ECLI:CZ:NS:2008:5.TZ.98.2007.1
sp. zn. 5 Tz 98/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2008 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného P. D. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2007, sp. zn. 3 To 465/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 60/2007, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočka v Ostravě podal dne 17. 4. 2007 u Okresního soudu v Ostravě obžalobu na obviněného P. D. pro trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. Prvního z uvedených trestných činů se měl obviněný dopustit jako zástupce Č. t. o. se sídlem H. V. , ul. kpt. V. , O. , který byl správní radou této organizace pověřen vypracováním projektu a jeho vložením do výběrového řízení, dne 21. 2. 2002 v O. v úmyslu získat finanční prostředky ze S. f. m. p. P. P. v č. – s. příhraničí, předložil sekretariátu fondů malých projektů – A. pro regionální rozvoj O. žádost o poskytnutí grantu na částku 26 159,40 EUR (832 392,10 Kč) na projekt T. s. m. Č. a S. republiky s tím, že v žádosti o poskytnutí dotace uvedl nepravdivý údaj spočívající v tom, že požadované finanční prostředky budou použity na uspořádání mezinárodní taneční soutěže a dále zamlčel podstatný údaj spočívající v tom, že v předpokládaných finančních zdrojích neuvedl žádné přímé výnosy z projektu, ačkoli si byl vědom toho, že ve skutečnosti se nebude jednat o mezinárodní taneční soutěž, ale že se bude jednat o soutěž regionálního charakteru, jejímž pořadatelem bude S. L. O. , se sídlem V. K. , O. , zastoupené P. D., v rámci které proběhne samotné T. s. m. Č. a S. republiky, jakož i skutečnosti, že na uvedenou akci je vybíráno vstupné a startovné, což jsou přímé výnosy z projektu, přičemž na základě provedeného výběrového řízení, na které měly výše uvedené nepravdivé a zamlčené údaje podstatný vliv, neboť tyto ovlivnily výši bodového ohodnocení zpracovávaného jednotlivými hodnotiteli, a projekt tak byl hodnocen vyšším počtem bodů, než by obdržel v případě znalosti skutečného záměru žadatele, došlo dne 27. 6. 2002 v P. k uzavření S. o poskytnutí grantu,
a svým jednáním tak způsobil škodu M. pro m. rozvoj Č. r. v celkové výši 20 792 EUR, což činí 661 601,44 Kč, neboť poškozený se zavázal financovat z celkové požadované částky tuto nižší částku, protože se projekt i přes neoprávněně pozitivnější bodové ohodnocení zařadil jako první náhradní projekt pro přidělení grantu a po uspokojení jednotlivých projektů nezbylo na jeho financování dostatek finančních prostředků.
Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. se podle obžaloby měl obviněný dopustit v podstatě tím, že v období od 23. 9. 2002 do května 2003 v O. a na dalších místech Č. r. v souvislosti s projektem T. s. m. Č. a S. r. , na který byl Č. t. o. poskytnut shora citovaný grant,
nejméně v šesti případech přijal vydané faktury od jednotlivých osob vykonávajících objednanou činnost na uvedené soutěži, tyto však nezavedl do účetnictví, vyplatil fakturované částky a později při vyúčtování grantu tyto doklady nahradil Dohodami o provedení práce, na nichž byly padělány podpisy jednotlivých osob,
do závěrečného vyúčtování grantu doložil Smlouvy o spolupráci uzavřené podle §51 občanského zákoníku mezi Č. t. o. a S. L. O. ze dne 23. 9. 2002 na pronájem sálu a zajištění seminářů k uvedenému projektu, a to faktury jednotlivých čísel na konkrétní částky vyjmenované v obžalobě, ačkoliv si byl vědom, že tyto doklady jsou opatřeny padělanými podpisy Ing. P. a ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že semináře se nekonaly,
neuvedl v závěrečném vyúčtování grantu příjmy, které plynuly ze startovného a vstupného na uvedené soutěži, přičemž tyto nezavedl ani do účetnictví pořadatele S. L. O. ,
neuvedl v tomtéž vyúčtování skutečnost, že Č. t. o. dne 30. 10. 2002 uzavřela Smlouvu o spolupráci podle §51 občanského zákoníku s podnikatelem P. N. , na základě které prodala tato organizace autorská a reklamní práva předmětné akce za částku 72 600,- Kč, přičemž tato částka jí byla skutečně uhrazena dne 25. 3. 2003,
a v úmyslu zastřít těmito doklady a smlouvami skutečný stav věci a řádnou kontrolu vyúčtování poskytnutého grantu svým jednáním ohrozil právo poškozeného Ministerstva pro místní rozvoj České republiky požadovat přinejmenším část formou grantu přidělených finančních prostředků po Č. t. o. zpět.
Okresní soud v Ostravě podanou obžalobu předběžně projednal a rozhodl dne 4. 7. 2007 usnesením, sp. zn. 3 T 60/2007, kterým trestní věc obviněného P. D. podle §314 písm. b) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření.
Proti citovanému usnesení Okresního soudu v Ostravě podal vrchní státní zástupce v Olomouci – pobočka v Ostravě stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 7. 2007, sp. zn. 3 To 465/2007, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného P. D. Vyslovil názor, že napadeným rozhodnutím byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §134 odst. 2 tr. ř. a §188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
Ministr spravedlnosti vytkl napadenému rozhodnutí krajského soudu dvě zásadní pochybení – věcnou nesprávnost a nedostatečné odůvodnění, z nichž vyvodil závěr o nezákonnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Podle názoru ministra spravedlnosti krajský soud v rozporu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. náležitě neodůvodnil své rozhodnutí, omezil se pouze na opakování požadavků na doplnění dokazování vyslovených okresním soudem a zcela opominul vyjádřit se k argumentaci státního zástupce, jíž tento brojil proti usnesení okresního soudu. Věcnou nesprávnost usnesení Krajského soudu v Ostravě spatřoval ministr spravedlnosti v potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by respektoval podmínky obsažené v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Ministr spravedlnosti vyslovil přesvědčení, že v posledně citovaném ustanovení uvedené podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření nebyly naplněny. Nesouhlasil především s požadavky soudů nižších stupňů doplnit dokazování ohledně subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. [bod 1) obžaloby] a ohledně výše škody, kterou měl obviněný P. D. způsobit svým jednáním popsaným pod bodem 1) obžaloby.
Pokud jde o soudy vytýkané nedostatky ve vztahu k subjektivní stránce, upozornil ministr spravedlnosti na zvýšenou náročnost prokázání zavinění a na skutečnost, že se tak často děje na základě nepřímých důkazů. Vzhledem k právnímu posouzení skutku popsaného v bodě 1) obžaloby jako trestného činu úvěrového podvodu podle ustanovení §250b odst. 1, 3 tr. zák., trvaly soudy nižších stupňů na provedení nových důkazů zaměřených na prokázání existence úmyslu od počátku jednání, tj. od podání žádosti o udělení grantu. Pokud by se tak nestalo, doporučily zvážit případné změny v právní kvalifikaci na trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 2 tr. zák., zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. a eventuelně i porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. K této argumentaci soudů obou stupňů ministr spravedlnosti poukázal na řadu skutečností, jež podle něj svědčí o úmyslu obviněného již od počátku pořádat nikoli mezinárodní soutěž, ale pouhou regionální soutěž s mezinárodní exhibicí. Dále namítl, že i v případě nedostatečného prokázání úmyslu od počátku neměl soud vracet věc k došetření, a to s ohledem na možnost postupu podle ustanovení §190 odst. 2 tr. ř. (není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby). Konkrétně tedy podle ministra spravedlnosti lze na naplnění subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. usuzovat proto, že projekt měl probíhat v období od 27. 6. 2002 do 30. 4. 2003, o pořádání dětských soutěží je minimální zájem a navíc neprobíhá výběrové řízení na pořadatele, mediální podoba kampaně byla známa již v srpnu 2002, k uzavření smlouvy mezi Č. t. o. (dále jen „Č. “) a S. L. O. o spolupráci na projektu došlo již v září 2002 a termín konání akce je v ní stanoven na 11. 1. 2003.
