ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1348.2008.1
sp. zn. 6 Tdo 1348/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. listopadu 2008 o dovolání obviněného D. D., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2008, č. j. 9 To 21/2008-407, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 21/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2008, č. j. 9 To 21/2008-407, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2007, č. j. 16 T 21/2007-361. Tímto rozsudkem byl obviněný D. D. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. 3 T 19/2007-133, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007, č. j. 23 To 340/2007-156, mu byl podle §140 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. 3 T 19/2007-133, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007, č. j. 23 To 340/2007-156, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.
Dovolání obviněný opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. Pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že neprovedením jím navržených důkazů došlo k nesprávným a neúplným skutkovým zjištěním. Podle jeho názoru kdyby bylo dokazování doplněno, vyznělo by v jeho prospěch a v kontextu s již provedenými důkazy by byly vyvozeny jiné závěry. Obviněný napadá věrohodnost svědkyň L. Ř., H. Š. a I. M. Soudu vytýká, že ve věci nevyslechl svědka D. M., což považuje za krácení svého procesního práva na obhajobu. Dále poukazuje na to, že nebyly odstraněny rozpory ve výpovědích poškozené L. Ř. a její matky H. Š. Průběh předání peněz L. Ř. popisovala matce jinak než později na policii. Má za to, že obě svědkyně měly motiv podat na něho trestní oznámení. Odvolává se na to, že svědkyně věděly, že děti si hrály s dětskými penězi. Z těchto tvrzení obviněný dovozuje, že nemohl naplnit zákonné znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. S odkazem na velmi nízkou kvalitu padělané bankovky se domnívá, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, neboť zajištěná bankovka nebyla schopna plnit funkci oběživa. Tvrdí, že bankovka vydaná L. Ř. nemusela být bankovkou, kterou jí měl dne 15. 1. 2007 předat. Brojí proti znaleckému posudku Bc. V. V., neboť znalecký posudek vypracoval samostatně, ačkoliv není zapsán v seznamu znalců. Zapsáno je toliko znalecké oddělení Policie ČR, avšak nikdo jiný, ani vedoucí oddělení kriminalistické techniky a expertiz mjr. Z. K., se na zpracování odborného vyjádření nikterak nepodílel. Odborné vyjádření pouze formálně stvrdil svým podpisem. Obviněný popírá, že by se trestného činu dopustil. Je přesvědčen, že nemohl naplnit subjektivní stránku trestného činu. Nesouhlasí s trestem, který mu byl uložen. Podle jeho názoru neodpovídá hlediskům §31 a násl. tr. zák. Je přesvědčen, že soud při ukládání trestu mohl upustit od uložení trestu podle §37 tr. zák., příp. přihlédnout k §36 tr. zák. nebo zohlednit poměry pachatele podle §40 tr. zák. anebo mu měl být ukládán jako trest souhrnný podle §35 odst. 2 tr. zák., případně společný, a to vhledem k jiným odsouzením, které dosud nevykonal. Uložené tresty představují výměru 48 měsíců, tedy 4 roky. S uloženým trestem v této věci v trvání 7 let a 6 měsíců jde o délku výkonu trestu odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. Domnívá se, že v jeho případě by účelu trestu mohlo být dosaženo i trestem kratšího trvání, uloženým pod dolní hranicí trestní sazby podle §40 odst. 1 tr. zák. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v uložení trestu, který zákon nepřipouští právě s ohledem na poměry pachatele. Je mu 45 let a po tak dlouhém výkonu trestu odnětí svobody bude mít po propuštění potíže najít si zaměstnání, zatímco nyní je v aktivním věku a v místě výkonu trestu odnětí svobody ve V. vykonává dělnické práce na sváření železných prvků. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že v rozhodnutí chybí výrok nebo je neúplný, protože mělo být zrušeno více předcházejících odsuzujících rozsudků ve výrocích o trestu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, protože v důvodech často odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud měl především vyhovět jeho skutkovým námitkám a připustit doplnění dokazování, jak se domáhal. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 9 To 21/2008, jakož i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2007, sp. zn. 16 T 21/2007, zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v rámci svého vyjádření k dovolání obviněného k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatovala, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, jak svou argumentaci obviněný převážně omezil. Navíc je z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily, odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad. Třebaže názor obviněného o absenci subjektivní stránky trestného činu padělání a pozměňování peněz je v obecné rovině závěrem právním, obviněný ho dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně. V této části námitek obviněný podstatu dovolacího důvodu, který slouží k nápravě právních chyb, shledává výlučně ve svých tvrzeních o nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění, ze kterých vycházely soudy obou stupňů a deklarovaný dovolací důvod jimi ve skutečnosti naplněn není. Státní zástupkyně má za to, že uplatněný dovolací důvod byl relevantně naplněn toliko námitkou, že pro mimořádně nízkou kvalitu padělku není jeho jednání nebezpečné pro společnost. Ani tato námitka však není důvodná. Při padělání (i pozměňování) peněz jde o to, aby padělané peníze budily zdání peněz pravých. Některé padělky, s ohledem na nižší kvalitu, lze udat pouze za určitých okolností; starším lidem, při snížené viditelnosti, apod., které odhalení padělku ztěžují. Právě za takových okolností obviněný padělanou bankovku udal a konečně jí jako pravou byla poškozená oklamána. Státní zástupkyně dodala, že tyto námitky obviněný uplatňoval již při své obhajobě v dosavadním řízení před soudy obou stupňů, přičemž soud druhého stupně se těmito výhradami v potřebném rozsahu zabýval i ve vztahu ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a své závěry řádně a věcně správně odůvodnil v písemném vyhotovení svého rozhodnutí. Lze tedy podle státní zástupkyně učinit závěr, že jak formální, tak materiální stránka předmětného trestného činu byla naplněna a nelze akceptovat tvrzení dovolatele, že tomu tak není. Pokud obviněný namítá porušení ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., z obsahu jeho argumentace je zřejmé, že nezpochybňuje hmotně právní posouzení přisouzeného trestného činu, spáchaného dne 15. 1. 2007, jako sbíhajícího se s trestným činem podvodu, ohledně kterého byl vynesen rozsudek Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 21. 3. 2007, pod sp. zn. 3 T 19/2007. Nelze rovněž akceptovat námitku, že výrok o trestu byl vynesen v rozporu s ust. §36 tr. zák., protože v předmětné trestní věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, takže spolu s dříve uloženými tresty stejného druhu, které ještě nebyly vykonány, má obviněný celkem vykonat trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců. Tento trest nepřesahuje hranici patnácti let uvedenou v §39 odst. 1 tr. zák. Námitka, že součet uloženého trestu spolu s tresty nevykonanými je vyšší než horní hranice přisouzeného trestného činu, není tedy pro splnění podmínek pro uložení dalšího trestu podle §36 tr. zák. relevantní. Ačkoliv obviněný k podpoře dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá uložení trestu, který zákon nepřipouští, je evidentní, že trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců uložený podle §140 odst. 2 tr. zák., je druhem trestu, který zákon připouští a že byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, neboť obviněnému bylo možno uložit trest odnětí svobody v trvání od pěti let do deseti roků. Další námitky vztahující k tomu, že nebylo aplikováno ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. sice lze uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jeho použití je fakultativní, přičemž jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, nikoliv o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit námitky, že trest uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. Uplatnil-li obviněný důvod dovolání podle písm. k) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a to námitkou, že „postrádá zrušení dalších rozsudků“ ve vztahu k výroku o trestu, domáhá se uložení souhrnného trestu i k jiným trestným činům z předchozích odsouzení. I kdyby dovolatel zvolil adekvátní dovolací důvod, je podle názoru státní zástupkyně tato jeho námitka zjevně neodůvodněná, protože jak je zřejmé, již porovnáním data dne 15. 1. 2007, kdy byl trestný čin padělání a pozměňování peněz spáchán, a časového rozmezí od 19. 11. 2004 do 19. 5. 2006, kdy byly postupně v namítaných trestních věcech obviněného vyhlášeny odsuzující rozsudky za dříve spáchané trestné činy, je zřejmé, že se v daném případě jedná o recidivu. Podle názoru státní zástupkyně obviněný argumentačně nenaplnil ani dovolací důvod §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho prvé alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jeho smyslem je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzovaném případě však o takovou skutečnost nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) obviněného rozhodl ve veřejném zasedání po přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání znevěrohodnit způsob hodnocení důkazů soudy, případně poukázat na důkazy neprovedené. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Nelze přehlédnout, že námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. K tomu Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408). Je zjevné, že pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil stejné námitky jako v předcházejícím řízení. Až na námitku, týkající se materiální stránky trestného činu, kdy se obviněný domnívá, že zajištěná bankovka byla velmi nízké kvality, je dovolání obviněného ve výroku o vině ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založeno na námitkách skutkové povahy.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že výrok o vině považuje za nesprávný, nikoliv však s ohledem na nesprávnost spočívající v nesprávné kvalifikaci skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přestože obviněný namítá, že skutek nenaplňuje znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., je zjevné, že zásadní námitky má proti samotnému skutkovému zjištění, když zpochybňuje závěr soudu o věrohodnosti výpovědí svědkyň L. Ř., H. Š. a I. M. Z jejich výpovědí nevyplynuly však žádné skutečnosti, které by snižovaly jejich věrohodnost. Výpovědi těchto svědkyň (na rozdíl od obhajoby obviněného) byly konstantní, logické a vzájemně si nikterak neodporující. Jestliže soud prvního stupně nepřistoupil k výslechu svědka D. M., ani v tomto směru nelze jeho postupu ničeho vytknout. Z výpovědi svědkyně I. M. se podává, že D. M. nemohl s obviněným komunikovat v češtině nebo maďarštině, protože tyto jazyky neovládá. Pokud tedy obviněný tvrdí, že s ním takto komunikoval a že by tento svědek mohl uvést nějaké skutečnosti na obhajobu obviněného, nelze námitce obviněného přisvědčit. Rovněž lze mít za vyvrácené, že by svědkyně L. Ř. předala Policii ČR jinou bankovku, než kterou obdržela od obviněného. K okolnostem předání bankovky obviněným, stejně jako k tomu, kdy zjistila, že bankovka není pravá a způsob oznámení Policii ČR, se vyjádřila podrobně ve své výpovědi. V této souvislosti jsou skutečnosti tvrzené poškozenou, resp. její matkou nepřímo potvrzovány telefonickými zprávami obviněného (viz níže). Policii ČR kontaktovala ještě týž den její matka H. Š. a nelze svědkyni přičítat k tíži, že se policie dostavila až druhý den ráno. Pokud jde o vypracování odborného vyjádření por. Bc. V. V., je třeba konstatovat, že při zadání vypracování odborného vyjádření znaleckému ústavu je plně v kompetenci znaleckého ústavu výběr osob, které u něho v zaměstnaneckém poměru vypracovávají odborná vyjádření. Bylo-li odborné vyjádření z oboru kriminalistická daktyloskopická expertiza vypracováno jednou osobou, jde o naprosto standardní postup, který v daném případě není v rozporu se zákonem. V tomto směru zákon nestanovuje, aby se na vypracování odborného vyjádření z oboru kriminalistické daktyloskopické expertizy podílelo více osob. Jestliže obviněný odmítá, že se trestného činu nedopustil, provedeným dokazováním byl zjištěn pravý opak. Nejen výpověďmi svědkyň L. Ř., H. Š. a I. M. byla jeho trestná činnost prokázána. V jeho neprospěch svědčí i další listinné důkazy jako je padělaná bankovka, vyjádření Č., odborná vyjádření z oboru kriminalistická počítačová expertiza a kriminalistická daktyloskopická expertiza, zprávy provozovatelů telekomunikačních služeb, jakož i výpis z knihy fonogramů a zprávy Policie ČR. V podrobnostech lze odkázat především na rozsudek soudu prvního stupně, a to na str. 6 – 15 jeho odůvodnění. Obviněný si byl velice dobře vědom, že předává bankovku velmi nízké kvality. Tomu také přizpůsobil dobu předání a veškeré další okolnosti. Telefonicky domluvil předání bankovky ve večerních hodinách, na místě málo osvětleném, bankovku předává urychleně a z místa rychle odjíždí. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že věděl, že se jedná o padělanou bankovku. Není pochyb, že po subjektivní stránce se trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. dopustil ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.
Padělanými penězi jsou jakékoli napodobeniny, které vzhledem ke své kvalitě mohou být při udávání, třebas jen za určitých okolností (např. při placení za snížené viditelnosti), zaměněny s pravými penězi a dostat se tak do oběhu, tedy že jsou způsobilé k tomu, aby pachatel jejich udáním porušil zájmy záležející v ochraně měny (srov. č. 3/1991-I Sb. rozh. tr.). Z uvedeného plyne, že nízká kvalita padělku v dané věci není pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného rozhodná. Obviněný padělanou bankovku úmyslně předával za situace, za níž byla poškozenou kvalita bankovky jen stěží rozeznatelná. Průběh předání padělané bankovky potvrzuje úmysl obviněného trestný čin spáchat, čímž je zvýšen i stupeň nebezpečnosti jeho jednání pro společnost. Stupeň nebezpečnosti jeho jednání není jen nepatrný, proto se ve smyslu §3 odst. 2 tr. zák. jedná o trestný čin. Svým jednáním zasáhl do zájmu chráněného trestním zákonem, jímž je zájem na ochraně české měny z hlediska její bezpečnosti a spolehlivosti (a tím její pravosti). I po materiální stránce byl tedy trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. naplněn.
Namítá-li obviněný, že mu nebyl uložen trest odnětí svobody v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák., protože měl být ukládán ještě ve vztahu k dalším jeho odsouzením, které doposud nevykonal, žádnou takovou skutečnost Nejvyšší soud nezjistil. Až na trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. 3 T 19/2007-133, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007, č. j. 23 To 340/2007-156, a který byl při ukládání souhrnného trestu v této věci zohledněn, je zřejmé, že všechny obviněným uváděné odsuzující rozsudky byly vyhlášeny přede dnem spáchání trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., tj. přede dnem 15. 1. 2007. Za daných okolností se proto nemůže jednat o souběh trestných činů, ale o recidivu.
Spolu s dosud nevykonanou částí trestů odnětí svobody uloženými dřívějšími rozsudky nepřesahuje výše uloženého trestu nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu, která podle §39 odst. 1 tr. zák. nesmí převyšovat hranici patnácti let. Má-li obviněný teoreticky celkem vykonat trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců, není uložený trest v rozporu s ustanovením §36 tr. zák. Uložený trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců tudíž odpovídá i hlediskům předvídaným v tomto ustanovení.
Nejvyšší soud neshledal, že by výše uloženého trestu s ohledem na věk pachatele měla být u obviněného kritériem pro mimořádné snížení trestu podle §40 odst. 1 tr. zák. Užití tohoto ustanovení v praxi bývá zcela výjimečné. K jeho aplikaci nelze přistoupit pouze proto, že obviněný nemá z předchozí trestné činnosti vykonané tresty odnětí svobody a uložený trest v projednávané trestní věci se mu jeví jako nepřiměřeně přísný vzhledem ke svému věku 45 let a k době, kdy by měl být z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn. Uvedená námitka je však z pohledu uplatněného dovolacího důvodu právně relevantní.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
Jestliže v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítá, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nelze s tímto konstatováním souhlasit. S veškerými argumenty k této otázce se Nejvyšší soud vypořádal shora /pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./. Obviněnému jednak nebyl uložen takový druh trestu, který by byl nepřípustný, jednak mu nebyl uložen trest mimo trestní sazbu. U trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. je trestní sazba dána rozpětím pěti roků až deseti let a v této trestní sazbě byl obviněnému také trest ukládán. Je zjevné, že podstata námitky obviněného spočívá v uložení trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Nicméně pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného v této části odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jak Nejvyšší soud uvedl shora, nezjistil, že by v dané věci měl být ukládán souhrnný trest k jiné předcházející trestné činnosti, než ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2007, č. j. 3 T 19/2007-133, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 5. 2007, č. j. 23 To 340/2007-156. Za této situace žádný výrok v rozhodnutí nechybí ani není neúplný. Trest odnětí svobody podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. jako souhrnný trest byl uložen zcela správně. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka uplatněná k tomuto dovolacímu důvodu je zjevně neopodstatněná.
Obviněný v dovolání uplatnil ještě dovolací důvod, a to podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod však z jeho strany nebyl naplněn právně kvalifikovanými námitkami, proto Nejvyšší soud v této části dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pod tímto dovolacím důvodem obviněný vznáší výhrady spočívající v tom, že odvolací soud nevyhověl jeho skutkovým námitkám a nepřipustil doplnění dokazování. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. však není založena na věci jako takové (na meritu věci), protože souvisí s procesními otázkami. Obviněný uvádí první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., totiž že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod (v části první) má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Povaha tohoto dovolacího důvodu tedy vypovídá o tom, že z procesního hlediska nelze obviněnému upřít přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná. Odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Lze jen dodat, že v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze hodnotit ani formu rozhodnutí, tj. zamítnutí odvolání obviněného (byť obviněný s výrokem soudu není spokojen). Odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, z čehož je zřejmé, že obviněnému nebyl přístup k druhé instanci odepřen. Odvolání obviněného bylo v odvolacím řízení podrobeno meritornímu přezkumu. Své přezkumné povinnosti tedy odvolací soud v plném rozsahu dostál.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného uplatněné s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. U dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h)a l) tr. ř. rozhodl o dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., což s ohledem na důvod odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. u dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. není vyjádřeno ve výroku usnesení.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž věc musel meritorně přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann