ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.83.2008.1
sp. zn. 4 Tz 83/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 1. 2008 sp. zn. 55 To 468/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 14/2007 a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 1. 2008 sp. zn. 55 To 468/2007 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. v neprospěch obviněného R. J.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 9. 2007 sp. zn. 4 T 14/2007 byl obviněný R. J. uznán vinným v bodě 1/a, b rozsudku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že
ač věděl, že nemá dostatek finančních prostředků a nebude moci dostát svým závazkům, což ani neměl v úmyslu od 25. 2. 2005 do 12. 7. 2005 ve V., na základě rámcové kupní smlouvy, uzavřené dne 18. 2. 2005 mezi B. C., s. r. o. a H. J., objednal a odebral od fy B. C., s. r. o. se sídlem v O., okres Z., O., pneumatiky a další zboží v úhrnné hodnotě 587 129,- Kč, avšak z vystavených faktur uhradil ve lhůtách splatnosti pouze částku 43.000,- Kč a částku 544.129,- Kč použil pro svoji potřebu a poškozenému ji stále dluží,od 2. 5. 2005 do 8. 6. 2005 ve V., postupně objednal a odebral od fy T. T., s. r. o., se sídlem v B., okres K., protektorované pneumatiky v celkové hodnotě 130.619,- Kč, avšak vystavené faktury ve lhůtách splatnosti neuhradil a částku 130.619,- Kč použil pro svoji potřebu a poškozenému ji stále dluží.
V bodě 2/a, b výroku odsuzujícího rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že
dne 17. 11. 2005 ve V., v objektu A. P. S. H. J., na N., převzal od E. U., za úplatu do úschovy 4 ks letních pneumatik zn. Semperit 165/65 R 14 v celkové hodnotě 6.000,- Kč, které jí měl vydat na její žádost v březnu 2006, což však neučinil a s pneumatikami naložil blíže nezjištěným způsobem ve svůj prospěch, čímž E. U. způsobil škodu ve výši 6.000,- Kč,v přesně nezjištěný den počátkem prosince 2005 ve V., v objektu A. P. S. H. J., na N., převzal od S. D. částku 1.000,- Kč jako zálohu na koupi 2 ks zimních pneumatik se šípovým vzorem 6,0-16, avšak tyto pneumatiky mu nedodal a částku 1.000,- Kč použil pro svoji potřebu, načež ji poškozenému vrátil až v průběhu trestního řízení dne 20. 11. 2006.
V bodě 3/ rozsudku byl obviněný odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že ač věděl, že nemá dostatek finančních prostředků a nebude moci dostát svým závazkům, což ani neměl v úmyslu, ve dnech 20. 4. 2006 a 21. 4. 2006 ve V., objednal jménem H. J. a následně odebral od fy D. P., s. r. o., se sídlem v O.-Z., U S., celkem 24 ks pneumatik zn. Michelin v úhrnné hodnotě 44.130,- Kč, avšak vystavené faktury ve lhůtách splatnosti neuhradil a poškozenému je zaplatil až v průběhu trestního řízení dne 23. 11. 2006.
Konečně v bodě 4/ odsuzujícího rozsudku byl obviněný uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěný den počátkem ledna 2006 ve V., v baru F., předal P. Ch., jemuž dlužil částku 50.000,- Kč, notářský zápis ze dne 20. 12. 2005, údajně vystavený notářem JUDr. H., aby tak dokumentoval svou solventnost, ač věděl, že jde o písemnost padělanou.
Za tyto trestné činy byl obviněný R. J. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl též zavázán k náhradě škody poškozeným, a to E. U. ve výši 6.000,- Kč, B. C., s. r. o., ve výši 544.129,- Kč a T. T., s. r. o., ve výši 130.619,- Kč.
Následné odvolání obviněného R. J., které podal proti výrokům o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 1. 2008 sp. zn. 55 To 468/2007 podle §256 tr. ř. zamítnuto, jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci) podal ministr spravedlnosti podle §266 ost. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného R. J. stížnost pro porušení zákona.
Podle jeho názoru tímto rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., resp. §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §176 odst. 1 alinea 2 a §248 odst. 1 tr. zák.
Uvedenými zákonnými ustanoveními se totiž důsledně neřídily jak odvolací soud, tak soud prvního stupně, a to pokud jde o výrok o vině trestnými činy zpronevěry (bod 2/a, b rozsudku) a padělání a pozměňování veřejné listiny (bod 4/ rozsudku) a na něj navazující výrok o náhradě škody ve prospěch poškozené E. U.
Pokud jde o trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., nebyla provedeným dokazováním spolehlivě zjištěna výše způsobené škody zpronevěrou pneumatik poškozené U. Okresní soud při určování výše škody poškozené E. U. vycházel z odborného vyjádření založeného na č. l. 216 spisu. Z tohoto odborného vyjádření učiněného ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že cena jednoho kusu pneumatik zn. Semperit byla stanovena ve výši 1.500,- Kč, tedy v ceně nově zakoupené pneumatiky. Vzhledem k tomu, že pneumatiky byly používané od měsíce května 2005 do 17. 11. 2005 a počet na nich ujetých kilometrů nebyl zjištěn, je zřejmé, že výše škody, vyplývající z daného odborného vyjádření, vzbuzuje důvodné pochybnosti. V situaci, kdy škoda dílčího útoku pod bodem 2/b výroku rozsudku byla pouhých 1.000,- Kč, bylo náležité objasnění výše způsobené škody v případě útoku pod bodem 2/a zcela na místě, zejména proto, že celková výše způsobené škody u skutku pod bodem 2/a, b výroku rozsudku se blíží dolní hranici škody nepatrné, což je u trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. jedním ze základních kritérií pro trestnost takovéhoto protiprávního jednání.
Za zcela zjevně nesprávný pak ministr spravedlnosti označuje závěr obou soudů ohledně trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny.
Stěžovatel poukazuje zejména na fotokopii „notářského zápisu“ prostřednictvím kterého se měl obviněný J. dopustit trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. Jak však vyplývá z platné judikatury (usnesení NS ČR sp. zn. 7 Tdo 27/2003 a 7 Tdo 1071/2003) neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu ustanovení §176 odst. 1 tr. zák., neboť takováto kopie není dostatečně věrohodným důkazem, že existuje listina, o jejíž kopii má jít.
Z listinného důkazu založeného na č. l. 224 spisu se podává, že obviněný J. předložil svědkovi P. Ch. fotokopii notářského zápisu, která však nebyla ověřena příslušným subjektem, což vyplynulo z výpovědi svědkyně L. F. – notářské tajemnice, jakož i z výpovědi notáře JUDr. J. H., kteří podle obviněným předložené listiny „notářského zápisu“ tuto měli vyhotovit. Z jejich výpovědi vyplývá, že předmětnou listinu nikdy nesepsali a ani neověřovali její pravost s originálem. Z těchto skutečností je tedy podle stěžovatele zřejmé, že jednání obviněného R. J., popsané pod bodem 4/ rozsudku, nenaplnilo formální znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny. Nakonec již ve veřejném zasedání při projednávání odvolání obviněného sám intervenující státní zástupce navrhoval ohledně tohoto skutku zproštění podle §226 písm. b) tr. ř. Odvolací soud ale tento návrh bez zřetelného důvodu neakceptoval a zmíněnou nezákonnost prohloubil svým vlastním usnesením.
Ministr spravedlnosti v této souvislosti poukázal na skutečnost, že ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný J. si od svědka Ch. půjčoval částku 50.000,- Kč v době, kdy byl bez finančních prostředků (finančně podporován v nejnutnější míře pouze svojí tehdejší ženou, přičemž již v té době se dopouštěl podvodného jednání vůči F. B. C. a T. T.) a tudíž i v situaci, kdy bylo již v době půjčky zřejmé, že svým závazkům vůči svědkovi Ch. nedostojí, což se také následně i stalo. Předložení padělaného „notářského zápisu“ svědkovi Ch. v lednu 2006 tak patrně bylo ze strany obviněného pouze „pokračováním“ jíž dokonaného trestného činu podvodu, kdy se obviněný zjevně tímto způsobem snažil vzbudit ve svědkovi zdání solventnosti a nepochybně se tímto pokoušel i oddálit případné trestní oznámení svědka Ch. na policii. Z nezjištěných důvodů se však orgány činné v trestním řízení tímto bodem z pohledu možného naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu nezabývaly.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti zdůraznil, že na základě uvedených důvodů považuje výrok o vině trestným činem zpronevěry za přinejmenším předčasný a neodpovídající dosud provedeným důkazům, což se týká i navazujícího výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu 6.000,- Kč poškozené U., a výrok o vině trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny za nesprávný. Uvedenými výroky, které odvolací soud akceptoval, ačkoliv měl možnost pochybení soudu prvního stupně napravit, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. J. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. toto porušení zákona, ke kterému došlo v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., resp. §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §176 odst. 1 alinea 2 a §248 ost. 1 tr. zák., vyslovil. Dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbudou svého podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby odvolání obviněného R. J. znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Nejprve k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák.
