ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.1476.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1476/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. února 2008 dovolání obviněného K. F., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 7 To 35/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 93/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 3 T 93/2005, byl obviněný K. F. uznán vinným trestnými činy zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., vydírání podle 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. a porušování domovní svobody podle 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., za což byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. ř. byl současně zrušen výrok o trestu týkající se obviněného K. F. z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 37 T 62/2004, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 6 To 763/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu ve výši 20.950,- Kč poškozenému V. T., bytem R., okr. R., t.č. bytem V., okr. R. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený V. T. odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Výše uvedených trestných činů zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák., loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. se obviněný podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil zkráceně tím, že dne 8. 9. 2005 kolem 01:00 hod. v obci V., okr. R., společně se třemi dosud nezjištěnými muži po vzájemné domluvě v úmyslu zmocnit se marihuany a peněz, poté, co jim na zaklepání V. L. otevřel dveře chaty, bez jakéhokoli oprávnění či povolení vnikli do této chaty, kde jeden z těchto čtyř pachatelů udeřil V. L. nejméně čtyřikrát pěstí do obličeje, V. L. přitom uchopil za mikinu a povalil ho na zem, kde V. L., který ležel na břiše, udeřil nejméně dvakrát do zad a jedenkrát zezadu do temene hlavy, na V. L. přitom křičel „kde to máš“, klečel na něm a nejméně čtyřikrát ho udeřil do levé části zad, zatímco zbývající dva nezjištění pachatelé a obviněný K. F. fyzicky napadli v chatě přítomného V. T. tak, že jeden z pachatelů udeřil V. T. v okamžiku, kdy V. T. otevřel dveře obývacího pokoje, kde spal, nezjištěným předmětem do hlavy a mrštil s ním přes místnost, když se V. T. chtěl tomuto útoku bránit židlí, tak dva nezjištění pachatelé společně s obviněným K. F. se na něj vrhli, povalili ho na zem, kde ho do všech částí těla kopali, tloukli kovovým pohrabáčem a vzduchovou puškou tak silně, že zlomili pažbu, obviněný K. F. ho tloukl dřevěnou nohou od židle a přitom od V. T. požadoval vydání marihuany, kterou jim V. T. v množství 45 gramů vydal, dále tímto násilím donutili V. T. k tomu, aby mobilním telefonem nejméně třikrát telefonoval P. L., obviněný K. F. a dva nezjištění pachatelé chatu prohledali a odcizili zde ze skříně částku 18.000,- Kč, V. T. sebrali mobilní telefon Nokia 5140 v ceně 4.000,- Kč, obviněný K. F. dále V. T. tloukl nohou od židle a pod pohrůžkou, že V. T. někam odvezou a uříznou mu prst, požadovali na V. T. vydání peněz v částce 40.000,- Kč a další marihuanu, a to do rána, dále donutili V. T. k tomu, aby vlezl před chatou do kufru zde zaparkovaného osobního automobilu, kterým jej odvezli do lesa poblíž leteckého muzea v obci T., okr. P. – s., kde V. T. dále tloukli a tímto vynutili z V. T. slib, že do neděle sežene pro J. B. částku nejméně 40.000,- Kč a předmětné loupežné přepadení neoznámí policii, po 15 minutách zde ležícího V. T. zanechali, vrátili mu odcizený mobilní telefon a z místa činu odjeli. V důsledku shora popsaného fyzického útoku utrpěli V. L. a V. T. ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně specifikovaná zranění, v jejichž důsledku byl V. L. omezen v obvyklých úkonech života do 26. 9. 2005 a V. T. do 25. 9. 2005.
Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. 3 T 93/2005, podal obviněný odvolání do všech jeho výroků. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací následně usnesením ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 7 To 35/2007, odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný poté podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 7 To 35/2007, prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný ve svém dovolání poukazuje na skutečnost, že se žalovaného jednání nedopustil s tím, že odvolací soud postupoval v rozporu se zákonem, když učinil závěr, že jedním z pachatelů zjištěného skutku je právě obviněný. Podle názoru obviněného rozhodující soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, když postupně zpochybnil důkazy, které svědčily v jeho prospěch, a zároveň odmítl provést nové jím navržené důkazy s tím, že je dostatek důkazů, které samy o sobě postačí pro rozhodnutí ve věci. Závěrem obviněný zdůrazňuje, že byl odsouzen nespravedlivě, jeho vina nebyla dostatečně prokázána a rozhodující soud tak porušil zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného. V příslušném dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 7 To 35/2007, podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud České republiky zdůrazňuje, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení), a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) poté soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Těžiště dokazování je tedy v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Shora uvedené skutečnosti rozvedl Nejvyšší soud České republiky právě s ohledem na námitky, které obviněný v podaném dovolání uplatnil. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný sice podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný rozhodujícímu soudu především vytýká, že postupně zpochybnil důkazy, které svědčily ve prospěch obviněného a že také navrhl provedení dalších důkazů, které však příslušný soud odmítl provést s tím, že je dostatek důkazů, které samy o sobě postačí pro rozhodnutí ve věci. Obviněný tedy svým dovoláním napadá výlučně hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, dovolací námitky tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného K. F. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.