesení ze dne 18. 7. 2007 č.j. 99 P 298/2007-1191
i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 9. 2007 č.j. 15 Co 412/2007-1219), přičemž je nespokojena s péčí poskytovanou Domovem „N.“ v P., a to přesto, že nezletilý byl umístěn do tohoto zařízení právě z jejího podnětu a stalo se tak právě proto, že byla nespokojena s péčí poskytovanou zařízeními, v nichž byl nezletilý umístěn předtím. Požadavek na delegaci věci sp. zn. 99 P 298/2007 je tak požadavkem odvozeným od primární snahy o změnu místa pobytu nezletilého. Delegace věci by však vedla pouze k tomu, že by o nezletilém rozhodoval soud vzdálený od místa jeho pobytu, což není v zájmu nezletilého.
Pokud matka tvrdí, že je jí bráněno styku se synem (nezletilým), neboť nemůže dojíždět do P., vyslovuje dané tvrzení přesto, že syna navštěvuje. Zpráva praktického lékaře, kterou matka opakovaně v řízení předkládá, nasvědčuje sice jejímu zhoršenému zdravotnímu stavu, který ztěžuje cestování, nicméně nemění skutečnost, že matka cesty do P. na návštěvu syna v rozporu se svým tvrzením koná. Například v podání ze dne 12. 12. 2007 (č. l. 1321) matka uvedla, že bude o Vánocích 2007 pobývat v P., na č. l. 1116 předložila do spisu jako důkaz návštěvy nezletilého jízdenku Českých drah, a.s. z K. do P. z 21. 2. 2007, stejně tak návštěvy nezletilého potvrzuje i ve svém podání ze dne 11. 1. 2008 (č. l. 1327). Co se týče nedůvěry matky v uvedené zařízení a její tvrzení o domnělém zneužívání jejího syna, toto již bylo vícekrát řešeno soudy nižší instance, vždy se zamítavým závěrem. Bylo konstatováno, že dané tvrzení se nezakládá na pravdě. Nejvyšší soud zde nehodlá memorovat závěry učiněné soudy nižší instance, a proto v tomto plně odkazuje na jednotlivá rozhodnutí jimi v řízení péče o nezletilého vynesená.
Pro úplnost pohledu na posuzovanou věc Nejvyšší soud přihlíží také ke zprávám poskytnutým Domovem „N.“ i Oddělením sociálně právní ochrany dětí, odboru sociálního Městského úřadu Kroměříž, z nichž vyplývá, že Domov „N.“, coby specializované sociální zařízení, poskytuje nezletilému odbornou péči a umožňuje nezletilému další vzdělávací aktivity s ohledem na stupeň jeho zdravotního postižení. Případné další přemístění nezletilého do jiného zařízení není, (vzhledem ke zdravotnímu postižení, k jeho dalšímu psychickému a somatickému vývoji, kdy by mohlo dojít k narušení sociálního a vztahového klimatu), doporučeno (č. l. 1199). V Domově „N.“ v P. pobývá nezletilý již 4 roky, vzhledem k tomu lze považovat Domov „N.“ za bydliště nezletilého ve smyslu občanského soudního řádu. Se zřetelem na jeho závažné zdravotní postižení pak je plně v zájmu nezletilého, aby o něm rozhodoval soud příslušný podle bydliště nezletilého (§88 písm. c) o. s. ř.), který je i geograficky v blízkosti uvedeného zařízení.
Lze tudíž v posuzované věci shrnout, že pouhá skutečnost, že vzdálenost spolu se zdravotním stavem matce ztěžuje návštěvy syna není důvodem pro prolomení zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost je určena zákonem. Okolnosti uváděné v návrhu nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Naopak Nejvyšší soud shledává více skutečností opodstatňujících zachování věci u místně příslušného soudu. Taktéž požadavek na hospodárnost řízení, pokud by toto bylo vedeno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn již s ohledem na skutečnost, že Okresní soud Plzeň-město je s věcí již obeznámen.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c