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny jako pravé.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně (bod 4/) je zřejmé, že obviněný byl uznán vinným tím, že užil padělané veřejné listiny jako pravé.
V teorii a praxi trestního práva se za veřejnou listinu považuje taková listina, která byla vydána orgánem veřejné moci v rámci jeho pravomoci a která svým obsahem zakládá, mění či ruší práva a povinnosti jiných subjektů nebo osvědčuje nějakou skutečnost či stav. Notářský zápis je ve smyslu §2 a §6 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), veřejnou listinou.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že ustanovení §176 odst. 1 tr. zák. poskytuje ochranu veřejné listině jako předmětu ve fyzickém smyslu. Trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. je zařazen mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, které jsou uvedeny v třetí hlavě zvláštní části trestního zákona, a v tomto rámci náleží mezi tzv. jiná rušení činnosti státního orgánu uvedená v šestém oddílu třetí hlavy zvláštní části trestního zákona. Veřejná listina je produktem činnosti státního orgánu, který ji vydal. Z toho vyplývá, že má-li jít spácháním trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny o formu rušení činnosti státního orgánu, který vydal veřejnou listinu, musí být jednání pachatele spácháno právě na tomto produktu nebo s jeho použitím, to znamená na té listině nebo s použitím té listiny, kterou státní orgán autenticky a ve fyzickém smyslu vydal. Kopie veřejných listin požívají stejné ochrany pouze za podmínky, že byly úředně ověřeny, protože akt úředního ověření též jim dodává charakter veřejných listin. Veřejné listiny a jejich úředně ověřené kopie či opisy jsou tedy v tomto ohledu postaveny naroveň. Neověřená kopie veřejné listiny proto není veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák., nepožívá ochrany podle tohoto ustanovení a nepřichází v úvahu, aby na ní nebo s jejím použitím byl spáchán trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle citovaného ustanovení (viz rozhodnutí č. 30/1979 Sb. rozh. tr.).
V posuzovaném případě obviněný podle zjištění soudů předal P. Ch. notářský zápis, údajně vystavený notářem JUDr. H., aby tak dokumentoval svou solventnost. Z provedených důkazů ale jednoznačně vyplývá, že se nejednalo o stejnopis či opis notářského zápisu, nýbrž o jeho neověřenou fotokopii (viz č. l. 224 a 230 spisu).
Podle §90 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se z notářských zápisů vydávají stejnopisy nebo prosté opisy. Podle §92 odst. 1, 2 téhož zákona musí stejnopis notářského zápisu doslovně souhlasit s notářským zápisem. Obsahuje také opisy plných mocí a ostatních příloh notářského zápisu. Doložka o ověření stejnopisu notářského zápisu obsahuje údaj o tom, že se stejnopis shoduje doslovně s notářským zápisem, komu je stejnopis určen a kdy byl stejnopis vyhotoven. Notář doložku podepíše a připojí otisk úředního razítka notáře.
Neověřená kopie, která neměla náležitosti stejnopisu ani opisu notářského zápisu, a jíž obviněný předložil svědku Ch., nemohla mít proto charakter veřejné listiny. Tento mu nemohla dodat ani okolnost, že by tato kopie byla pořízena přímo z padělku stejnopisu notářského zápisu, protože tím, co kopii dodává charakter veřejné listiny, není bez dalšího předloha této kopie, nýbrž akt úředního ověření, kterým se kvalifikovaně potvrzuje shoda obsahu kopie a předlohy. Bez aktu úředního ověření nezískává kopie charakter veřejné listiny ani účelem či způsobem svého použití. To znamená, že i když je kopie použita ke stejnému účelu, k jakému jinak slouží pravá veřejná listina, je také v takové situaci kopie veřejnou listinou jen tehdy, je-li úředně ověřena. Z toho je zřejmé, že judikát č. 30/1979 Sb. rozh. tr., pokud jde o závěr, že neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák., je použitelný i v posuzovaném případě, a to s tou modifikací, že neověřená kopie padělku veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu §176 odst. 1 tr. zák.
Pokud tedy Okresní soud ve Vsetíně ve svém rozsudku pod bodem 4/ konstatoval, že obviněný za okolností tam uvedených předal P. Ch. padělek notářského zápisu, nejedná se o závěr, který by odpovídal provedenému dokazování, jelikož se ve skutečnosti jednalo o jeho fotokopii, která neměla požadované náležitosti stejnopisu či opisu notářského zápisu ve smyslu notářského řádu. Předmětný skutek byl pak i nesprávně právně posouzen jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. S těmito nesprávnými skutkovými i právními závěry se následně ztotožnil i soud odvolací, který důvodné odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř., ačkoliv i intervenující státní zástupce ve veřejném zasedání navrhoval podanému odvolání vyhovět a obviněného ohledně předmětného skutku zprostit obžaloby.
Pokud pak ministr spravedlnosti v návaznosti na některé další úvahy odvolacího soudu ve stížnosti pro porušení zákona naznačuje, že počínání obviněného pod bodem 4/ rozsudku okresního soudu mohlo být součástí jeho předchozího podvodného jednání vůči svědku Ch., které ale zůstalo ze strany orgánů činných v trestním řízení nepovšimnuto, Nejvyšší soud k těmto závěrům nezaujal žádné stanovisko. Je tomu tak proto, že předmětem rozhodování je pouze spáchaný skutek, o němž bylo v konečné fázi vedeno řízení před oběma soudy na základě podané obžaloby. Tento skutek byl vymezen a právně kvalifikován tak jak bylo shora uvedeno. Vyslovování jakýchkoliv dalších skutkových či právních úvah nad rámec spáchaného skutku, bez odpovídajícím způsobem vedeného dokazování, navíc v situaci kdy stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně ve prospěch obviněného R. J., nelze pokládat za souladné s ust. §267 odst. 3 tr. ř.
K trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák.
Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona zpochybňuje výši škody způsobenou obviněným zpronevěrou 4 ks pneumatik, náležejících E. U., která byla soudy v souladu s předloženým odborným vyjádřením stanovena na 6.000,- Kč (výrok rozsudku okresního soudu pod bodem 2/a) a v důsledku toho pak i naplnění zákonného znaku škody nikoli nepatrné, což je nezbytné k posouzení jednání obviněného, coby trestného činu zpronevěry.
Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč.
Ze svědecké výpovědi poškozené E. U. bylo zjištěno, že se jednalo celkem o 4 ks pneumatik zn. SEMPERIT, rozměru 165/65 R14 s letním dezénem, které na vozidlo pořídila nové v květnu 2005, kdy hodnota 1 ks činila 1.500,- Kč. Pneumatiky byly skoro nové a málo jeté, když je dne 17. 11. 2005 od ní k úschově převzal obviněný R. J.
Odborným vyjádřením vypracovaným ve smyslu §105 odst. 1 tr. ř. (viz č. l. 216 spisu) byla hodnota 1 ks výše popsané pneumatiky stanovena na 1.500,- Kč.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. při stanovení škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
Je evidentní, že ohledně předmětných 4 ks mírně používaných pneumatik na osobní automobil se pro stanovení výše způsobené škody dá bez větších problémů uplatnit první alternativa, vyplývající z citovaného zákonného ustanovení, což se také v konkrétním případě stalo opatřením již zmíněného odborného vyjádření.
Za problematickou lze ale označit výslednou cenu 1 ks předmětné pneumatiky, která byla stanovena na 1.500,- Kč, tedy hodnotu za níž lze koupit zcela novou pneumatiku. Byť lze připustit, že zmíněné pneumatiky byly v provozu pouze 6 měsíců a podle poškozené na nich bylo ujeto málo kilometrů, přesto lze vyslovit důvodnou pochybnost, že by takovéto pneumatiky bylo možné na trhu realizovat za stejnou cenu, jako pneumatiky úplně nové. Zde je třeba zdůraznit, že při odcizení nebo poškození věci starší či opotřebené se přihlíží ke snížení její hodnoty (srov. rozhodnutí č. 71/1971 Sb. rozh. tr.). Stejná zásada pak nepochybně platí i v případě zpronevěry starší či opotřebené věci.
