ECLI:CZ:NS:2008:6.TDO.1349.2007.1
sp. zn. 6 Tdo 1349/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2008 dovolání, které podal obviněný J. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. 5 To 265/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 271/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 101 T 271/2006, byl obviněný J. Z. uznán vinným, že
1) dne 4. 5. 2000 v H. – P. na pobočce úřadu práce, veden snahou neoprávněně se obohatit, nechal se zaevidovat jako uchazeč o zaměstnání, přičemž v čestném prohlášení zamlčel skutečnost, že vykonává samostatnou výdělečnou činnost a od 1. 5. 2000 do 31. 10. 2000 mu byly neprávem přiznány dávky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti a neoprávněně mu Úřadem práce v Havířově bylo vyplaceno 28.884,- Kč, následně dne 11. 12. 2000 na Magistrátu města Havířova, odboru sociálních věcí, požádal o dávku sociální péče – doplatek do životního minima, přičemž do čestného prohlášení nepravdivě uvedl, že nevlastní živnostenský list a neprovozuje živnostenskou činnost, čímž mu byly neoprávněně vyplaceny dávky sociální péče od prosince roku 2000 do 31. 8. 2005 v celkové výši 228.935,- Kč, svým jednáním způsobil celkovou škodu ve výši 257.819,- Kč ke škodě Českého státu, zastoupenému Magistrátem města Havířova a Úřadem práce Karviná, pobočka Havířov,
2) od 2. 8. 2005 do 30. 4. 2006 v H. – P., a jinde, úmyslně ničím nepřispěl, vyjma částky 1.800,- Kč, na výživu své dcery D. Z., ačkoli mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a jako přiměřená výše výživného se jeví částka 1.000,- Kč měsíčně, splatná vždy každého prvého dne v měsíci předem, k rukám matky dítěte I. Z., a za uvedené období tak dluží na výživném 7.200,- Kč.
Takto zjištěné jednání soud prvního stupně ve výroku rozsudku kvalifikoval v bodě 1) jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2) jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti zaplatit ve zkušební době podle svých sil způsobenou škodu, doplatit dlužné výživné a řádně platit běžné výživné.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Českému státu, zastoupenému Úřadem práce Karviná, pobočkou v Havířově, škodu ve výši 28.883,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. Z. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. 5 To 265/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný J. Z. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění podání obviněný namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci, když podle jeho přesvědčení svým jednáním skutkové podstaty citovaných trestných činů nenaplnil a měl být obžaloby zproštěn. Současně odkázal na obsah písemného vyhotovení svého odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu s tím, aby bylo považováno za nedílnou součást dovolání.
Obviněný konstatoval, že skutečně byl od 1. 5. 2000 evidován jako uchazeč o zaměstnání a při zaevidování se na úřadu práce žádnou skutečnost nezamlčel. Vlastnil sice živnostenské listy, na tuto skutečnost však nebyl vůbec tázán. Dotazován byl pouze k tomu, zda vykonává výdělečnou činnost. Pravdivě vypověděl, že nikoli, protože po celou dobu své evidence u úřadu práce nepodnikal a žádnou výdělečnou činnost nevykonával. V rozhodném období toliko ojediněle realizoval doprodej tzv. zbytkového zboží z roku 1997. Obviněný uvedl, že v daňových přiznáních k dani z příjmů fyzických osob za roky 2000 – 2005 vykázal daňový základ ve výši 0,- Kč, přičemž též úhrn příjmů i výdajů činil 0,- Kč. Navíc u něj Finanční úřad v Havířově provedl důkladnou daňovou kontrolu rozhodného období a žádné závady neshledal, když daňová přiznání i realizaci zbytkového prodeje starých zásob akceptoval. Ačkoliv dospěl k závěru, že obviněný v daném období žádné příjmy neměl, tak soudy obou stupňů výsledky daňové kontroly zcela pominuly a nikterak se s tímto důkazem nevypořádaly. Obviněný vyslovil nesouhlas s tím, že odvolací soud jako důkaz o výkonu jeho výdělečné činnosti vzal v potaz osamocené výroky A. V. a bez jakýchkoliv důkazů označil jako dalšího odběratele H. B. Pouhou objednávku, bez dodacího listu či faktury však za důkaz realizace výdělečné činnosti nelze považovat. Obviněný rovněž vznesl výhrady k závěrům, které odvolací soud učinil vyhodnocením výpovědí D., M. a I. Z., neboť podle jeho mínění nemají oporu v těchto důkazech. Soud též chybně dovodil, že měl finanční prostředky z podnikání, když dceři D. Z. předával částku cca 1.000,- Kč měsíčně, přestože z opatrovnického spisu jmenované nezletilé vyplynulo, že veškeré jí předané finanční prostředky pocházely ze sociálních dávek, jež byly obviněnému vyplaceny. V tomto směru odkázal na fotokopie poštovních poukázek založených ve spise, včetně evidence částek D. Z. vyplácených.
Dále obviněný namítl, že pokud krajský soud vzal za prokázané, že se vytýkaného jednání dopustil, je tento závěr nesprávný a založený na nesprávném právním posouzení skutku, když jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako trestný čin podvodu. Obdobně ve vztahu k trestnému činu zanedbání povinné výživy vytkl, že právní kvalifikace neodpovídá provedenému dokazování. Hodnocení je nepřezkoumatelné, nelze zjistit z čeho soudy dovozují naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Navíc odvolací soud své rozhodnutí nesprávně opřel o usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově o předběžném opatření o výživném, které však bylo před rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. 5 To 265/2007, a tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl existenci opomenutého důkazu, a to listinného důkazu o daňové kontrole provedené Finančním úřadem v Havířově, jež u něj měla proběhnout a hodnotit kritické období, které je mu kladeno za vinu v rámci trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Soudy obou stupňů uvedený důkaz v rámci svých hodnotících úvah nezohlednily, o jeho existenci se nezmínily, přestože mohl změnit náhled na trestnost jednání obviněného. Státní zástupkyně nastolila otázku, zda trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. neměl být správně posouzen jako dva skutky. První z nich, který se týkal neprávem přiznaných dávek hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti, by měl být promlčen; druhý se týkal neoprávněně vyplácených dávek sociální péče. Vyslovila nesouhlas s názorem soudů obou stupňů o tom, že jde o pokračující jednání, neboť vyplácené dávky hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti jsou čerpány ze státního rozpočtu a dávky sociální péče z rozpočtu města.
Podle státní zástupkyně nelze spolehlivě konstatovat, že by trestnou byla ta část jednání obviněného, která je vymezena neoprávněným nárokováním dávek sociální péče od prosince roku 2000 do 31. 8. 2005 tím, že do čestného prohlášení uvedl, že nevlastní živnostenský list a neprovozuje živnostenskou činnost. Uvedla, že provozování živnostenské činnosti není na překážku, aby občan pobíral dávky sociální péče, přičemž tuto problematiku v době, pro níž je obviněný stíhán, upravoval zák. č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Předpokladem sociální potřebnosti není skutečnost, že potřebný by musel být bez jakéhokoliv příjmu, ale jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem (§1 odst. 1 zákona o sociální potřebnosti). Podle §1 odst. 8 citovaného zákona může uvedenou dávku pobírat i občan, který má příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, za předpokladu, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima. Nárok na dávku však může mít podle ustanovení §3 téhož zákona i občan, jehož příjem je vyšší, než částky životního minima, za situace, pokud se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry je uznán za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zákonem důvodně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním. Státní zástupkyně konstatovala, že jednání popsané ve druhé části skutkové věty, na základě níž soudy obou stupňů došly k závěru o trestnosti činu obviněného, však takovýto popis jednání, který by trestnost odůvodňoval, neobsahuje.
Státní zástupkyně uvedla nesouhlas i s výrokem o vině trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Soudy ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř. zřejmě správně nevyhodnotily předběžnou otázku o tom, v jaké výši byl obviněný schopen plnit výživné na nezletilou dceru D. Z. Odvolací soud považoval stanovení rozsahu vyživovací povinnosti za správné a odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, jenž rozhodl předběžným opatřením o stanovení vyživovací povinnosti na nezletilou D. ve výši 1.000,- Kč měsíčně, ačkoliv toto rozhodnutí bylo následně zrušeno. Státní zástupkyně připomněla, že při rozhodování o vině pachatele soud posuzuje rozsah vyživovací povinnosti samostatně, i když výše výživného byla již stanovena rozhodnutím soudu v občanském řízení. Uvedla, že skutková věta výroku odsuzujícího rozsudku nezahrnuje všechny zákonné znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. Z ní sice vyplývá, že obviněný nehradil výživné na svoji nezletilou dceru; z popisu skutku však nelze dovozovat, že tak činil úmyslně. Neobjasněny zůstaly výdělkové a majetkové poměry obviněného, přičemž závěr o výši jeho vyživovací povinnosti soud převzal z rozhodnutí opatrovnického soudu, které bylo následně zrušeno. Náležitá pozornost nebyla věnována ani materiální stránce trestného činu.
Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě i předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově a prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. Z. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný J. Z. uplatňuje v dovolání výhrady, které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že vlastnil sice živnostenské listy, ovšem po celou dobu evidence u úřadu práce nepodnikal, žádnou výdělečnou činnost nevykonával a žádné údaje při žádosti o přiznání dávek v nezaměstnanosti nezatajil. Tvrdí, že toliko ojediněle realizoval doprodej tzv. zbytkového zboží z roku 1997. Uvádí, že nedostatky nebyly shledány ani kontrolou provedenou Finančním úřadem v Havířově, jejíž výsledky soudy pominuly a s tímto důkazem se nevypořádaly. Nesouhlasí s tím, že jako důkaz o jeho výdělečné činnosti soudy vyhodnotily svědeckou výpověď A. V. a svědecké výpovědi D., M. a I. Z., neboť podle jeho mínění nemají oporu v provedených důkazech. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr, pokud vzal za prokázané, že se předmětného jednání dopustil. V případě skutku, který byl kvalifikován jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., obviněný namítá, že právní posouzení skutku je nesprávné a neodpovídá provedenému dokazování. Podle jeho mínění odvolací soud rozhodnutí nesprávně opřel o usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově týkající se předběžného opatření o výživném, které však bylo před rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno. Nutno zdůraznit, že všechny tyto výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Jak již bylo výše řečeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal předmětné skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jejich doslovná citace konstatovaná v úvodu tohoto usnesení) a rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují vůči skutkovým zjištěním z nichž Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním spáchal trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. musí každý dovolatel v mimořádném opravném prostředku nejen odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání stanovené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. Z. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k