ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.101.2007.1
sp. zn. 4 Tz 101/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. dubna 2008 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. S., proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1, 5, 6, §158 odst. 8 a §211 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného L. S.
Napadený rozsudek se zrušuje v části týkající se obviněného L. S.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Novém Jičíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005 (společně s obžalovanými M. G. a Š. G.), uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. , jehož se dopustil tím, že
obžalovaní M. G. a L. S. společně:
-dne 4. 8. 2004 kolem 02.40 hodin v N. J., okres N. J., na ulici H., naproti restaurace M., za účelem odcizení autorádia zn. Pioneer DH-3100 R-V v hodnotě 4 800,- Kč, vyháčkovali za pomoci provázku dveře do osobního motorového vozidla zn. Škoda Favorit majitele O. B., avšak byli vyrušeni a z místa činu utekli (útok ad 6) napadeného rozhodnutí),
-dne 6. 8. 2004 kolem 16.00 hodiny v N. J., okres N. J., na ulici K., před domem, společně s mladistvým D. K. v době, kdy obžalovaný L. S. hlídal, obžalovaný M. G. pomocí drátu vyháčkoval dveře spolujezdce vozidla Fiat Punto a pokusili se odcizit autorádio zn. Roadstar – 82 MP/FM v hodnotě Kč 3 450,- Kč ke škodě poškozené K. K.– Š., byli však vyrušeni a z místa činu utekli (útok ad 7) napadeného rozhodnutí),
-v době od 23.00 hodin dne 26. 8. 2004 do 06.00 hodin dne 27. 8. 2004 v N. J., okres N. J., před prodejnou hospodářských potřeb na ulici T., společně páčili zámek pravých dveří osobního motorového vozidla zn. Toyota Carina, a po rozbití okna pravých dveří do vozidla vnikli a odcizili z něj autorádio s CD přehrávačem zn. Kenwood v hodnotě 3 700,- Kč, diktafon Olympus v hodnotě 850,- Kč a fotoaparát Olympus v hodnotě 1 100,- Kč a rozbitím skla dveří a poškozením zámku způsobili další škodu ve výši 2 910,- Kč, vše poškozenému P. Ž. (útok ad 8) napadeného rozhodnutí), a
obžalovaný L. S. sám:
- v době od 17.00 hodin dne 10. 9. 2004 do 08.25 hodin dne 11. 9. 2004 v N. J.,okres N. J., na ulici Š. v prodejně A. L., společně s mladistvým D. K., odjistili mechanismus pootevřeného okna ventilace, přes které pak vnikli do dílny servisu, vypáčili dveře do autosalonu, kde dále vypáčili ochranné plexisklo stojanu s vystaveným zbožím a odcizili 5 kusů autorádio přehrávačů zn. Panasonic, typ CQ-RD 133N, s CD, typ CQ-5300 N, s CD, typ CQ-C 3100 GN, s CD, typ CQ-C 1110 GN, v celkové výši 28 475,-Kč, ke škodě firmy A. L. s.r.o. se sídlem ve V. M. a poškozením zařízení způsobili další škodu ve výši 550,- Kč firmě D. s.r.o. se sídlem v N. J. (útok ad 9) napadeného rozhodnutí).
Za to byl obviněný L. S. podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 4 T 6/2006, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 3. 2006 sp. zn. 4 T 14/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozhodnutí si podal obviněný L. S. odvolání. To však následně vzal zpět (č. l. 335) a Krajský soud v Ostravě coby soud odvolací usnesením ze dne 31. 5. 2007 sp. zn. 4 To 14/2007 (č. l. 341), podle §250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání vzal na vědomí. Rozsudek soudu prvního stupně tak vůči obviněnému L. S. nabyl právní moci dne 30. 5. 2007.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. S. Napadeným rozhodnutím byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanoveních §158 odst. 8, §211 odst. 3 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 1, 5 a 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel nejprve zrekapituloval průběh řízení v předmětné věci a vyslovil názor, že samosoudce Okresního soudu v Novém Jičíně v rámci konání hlavního líčení nerespektoval výše uvedená ustanovení zákona, a to konkrétně při výslechu svědka D. K. Tento výslech byl v přípravném řízení proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon, což bylo odůvodněno možností zapomenutí dat, avšak tento úkon nebyl realizován podle §158a tr. ř., tedy na návrh státního zástupce za účasti soudce. K tomu je třeba uvést, že obviněný L. S. byl v době výslechu D. K. nedostupný a zadržen byl až dne 7. 1. 2005, a to na podkladě předchozího souhlasu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně. I kdyby svědecká výpověď byla považována za neodkladný a neopakovatelný úkon, za situace, kdy tento výslech nebyl realizován ve formě předpokládané ustanovením §158a tr. ř., nebylo možno protokol o výslechu D. K. v hlavním líčení číst k důkazu podle §211 tr. ř. , ale pouze předestřít podle §212 tr. ř. Tato skutečnost však samosoudcem Okresního soudu v Novém Jičíně nebyla respektována, svědka D. K. v hlavním líčení nevyslechl k jednotlivým skutkům, spokojil se toliko s jeho konstatováním, že už si na dané události příliš nepamatuje a následně v rozporu s ustanovením §158 odst. 8 tr. ř. tuto výpověď přečetl podle §211 odst. 3 tr. ř., aniž by k tomu byly dány zákonné důvody.
Podle stěžovatele tak výpověď svědka D. K. nemá povahu řádně provedeného procesního úkonu, v důsledku čehož je jeho výpověď z přípravného řízení nepoužitelná, a v rámci hlavního líčení tento svědek nesdělil nic, čím by usvědčil obviněného L. S. z jednání popsaných v bodech ad 6 - 9) rozsudku. Jelikož s ohledem na důkazní situaci ve vztahu k tomuto obviněnému neexistovaly vyjma této výpovědi stran jednání popsaného v bodech ad 6, 8, 9) rozsudku žádné přímé usvědčující důkazy, došlo k dalšímu porušení trestního řádu, a to v jeho ustanovení §2 odst. 1, 5, 6, neboť okresní soud dospěl k závěru o vině obviněného v bodech ad 6, 8, a 9) rozsudku, aniž by měl k tomuto závěru dostatek procesně použitelných důkazů. Pouze ve vztahu ke skutku pod bodem ad 7) rozsudku existoval dostatek podkladů k odsuzujícímu výroku, neboť stran tohoto jednání byl obviněný usvědčován svědkem J. K., a to v rámci výpovědi realizované v hlavním líčení.
Podle stěžovatele je nutno konstatovat, že ohledně dílčích útoků v bodech ad 6, 8, 9) rozsudku neexistuje žádný přímý důkaz ani ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčících o vině obviněného L. S., na jejichž podkladě bylo možno jmenovaného uznat vinným z trestného činu krádeže dílem dokonaného podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a dílem nedokonaného podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a následně ho za toto jednání odsoudit k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Z tohoto důvodu je nesporné, že pravomocný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005 byl vydán na podkladě vadného postupu řízení a současně jím byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005 byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. S. v ustanoveních §158 odst. 8, §211 odst. 3 a v ustanovení §2 odst. 1, 5 a 6 tr. ř. v řízení přecházejícím. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen ve vztahu k obviněnému L. S., včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a poté, aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Nejprve je třeba uvést, že trestní řízení v předmětné věci bylo vedeno pro rozsáhlejší trestnou činnost, z níž byli podezřelí M. G., Š. G., L. S. a dále D. K., který nebyl v tomto řízení stíhán.
Trestní stíhání obviněného L. S. bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno usnesením Policie ČR, OŘ, SKPV, oddělení obecné kriminality v Novém Jičíně ze dne 19. 11. 2004 ČTS: ORNJ-508/OOK-V-2004 pro útoky uvedené pod body 6, 8 a 9 rozsudku. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno s časovým odstupem, konkrétně dne 8. 1. 2005, poté co byl orgány Policie ČR zadržen. Pro jednání popsané pod bodem 7 bylo trestní stíhání proti jmenovanému zahájeno usnesením téhož policejního orgánu ze dne 31. 1. 2005 pod stejnou spisovou značkou. Datum doručení daného usnesení obviněnému není ze spisového materiálu zřejmé, avšak lze předpokládat, že se tak stalo nejpozději dne 11. 2. 2005, kdy proběhl jeho další výslech (č. l. 47b).
Jak vyplývá z protokolu na č. l. 42, obviněný byl poprvé vyslechnut dne 8. 1. 2005, tj. den po jeho zadržení, k němuž došlo 7. 1. 2005 v 23.50 hodin v O. Při tomto výslechu uvedl, že ohledně toho, co je mu kladeno za vinu, nic není pravda. Žádných krádeží se nedopustil. Následně byl vyslýchán dne 10. 1. 2005, kdy s odkazem na výslech ze dne 8. 1. 2005 znovu prohlásil, že nic nespáchal, ani o tom nic neví. Navrhl výslech dvou svědků a to své přítelkyně a své matky. Při dalším pokračování ve výslechu dne 11. 2. 2005, kdy měl být vyslechnut k rozšířenému trestnímu stíhání ve věci vloupání do vozidla Fiat Punto (t. j. bod č. 7 rozhodnutí), využil svého práva podle §33 tr. ř. a odmítl ve věci vypovídat.
Dne 5. 10. 2004 (č. l. 48 a násl.) byl v trestní věci obv. M. G., kterému již bylo v té době usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno, vyslýchán v pozici svědka D. K. Ve dnech 28. 12. 2004 (č. l. 53) a 24. 1. 2005 (č. l. 56) bylo v jeho výslechu pokračováno. V průběhu daného výslechu, konkrétně ve dnech 5. 10. a 28. 12. 2004 svědek D. K. vypovídal kromě dalšího i k trestné činnosti, na níž se podílel L. S., t.j. k útokům pod body 6, 7, 8 a 9) napadeného rozhodnutí. V této výpovědi popsal všechny čtyři zmíněné útoky, přičemž plně usvědčoval L. S. z předmětného jednání. V protokolu o výslechu svědka D. K. (č. l. 48 a násl.) je uvedeno, že výslech byl prováděn jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon z důvodu zapomnění dat.
Jak je patrno z časových údajů, v době výslechu jmenovaného svědka dne 5. 10. 2004, jakož i při jeho pokračování dne 28. 12. 2004, obviněnému L. S. ještě nebylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Stalo se tak až dne 8. 1. 2005, poté co byl orgány policie zadržen.
Podle §158 odst. 8 tr. ř. má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v §158a tr. ř. Jako svědky vyslechne i další osoby uvedené v §164 odst. 1 tr. ř., jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zajištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi; pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního stíhání provedeny znovu podle §164 odst. 4 tr. ř., nelze protokoly o jejich výslechu v hlavním líčení číst podle §211 tr. ř. a lze je pouze předestřít podle §212 tr. ř.
Podle §158a tr. ř. je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon, spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.
Podle §211 odst. 3 tr. ř. protokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a
a) obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
b) bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
c) byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
Výše uváděný výslech svědka D. K. je označen jako úkon ve věci obviněného M. G. Ve vztahu k obviněnému M. G. byl prováděn po zahájení jeho trestního stíhání. Ve vztahu k obviněnému L. S. však byl proveden dříve, než mu bylo usnesení o zahájení jeho trestního stíhání doručeno. V záhlaví výslechu ze dne 5. 10. 2004 se vyskytuje označení úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného podle §160 odst. 4 tr. ř. Tomuto vymezení však tento výslech fakticky neodpovídá. Podle §158a tr. ř. musí být takový výslech proveden na návrh státního zástupce za účasti soudce, což se nestalo, neboť výslechu svědka soudce přítomen nebyl. Předmětný úkon proto nelze považovat za neodkladný ani neopakovatelný.
V následném řízení před soudem byl svědek D. K. předvolán k podání výpovědi k hlavnímu líčení konanému dne 29. 6. 2004 (č. l. 187 a násl.). Po zákonném poučení podle §100 a 101 tr. ř. svědek uvedl, že poučení porozuměl, a že vypovídat i přes poučení chce. S odstupem času si však již nepamatuje přesně to, co vypovídal na policii dříve.
Soud na to zareagoval tak, že podle §211 odst. 3 tr. ř. přečetl výpověď svědka D. K. učiněnou v přípravném řízení ve své podstatné části před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému L. S. Svědek poté uvedl, že to co vypověděl na policii vypověděl pravdivě s výjimkou skutku u „N. S.“. Tento skutek se netýkal obviněného L. S., nýbrž obviněného Š. G.
Pouze pro úplnost lze dodat, že Š. G. byl později rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2007 sp. zn. 4 To 293/2006 obžaloby zproštěn.
Podle věty prvé §158 odst. 8 tr. ř. policejní orgán vyslechne osobu jako svědka, má-li její výpověď povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu za podmínek uvedených v §158a tr. ř. Podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. se protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle §158a tr. ř.
Věta druhá §158 odst. 8 tr. ř. dále stanoví, že policejní orgán jako svědky vyslechne při splnění podmínek tam uvedených i další osoby uvedené v §164 odst. 1 tr. ř., pokud hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi. Výslechy těchto osob je nutno po zahájení trestního stíhání provést znovu podle §164 odst. 4 tr. ř., jinak nelze protokoly o jejich výslechu v hlavním líčení číst, lze je pouze předestřít.
K výpovědi svědka D. K. ve vztahu k obviněnému L. S. mělo být přistupováno s ohledem na výše uváděná ustanovení zákona. V konkrétním případě bylo vhodné v rámci přípravného řízení znovu převyslechnout svědka D. K. ke skutkům týkajícím se obviněného L. S. poté, co mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. To se ale nestalo. Svědek D. K. byl sice poté předvolán k hlavnímu líčení, kde měl vypovídat v postavení svědka, jmenovaný ale prohlásil, že už si na předmětné události nepamatuje. Jeho výpověď z přípravného řízení pak byla v hlavním líčení podle §211 odst. 3 tr. ř. přečtena, ačkoliv v přípravném řízení nebyl vyslechnut za splnění podmínek §158a tr. ř. a jeho výpověď tak nebylo možno považovat za neodkladný nebo neopakovatelný úkon a zároveň nebyly též splněny podmínky §158 odst. 8 tr. ř. věty druhé. Nalézací soud si zřejmě dostatečně neuvědomil rozdílný procesní charakter výpovědi D. K. vůči obviněnému L. S. na jedné straně a vůči ostatním obviněným na straně druhé. V důsledku toho neoddělil ve výpovědi svědka D. K. obsah týkající se obviněného M. G., ve vztahu k němuž bylo možno výpověď přečíst podle §211 odst. 3 tr. ř., od obsahu týkajícího se obviněného L. S., ve vztahu k němuž bylo možno výpověď pouze předestřít podle §212 odst. 1 tr. ř., a následně nevyslechl svědka D. K. takovým způsobem, aby tímto byl opatřen procesně použitelný důkaz i ve vztahu k obviněnému S.
Meritorní rozhodnutí nalézacího soudu, který obviněného L. S. uznal vinným předmětným trestným činem i ohledně útoků pod body 6, 8 a 9) a to v podstatě výhradně na základě svědecké výpovědi D. K., tak je zatíženo předchozí výše uvedenou procesní vadou, která v uvedeném rozsahu činí nezákonným i předmětný odsuzující rozsudek. Je tomu tak proto, že obviněný S. trestnou činnost popřel, a ostatní vyslýchané osoby jej jako pachatele neurčili. Rozdílná situace je pak u útoku pod bodem 7) napadeného rozhodnutí, jak je patrno nejen z odůvodnění, ale především z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 4. 2006 (č. l. 232 a násl.), neboť obviněný zde byl dostatečně usvědčen výpovědí svědka J. K., učiněnou v hlavním líčení. To nakonec zmínil ve svém podání i ministr spravedlnosti, když zdůraznil, že jeho výhrady se bodu 7) výroku o vině napadeného rozsudku netýkají.
S ohledem na základní zásadu zachování zákonnosti soudního procesu podle §2 odst. 1 tr. ř. není možno na výpověď D. K. z přípravného řízení pohlížet jako na procesně validní důkaz v podobě řádné svědecké výpovědi a nezbývá, než ji ve vztahu k obviněnému L. S. považovat za pouhý úřední záznam o podání vysvětlení. V důsledku toho pak dosavadní důkazní stav ve věci nelze pokládat za dostačující k tomu, aby obviněného L. S. bylo možné uznat vinným též útoky pod body 6, 8 a 9) napadeného rozsudku. V tomto ohledu tak došlo i k porušení ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť ve věci nebyl k jednání obviněného S. proveden takový rozsah procesně způsobilých důkazů, aby bylo možné učinit ty skutkové závěry, jaké vyplynuly z rozsudku nalézacího soudu.
Uvedená pochybení vztahující se k obviněnému L. S. nemohla být následně odstraněna ani v řízení před krajským soudem, neboť obviněný L. S. své podané odvolání vzal dodatečně zpět a odvolací soud, jemuž byl spis předložen, se tímto odvoláním již věcně nezabýval, pouze podle §250 odst. 4 tr. ř. vzal jeho zpětvzetí na vědomí.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 20 T 31/2005 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1, 5, 6, §158 odst. 8, §211 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného L. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil v části týkající se obviněného L. S. (ostatní části rozsudku netýkající se uvedeného obviněného nejsou dotčeny), a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z hlediska úplnosti je třeba uvést, že z obsahu spisu je patrné, že v případě útoku označeného pod bodem č. 9 byly na místě nalezeny mimo jiné biologické stopy (č. l. 8.02, 8.25) - krevní skvrny. U těchto stop bylo provedeno kriminalisticko-technické zkoumání ke zjištění, zda se ve skvrnách nachází krev lidská a v kladném případě měla být určena krevní skupinová vlastnost (č. l. 8.46). Nalezené krevní stopy byly prozkoumány z požadovaných hledisek, přičemž bylo prokázáno, že se jedná o krev lidskou, s krevní skupinovou vlastností „B“, nebyla však ani vyloučena krevní skupinová vlastnost „0“. Stopy byly vráceny zpět dožadujícímu útvaru policie. Ve spise ale není obsažena informace, že by nalezené krevní stopy (u nichž bylo zjištěno, že jsou krví lidskou) byly podrobeny dalšímu rozboru a porovnány s krví popř. jiným biologickým materiálem obviněných za účelem zjištění možné shody.
Okresní soud proto s ohledem na čas uplynulý od spáchání trestné činnosti jednak zváží možnost provedení potřebných důkazních prostředků, zejména opětovné vyslechnutí svědka D. K., dále pokud bude zjištěno, že jsou dosud k dispozici krevní stopy zajištěné v případě útoku ad 9), zjistí zda je možno je podrobit dalšímu kriminalistickému zkoumání za účelem případného prokázání či vyloučení, že se jedná o krev obviněného S. a pokud toto bude technicky možné, učiní tak vyžádáním potřebné expertizy (znaleckého posudku). Následně pak po provedení a vyhodnocení všech relevantních důkazů věc v souladu se zákonem a se zřetelem na předcházející odsouzení obviněného, ohledně nichž byl v posuzované věci obviněnému ukládán souhrnný trest, opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2008
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c