V situaci, kdy zjištěná škoda dílčího útoku pod bodem 2/b výroku rozsudku okresního soudu (poškozený S. D.) byla 1.000,- Kč, přičemž s dílčím útokem pod bodem 2/a téhož rozsudku oba tyto útoky tvořily pokračující trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jevilo se zcela nezbytným stanovit výši způsobené škody zpronevěřením 4 ks pneumatik s jistotou a bez důvodných pochybností. Za daného stavu věci měl být existující rozpor vyplývající z předloženého odborného vyjádření odstraněn novým výslechem poškozené E. U. k počtu ujetých kilometrů a vyžádáním minimálně nového odborného vyjádření renomovaného pneuservisu, který se též zabývá prodejem tzv. ojetých pneumatik. Ten měl nově stanovit jejich tržní cenu s ohledem na amortizaci, případně vysvětlit, proč hodnota mírně ojeté pneumatiky je stejná jako cena pneumatiky nové. Teprve po nezpochybnitelném zjištění výše škody způsobené nevrácením 4 ks předmětných pneumatik poškozené U. bylo možné též s jistotou určit, zda obviněný svým jednáním označeným v bodu 2/a, b rozsudku okresního soudu způsobil celkově škodu nikoli nepatrnou a dopustil se tak trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák.
Jelikož se tak nestalo v řízení před okresním soudem, ale ani v řízení odvolacím, Nejvyšší soud byl nucen konstatovat, že i v tomto výroku došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného R. J., což se vztahuje i na výrok ohledně povinnosti k náhradě škody E. U.
Protože stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně proti některým výrokům o vině, měl by Nejvyšší soud přezkoumat i výrok o trestu uloženém obviněnému (viz §267 odst. 4 tr. ř.). Tento přezkum se ale jeví jako neúčelný, neboť v případě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu dojde k znovuotevření trestního stíhání obviněného, a rozhodující procesní soud bude nucen zohlednit veškeré nově zjištěné skutečnosti, které budou mít vliv m.j. i na druh a výši nově ukládaného trestu, nehledě na to, že obviněnému byl v původním řízení trest odnětí svobody uložen na samé dolní hranici příslušné zákonné trestní sazby. To rozhodně nelze pokládat za trest přísný, byť se jednalo o trest nepodmíněný, a to především s ohledem na trestní minulost obviněného.
Je tedy možné konstatovat, že odvolací soud nesplnil v plném rozsahu svou přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., podle nějž nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. V důsledku toho nesprávně zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř., když v části toto odvolání bylo opodstatněné. Odvolací soud nezjistil předchozí pochybení soudu okresního, který kromě vytčených hmotněprávních vad nedodržel procesní postup při zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení provedených důkazů (výroky o vině pod body 2/a, 4/) a tím porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 1. 2008 sp. zn. 55 To 468/2007 byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §176 odst. 1 alinea 2 tr. zák. v neprospěch obviněného R. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak napadené usnesení zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušené rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Protože nové posouzení a rozhodnutí ve věci nevyžaduje většího a tím méně náročného dokazování, které se navíc týká pouze dílčího skutku pod bodem 2/a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, když vůči skutkům pod body 1/a, b a 3/ nebyly stížností pro porušení zákona vzneseny jakékoli námitky a ohledně skutku pod bodem 4/ je právní názor Nejvyššího soudu jednoznačný, byla podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu a v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu znovu projednal a rozhodl. To v konkrétním případě znamená, že krajský soud nejprve doplní dokazování ve směrech naznačených Nejvyšším soudem ohledně skutku pod bodem 2/a a podle jeho výsledku rozhodne, zda se obviněný dopustil též trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., či nikoli, a od tohoto závěru pak bude záviset jeho vlastní rozhodnutí ohledně odvolání obviněného vyplývající z jeho postavení odvolacího soudu, když v případě skutku pod bodem 4/ bude jeho povinností vydat zprošťující výrok ve smyslu §226 písm. b) tr. ř., neboť odvolací soud je v tomto směru povinen respektovat právní názor vyslovený Nejvyšším soudem (viz §270 odst. 4 tr. ř.) a zároveň je povinen provést jím nařízené procesní úkony. Současně musí mít soud druhého stupně na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, jelikož bylo vysloveno, že zákon byl porušen výhradně v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec