ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.11.2008.1
sp. zn. 4 Tz 11/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. března 2008 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v části týkající se obviněného J. M.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, byli obviněný J. M. spolu s obviněným F. F. uznáni vinnými pokusem trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. ve vztahu k §8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustili tím, že dne 3. 1. 2007 kolem 22.15 hodin v O. na koleji hlavního nádraží ČD páčili hliníkový práh mrazírenského železničního vozu za účelem jej odcizit a prodat do sběrny druhotných surovin, přičemž tohoto jednání se J. M. dopustil přesto, že dne 29. 6. 2006 byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 4 T 14/2006.
Za uvedený trestný čin byl obviněný J. M. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1, 2 tr. zák. a s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému J. M. doručen dne 21. 2. 2007 a ohledně jeho osoby nabyl právní moci dne 2. 3. 2007. Výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací nebyl obviněnému dosud nařízen.
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, který nabyl právní moci dne 19.4.2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §314e odst. 2 tr. ř. a §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1, 2 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 T 163/2004, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně bylo usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, v právní moci dne 26. 7. 2005, obviněnému J. M. započteno do souhrnného trestu ve výměře 300 hodin (z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005) 14 hodin vykonaného trestu obecně prospěšných prací, které vykonal z původního trestu uloženého trestním příkazem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 T 163/2004. Obviněnému J. M. tedy zbylo vykonat 286 hodin trestu obecně prospěšných prací.
Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, byl obviněnému nařízen příslušný výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 286 hodin. Podle zprávy Probační a mediační služby České republiky, střediska Olomouc, ze dne 15. 5. 2007 obviněný z citovaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin vykonal ke dni vydání stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu vedle dříve započtených 14 hodin ještě dalších 8 hodin, z uloženého trestu mu tak zbývalo vykonat ještě 278 hodin.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Olomouci se neřídil ustanoveními §36 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena zákonná hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný J. M. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, bylo obviněnému započteno do uvedeného trestu ve výměře 300 hodin 14 hodin vykonaného trestu obecně prospěšných prací, které vykonal z původního trestu uloženého trestním příkazem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 4 T 163/2004.
Ze zprávy Probační a mediační služby České republiky, střediska Olomouc, ze dne 15. 5. 2007, je zřejmé, že obviněný J. M. ze souhrnného trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, vykonal ke dni 30. 1. 2007 (tj. ke dni vydání stížností pro porušení zákona napadeného trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 4 T 10/2007) kromě dříve započtených 14 hodin ještě dalších 8 hodin. Z původně uloženého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin tedy celkem vykonal 22 hodin. Ke dni vydání napadeného trestního příkazu tak obviněnému J. M. zbývalo vykonat ještě 278 hodin obecně prospěšných prací. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2007, sp. zn. 4 T 41/2005, bylo obviněnému umožněno vykonat zbývajících 278 hodin trestu obecně prospěšných prací ve lhůtě nejpozději do 31. 3. 2007. Podle citované zprávy Probační a mediační služby, střediska Olomouc, ze dne 15. 5. 2007 však obviněný k tomuto datu z příslušného trestu obecně prospěšných prací vyjma zmíněných 22 hodin nic nevykonal.
Stížností pro porušení zákona napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, byl obviněný J. M. odsouzen k dalšímu trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, a to pro skutek, který spáchal dne 3. 1. 2007.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 10/2007 rozhodující soud provedl soudní lustraci (č.l. 42 spisu), z níž vyplývá několik záznamů o dřívějších odsouzeních obviněného včetně věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 4 T 41/2005. Také z opisu z rejstříku trestů, který byl opatřen a do spisu založen již v přípravném řízení, je zřejmé, že obviněnému J. M. byl uložen rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, u něhož do té doby nebyl vykázán údaj o výkonu trestu. Okresní soud v Olomouci však soudní lustraci a výpisu z rejstříku trestů nevěnoval žádnou pozornost a trestní spis vedený pod sp. zn. 4 T 41/2005 si jako důkaz neopatřil. Okresní soud v Olomouci proto žádným způsobem nezjistil, že obviněný J. M. ke dni spáchání předmětného trestného činu, tj. 3. 1. 2007, z trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, vykonal pouze 22 hodin.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. M. trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, ve výměře 250 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 4 T 41/2005, ve výměře 278 hodin přesahoval v době vydání napadeného rozhodnutí o 128 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Olomouci trestním příkazem ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného J. M.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 10/2007 vyplývá, že rozhodující soud v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, zejména další trestní spis Okresního soudu v Olomouci týkající se předchozí trestné činnosti obviněného J. M. Okresní soud v Olomouci věděl, a to z lustra na návrhu na potrestání (č. l. 42 spisu), že bylo proti obviněnému vedeno u téhož soudu další trestní řízení, ale neučinil potřebné kroky ke zjištění, v jakém stadiu se věc nachází a zda již bylo ve věci vydáno rozhodnutí. Okresní soud v Olomouci tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 128 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 4 T 10/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v části týkající se obviněného J. M. Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného J. M. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. M., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. J. P.