Ministr spravedlnosti zpochybnil soudy obou stupňů tvrzenou nutnost objasnění výše škody, resp. zjištění, jaká konkrétní částka z finančních prostředků poskytnutých z grantu byla vynaložena na úhradu nákladů uspořádání regionální soutěže a stanovit tak skutečnou částku použitou na exhibiční vystoupení obou tanečních souborů. Domníval se totiž, že škodu přestavuje celá částka, jíž Č. obdržela na základě žádosti o grant, neboť bez uvedení nepravdivé informace o pořádání mezinárodní soutěže by této organizaci grant nebyl vůbec přidělen, což podle jeho názoru potvrzují výpovědi svědků J. Z. a D. V.
Stručně se ministr spravedlnosti vyjádřil také k možnosti jednočinného souběhu trestných činů úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. a zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. Měl za to, že souběh je v této věci vyloučen, jelikož škoda nevznikla na majetku Č., jak by bylo třeba k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 tr. zák. Za významný považoval fakt, že obviněný se dopustil machinací s dotací (ať už dotace vylákal nebo neoprávněně užil na jiný účel), což postihuje jen skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného v namítaném rozsahu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že není důvodná.
Okresní soud v Ostravě založil své rozhodnutí o vrácení věci k došetření na dvou okruzích problémů, které mu bránily v nařízení hlavního líčení. První z nich se týká subjektivní stránky zejména u trestného činu úvěrového podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák. a druhý nedostatek přípravného řízení pak podle soudu prvního stupně spočívá v nedostatečně objasněné výši škody, kterou měl obviněný oběma trestnými činy způsobit.
Trestného činu úvěrového podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák. se podle obžaloby měl obviněný dopustit v podstatě tím, že v písemné žádosti o poskytnutí finančních prostředků ze S. f. m. p. P. P. C. v č. – s. příhraničí nepravdivě uvedl, že peníze budou použity na uspořádání mezinárodní taneční soutěže a současně zamlčel, že do předpokládaných finančních zdrojů nebudou zahrnuty žádné přímé výnosy z projektu. Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku shodně s obžalobou poukázal na řadu provedených důkazů, z nichž dovodil úmysl obviněného v době podání žádosti o poskytnutí grantu použít finanční prostředky na uspořádání nikoli mezinárodní soutěže, nýbrž soutěžní akce regionálního charakteru, v rámci níž by proběhlo exhibiční vystoupení tanečních souborů z O. a Ž. Mezi důkazy podporující právní závěr obžaloby o existenci úmyslu obviněného jednat způsobem popsaným v obžalobě, zahrnul ministr spravedlnosti (zcela shodně s argumenty stížnosti státního zástupce proti usnesení soudu prvního stupně) především fakt, že realizace projektu k uspořádání mezinárodní soutěže měla proběhnout v delším časovém období – od června 2002 do konce dubna 2003. Z vyjádření D. H. a Z. H. pak podle názoru stěžovatele vyplývá, že o pořádání regionálních dětských či juniorských soutěží není mezi pořadateli velký zájem, neprobíhá proto ani výběrové řízení (o tom se oba slyšení svědci vyjádřili rozdílně) a praxe je proto taková, že kdokoli projeví zájem o provedení takovéhoto typu soutěže, předloží ke schválení propozice a v podstatě může počítat s tím, že ke konání soutěže nebude námitek. Z postavení obviněného jako funkcionáře Č. t. o. pak obžaloba dovodila, že stávající praxi musel znát, což svědčí o jeho úmyslu použít peníze z dotace především na úhradu nákladů regionální soutěže, v rámci níž by pouze došlo k vystoupení prezentovaných tanečních souborů z Č. a S. r. Dalšími tuto verzi podporujícími důkazy jsou podle ministra spravedlnosti S. o s. mezi občanskými sdruženími Č. t. o. a S. L. O. na projektu T. s. m. , v níž je určen termín konání akce na 11. 1. 2003 (uzavřena v září 2002) a fakt, že podoba mediální kampaně byla známa již od srpna 2002.
Nejvyšší soud se s těmito argumenty stížnosti pro porušení zákona neztotožnil a považuje je za spíše spekulativní. Je zcela nepochybné, že pro naplnění subjektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. je nezbytné prokázání úmyslu obviněného v době podání žádosti o poskytnutí dotace určené na pořádání mezinárodní taneční soutěže nesplnit tuto podmínku a finanční prostředky z větší či menší části využít k realizaci regionální dětské či juniorské taneční soutěže. Obsah i charakter důkazů, na něž stěžovatel poukázal a z nichž vyvodil existenci takového úmyslu obviněného, však takovému výkladu neodpovídají. Žádný z nich totiž nepotvrzuje názor obžaloby, že obviněný od počátku počítal s tím, že nebude realizovat projekt, který předložil spolu se žádostí o grant, a jeho skutečným cílem bylo financování nikoli mezinárodní ale soutěže regionálního charakteru. Pouhá znalost faktické situace kolem pořadatelství tohoto typu soutěží, jakož i doba, po kterou mohl být projekt realizován, nemohou stačit k právnímu závěru o existenci úmyslu obviněného, jak tvrdí obžaloba, byť nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. Určení data konání Tanečního setkání mistrů v září 2002 (smlouva byla uzavřena dne 23. 9. 2002) ani způsob mediální prezentace akce schválený v srpnu téhož roku totiž nijak nenasvědčují tomu, co v tzv. skutkové větě pod bodem 1 popisuje obžaloba. Uvedená smlouva mezi Č. a S. L. se totiž týkala právě spolupráce na projektu T. setkání mistrů ČR a SR a vymezovala jednotlivé závazky, které v souvislosti s přípravou této akce převzaly obě smluvní strany. Dne 23. 9. 2002 byla rovněž uzavřena smlouva mezi Č. a Ing. P. N. , jejímž předmětem byla vzájemná spolupráce na témže projektu, jehož garantem pro S. r. měl být právě Ing. P. N. V prvním bodu vyjmenovaných závazků, které jmenovaný převzal, bylo i přijetí místa porotce. V tomto směru tedy pouhý odkaz na uvedené důkazy s tvrzením, že podporují obžalobu, není vůbec jednoznačný. Naopak obě smlouvy stejně jako zahájení mediální kampaně v uvedenou dobu pouze dokládají, že příprava na projektu „setkání“ probíhala, tudíž obhajoba obviněného o realizaci projektu s dostatečným předstihem nebyla vyvrácena, na druhé straně tyto listiny žádným způsobem neprokazují vědomost obviněného o tom, že projekt nebude probíhat v souladu s jeho popisem v žádosti o grant, ale stane se pouhým prostředkem k úhradě nákladů regionální soutěže. Nejvyšší soud se v tomto smyslu zcela ztotožňuje s příslušnou částí odůvodnění usnesení soudu prvního stupně na nutnost doplnění dokazování o dosud chybějícím znaku skutkové podstaty žalovaného trestného činu.
Výrazným nedostatkem přípravního řízení je podle názoru Nejvyššího soudu především neprovedení výslechů Ing. P. N. a Z. N. , jakožto osob spjatých s tanečním souborem L. Ž. Tito svědci totiž zásadním způsobem participovali na připravovaném projektu Tanečního setkání mistrů, jejich taneční soubor měl být v podstatě jediným zahraničním partnerem, který se měl akce zúčastnit, byly současně i garanty projektu za S. r. a jejich výpovědi by měly výrazně usměrnit úvahy o tom, zda již v době podání žádosti o poskytnutí dotace, či v kterékoli pozdější době a kým bylo rozhodnuto o tom, že nebude provedena taneční soutěž s mezinárodním prvkem, nýbrž pouze exhibiční vystoupení. Stejně tak bude nezbytná doplňující výpověď svědka M. F. , jehož výslech (jak správně upozornil samosoudce okresního soudu) nebyl vůbec zaměřen na okolnosti, jež konání tanečního setkání předcházely. Ani výpověď svědka J. Z. , na niž odkazuje ministr spravedlnosti, nevyznívá tak jednoznačně ve prospěch dosavadní verze obžaloby, jak je ve stížnosti pro porušení zákona tvrzeno. Na konkrétní dotazy především obhájce obviněného o tom, zda podle přesvědčení svědka došlo k naplnění obsahu projektu konáním T. s. m. v dané podobě, totiž svědek neodpověděl záporně. I podle článku 1.5 žádosti o grant (č. l. 419 tr. spisu) byla cílem projektu prezentace špičkového tanečního umění mládeže českých a slovenských příhraničních regionů, vytvoření nových přátelských vztahů mezi dětmi i dospělými, prohloubení profesionální spolupráce a její rozvoj se slovenským partnerem, jakož i popularizace tanečního sportu mezi mládeží a širokou veřejností. Otázka případného snížení bodového ohodnocení projektu za situace nekonání soutěže, nýbrž pouhého setkání a tanečního vystoupení slovenského partnera tak zůstala dosud otevřená. Proto nelze bez dalšího tvrdit, že by projekt obviněného, který by odpovídal skutečně realizovanému průběhu setkání a měl splnit výše uvedené další cíle (kromě konání soutěže), nebyl ohodnocen dostatečným počtem bodů pro přidělení grantových prostředků (chyběl jediný bod, byl jediným náhradníkem, který nedostal finance v požadované výši, nýbrž zbývající částku).
V podstatě veškeré požadavky na doplnění dokazování k zásadní otázce zavinění u trestného činu podvodu, jak jsou vyjmenovány na straně 4 usnesení soudu prvního stupně, považuje i Nejvyšší soud za potřebné. Až po jejich provedení bude možné teprve důkladně posoudit otázku právního posouzení skutku popsaného pod bodem 1) obžaloby.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že sám ministr spravedlnosti v podané stížnosti připouští určité nedostatky v dosud provedeném dokazování ve vztahu k určení zavinění obviněného, přičemž dokonce se nebrání ani změně v právní kvalifikaci skutku. Z hledisek ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. resp. §190 odst. 1, 2 tr. ř. je podstatné, že ustanovení §250b tr. zák. o úvěrovém podvodu obsahuje dvě samostatné základní skutkové podstaty. Pokud státní zástupce v obžalobě kvalifikoval skutek podle odst. 1 §250b tr. zák., muselo podvodné jednání obviněného spočívat v nepravdivém uvedení údajů v žádosti o poskytnutí dotace a v daném případě rovněž v zamlčení podstatných skutečností. V případě změny v právním posouzení podle odst. 2 §250b tr. zák. by protiprávní jednání obviněného muselo spočívat v tom, že poté, co byl schválen jím předložený projekt, se rozhodl změnit účel jeho použití k financování regionální taneční soutěže. K prokázání takových změněných okolností musí být zaměřeno i dokazování a především je nutné dát prostor obhajobě k uplatnění jejích práv v případě skutkových změn v obvinění. (Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04, nález Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 490/04.) Na to upozornil i odvolací soud v napadeném usnesení především na str. 5 napadeného usnesení.
Ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona spojil otázku určení výše škody, kterou oba ve věci rozhodující soudy rovněž považovaly za nutnou řádně objasnit, v podstatě s tím, jak bude předmětný skutek zjištěn a právně kvalifikován. V případě prokázání jasného úmyslu obviněného v podané žádosti nepravdivě uvést uskutečnění mezinárodní taneční soutěže (nikoli tedy pouze setkání či exhibičního vystoupení), škodu by tvořila celá částka poskytnutá na podkladě nepravdivých a neúplných údajů. Že tomuto tak skutečně bylo tvrdí ministr spravedlnosti na základě výpovědí svědků D. V. a J. Z. K podstatné části výpovědi J. Z. se již Nejvyšší soud vyjádřil. I obsah výpovědi svědkyně D. V. lze hodnotit v podstatě stejně, neboť ani ona neuvedla jednoznačně, zda by jí určený počet bodů projektu obviněného byl nižší, naznačila pouhou možnost, že by tomu tak mohlo být, pokud by součástí mezinárodního setkání tanečních souborů nebyla soutěž. Nicméně shodně s dalším hodnotitelem i pro tuto svědkyni se jednalo o první podobnou zkušenost, do té doby neposuzovala jiný projekt a pro delší časový odstup se ani po předložení projektu nedokázala vyjádřit ke konkrétním dotazům obhájce o významu údaje o konání soutěže pro celkové bodové ohodnocení z hledisek metodiky kriterií hodnocení fondu C. P. P. t. p. Svědkyně rovněž uvedla, že pro poskytnutí grantu nebyl závazný výsledek jejich hodnocení, nýbrž jimi doporučený projekt podléhal ještě dalšímu schvalování. I uvedená poznámka svědkyně spolu s celým obsahem její výpovědi vzbuzuje závažné pochybnosti o tvrzení obžaloby, resp. stížnosti pro porušení zákona v tom, zda je na podkladě dosud provedeného dokazování možné učinit jednoznačný skutkový závěr, že při neuvedení pořádání mezinárodní soutěže by projekt obviněného neobdržel požadovaný počet bodů a finanční prostředky z fondu by nebyly vůbec poskytnuty.
Z těchto důvodů nebylo možné vyhovět podané stížnosti pro porušení zákona, neboť objasnění těchto základních skutečností z hlediska použití právní kvalifikace žalovaného jednání by skutečně přesáhlo rámec vymezený pro řízení před soudem. Stížnosti pro porušení zákona nebylo možné přisvědčit ani v tom, že Krajský soud v Ostravě v napadeném usnesení rozhodl věcně nesprávně a navíc jej dostatečně neodůvodnil. Nejvyšší soud shledal, že uvedená tvrzení ministra spravedlnosti o neúplnosti či nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení se nezakládají na pravdě. Krajský soud zrekapituloval obsah napadeného usnesení o vrácení věci k došetření i stížnost státního zástupce a poté sám doplnil argumentaci soudu prvního stupně, na jejíž podstatnou část odkázal, neboť ji považoval za správnou. Takovému způsobu rozhodnutí resp. odůvodnění nelze nic vytknout.
Tvrzení o skutkových okolnostech, za nichž měl být trestný čin spáchán, musí státní zástupce v podané obžalobě založit na výsledcích dokazování provedeného v rámci přípravného řízení. Z jednotlivých důkazů musí být rovněž zřejmá právní kvalifikace skutku, pro který je obžaloba podávána a nelze připustit, aby obžaloba již na počátku řízení před soudem připouštěla možnost změny této právní kvalifikace s tím, že odlišné právní posouzení může ve smyslu ustanovení §190 odst. 2 tr. ř. učinit soud. Byť zákonná právní úprava s takovou možností v uvedeném ustanovení počítá, je nutné upozornit, že tento postup připadá v úvahu za podmínky, že důkazy opatřené a provedené v přípravném řízení poskytují dostatečný podklad pro odchylné právní posouzení skutku, než jak je označeno v žalobním návrhu. O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Jak Nejvyšší soud zdůraznil v tomto rozhodnutí, změny v právním posouzení žalovaného jednání obviněného P. D. jsou natolik zásadního charakteru, že výsledky dosud provedeného dokazování k upozornění obviněného na možnost odchylné právní kvalifikace nepostačují. (Srov. např. č. 41/1994 a č. 32/1995 Sb. rozh. tr.)
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že samosoudce Okresního soudu v Ostravě svým usnesením ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 3 T 60/2007, rozhodl správně, pokud podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. vrátil trestní věc obviněného P. D. státnímu zástupci k došetření. Krajský soud v Ostravě, který napadeným usnesením ze dne 4. 7. 2007, sp. zn. 3 To 465/2007, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost vrchního státního zástupce v Olomouci – pobočka v Ostravě proti rozhodnutí soudu prvního stupně jako nedůvodnou, rovněž nepochybil. Nejvyšší soud tedy shledal, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, jakož i v řízení jemu předcházejícím, nebyl porušen zákon, a proto stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. Mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §274 věta třetí tr. ř.
Okresní soud v Ostravě považoval za důvodné vrácení věci k došetření i ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2) obžaloby kvalifikovanému jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., a to především ve vztahu k okolnostem pořádání seminářů k projektu a pronájmu sálu. Tuto část rozhodnutí soudu prvního stupně, s níž se rovněž ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, resp. tento okruh důvodů, pro které považovaly za nutné vrácení věci do stadia přípravného řízení, ministr spravedlnosti ve své stížnosti pro porušení zákona nenapadl. V tomto rozsahu napadené usnesení tudíž Nejvyšší soud nepřezkoumával (§268 odst. 3 tr. ř.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová