ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.107.2007.1
sp. zn. 4 Tz 107/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. února 2008 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. K., proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 392/2005 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 392/2005 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. K.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Lounech se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 3 T 167/2006, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterého se dopustil skutkem spáchaným dne 4. 8. 2006. Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dále k trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 1 roku.
Dále byl jmenovaný obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 392/2005, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2007, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil jednáním ze dne 13. 5. 2005. Za to byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a dále mu byl uložen trest zákazu pobytu v okrese L. na dobu 2 let.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. K. proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 392/2005. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro poručení zákona stěžovatel uvedl, že při rozhodování v trestní věci sp. zn. 3 T 392/2005 samosoudce Okresního soudu v Lounech vycházel z opisu rejstříku trestů ze dne 16. 3. 2006, tedy více jak jeden rok starého, ve kterém rozsudek Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 167/2006, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2006, ještě nemohl být vyznačen. Tím, že si samosoudce nevyžádal aktualizovaný opis z rejstříku trestů a ani dotazem na obviněného neprošetřil, zda nemá uložen další trest obecně prospěšných prací, nezjistil, že obviněnému byl uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a to rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 3 T 167/2006. Pokud mu uložil další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, překročil horní hranici stanovenou pro tento druh trestu, čímž porušil zákon v neprospěch obviněného.
K dalšímu porušení zákona podle stěžovatele došlo i v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť trestná činnost z věci Okresního soudu v Lounech byla spáchána dne 13. 5. 2005, tedy dříve, než byl vyhlášen rozsudek ve věci Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 167/2006 (dne 27. 9. 2006). Za této situace měl být obviněnému uložen souhrnný trest.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 392/2005 byl porušen zákon v ustanovení §36, §45a odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a to v neprospěch obviněného L. K. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a následně aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Jednotlivá rozhodnutí a další listinné materiály prokazují následující skutečnosti.
Z pravomocného rozsudku sp. zn. 3 T 167/2006 (viz č. l. 43 spisu) vyplývá, že Okresní soud v Mostě obviněnému dne 27. 9. 2006 uložil mj. trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní list byl na rejstřík trestů odeslán dne 25. 10. 2006. K nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací obviněnému došlo usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 5. 2007 sp. zn. 3 T 167/2006 (5 PM 474/2006) po projednání podmínek výkonu trestu, k němuž došlo dne 14. 5. 2007. Dne 18. 9. 2007 byl střediskem Probační a mediační služby v Mostě podán na ministerstvo spravedlnosti písemný podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, neboť obviněnému byl mezitím uložen další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, a to napadeným rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 3 T 392/2005.
Z obsahu spisu tohoto soudu sp. zn. 3 T 392/2005 lze zjistit, že samosoudce při svém rozhodování skutečně vycházel z opisu rejstříku trestů na obviněného L. K., jenž byl vyhotoven ke dni 16. 3. 2006 a z logických důvodů v něm odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 167/2006 nemohlo být zaneseno. V důsledku pochybení spočívajícího v nevyžádání nového opisu rejstříku trestů na obviněného pak samosoudce Okresního soudu v Lounech nezjistil předchozí odsouzení obviněného k trestu obecně prospěšných prací a tím ani neprověřil zda obviněný nějakou část takto uloženého trestu již vykonal. Sám pak obviněnému uložil svým rozsudkem další trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Nejvyšší soud konstatuje, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §36 tr. zák. věty prvé, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty prvé může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z výše uvedeného je patrno, že v okamžiku rozhodování Okresního soudu v Lounech v trestní věci sp. zn. 3 T 392/2005, tj. dne 23. 4. 2007, měl obviněný v jiné trestní věci pravomocně uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, z něhož neměl podle střediska Probační a mediační služby v Mostě nic vykonáno. Ve zprávě jmenovaného střediska Probační a mediační služby na č. l. 51 spisu ze dne 22. 5. 2007 se pouze uvádí, že obviněnému bude převedena část vykonaného trestu obecně prospěšných prací v trvání 79 hodin, a to formou zápočtu z jiného dříve uloženého trestu tohoto druhu, který byl později zrušen. V důsledku toho došlo k tomu, že obviněný měl uloženy dva nevykonané tresty obecně prospěšných prací, překračující ve své celkové výměře horní hranici zákonné trestní sazby.
Je tudíž možno konstatovat, že v posuzované věci došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací každého ve výměře 300 hodin, kdy z prvého z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2006 sp. zn. 4 Tz 145/2006).
Rovněž další námitka ministra spravedlnosti spočívající v tom, že Okresní soud v Lounech měl obviněnému ukládat souhrnný trest je zcela důvodná.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Z předložených spisů vyplývá, že předmětné skutky, za něž byl obviněný projednáván, byly spáchány dříve (13. 5. 2005; 4. 8. 2006), než byl obviněnému vyhlášen v pořadí první rozsudek Okresním soudem v Mostě ve věci sp. zn. 3 T 167/2006, k čemuž došlo dne 27. 9. 2006. Oba trestné činy (krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.) tak vůči sobě byly ve vztahu vícečinného souběhu a obviněnému za ně měl být uložen jediný (souhrnný) trest.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6. tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je zcela zřejmé, že k výše popsaným hmotněprávním pochybením jednoznačně došlo proto, že Okresní soud v Lounech nezjistil řádně skutkový stav věci, při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 4. 2007 sp. zn. 3 T 392/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. K. Porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. do výroku rozsudku uvedeno nebylo pouze proto, že okresní soud předmětné ustanovení neaplikoval, ač jej aplikovat měl a Nejvyšší soud do výroků svých rozhodnutí uvádí pouze ta hmotně právní ustanovení, která byla orgány trestního řízení nesprávně použita. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil v oddělitelném výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Lounech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud si vyžádá aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby ČR o stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec